Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Hana Jírová (* 1934  †︎ 2022)

• narozena 8. února 1934 v Běchovicích u Prahy

• rodiče učitelé, otec člen Sokola

• rodiče se na začátku války zapojili do odboje

• otec během heydrichiády sledován gestapem

• 21. července 1942 se otec z obav před zatčením zastřelil

• 22. července 1942 matka zatčena, vězněna v Malé pevnosti v Terezíně

• 24. října 1942 matka popravena v Mauthausenu

• červenec–srpen – 1942 pamětnice s bratrem u příbuzných

• srpen 1942 – v dětském domově na Jenerálce v Praze

• duben 1944 – převezena do internačního tábora ve Svatobořicích

• po osvobození žila v rodině tety

• vystudovala gymnázium

• pracovala v rozhlase

• od roku 1986 v důchodu

• zemřela 21. srpna 2022

Učitelská rodina 

Hana Jírová, rozená Kotrbová, se narodila 8. února 1934 v Běchovicích-Nové Dubči nedaleko Prahy. Vyrůstala v učitelské rodině – otec, evangelík a sokol, učil na obecné škole v Běchovicích u Prahy. Matka vyučovala domácí nauky a objížděla okolní vesnice.

Po začátku války se otec František Kotrba zapojil do odboje. Působil pod krycím akronymem FBK (František bratr Kotrba) v druhé redakci ilegálního odbojového časopisu V boj. Díky svému výtvarnému nadání čísla ilustroval. Mimo práci v redakci pomáhal zásobovat jídlem parašutisty, kteří se ukrývali po atentátu na Heydricha.

V červenci 1942, v době zuřící heydrichiády, trávila rodina Kotrbových prázdniny v Ouběnicích na letním bytě. Ačkoli otce už sledovalo gestapo, pokračoval ve spolupráci s Břetislavem Lyčkou, také sokolem-odbojářem. Ten se po atentátu na Heydricha a dopadení parašutistů v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje od 15. července 1942 skrýval u truhláře Ludvíka Vaňka právě v Ouběnicích.

Otcova sebevražda

František Kotrba jel z Prahy s doklady Františka Münsbergera, které byly určeny pro Břetislava Lyčku. To jej již sledovalo gestapo. S Břetislavem byli domluveni, že do rukou gestapa nepadnou živí. Zastřelili se 21. července 1942, když měl František Kotrba vylákat Břetislava Lyčku z domu truhláře Vaňka v Ouběnicích. Ve stejný den, nebo den později, byla ve vesnici zadržena i matka pamětnice. „Já si to již moc nepamatuji. My jsme zůstali doma, ale maminka tam běžela, aby se dozvěděla, co se stalo. Oni ji snad hned zatkli, ale ještě také snad stačila poslat telegram babičce, aby pro nás přijela. Prarodiče v Nové Dubči již ale byli hlídaní gestapem, takže nemohli přijet. Někdo ale zjistil, že máme v nedalekém Drachkově příbuzné, žil tam tatínkův strýc,“ popisuje pamětnice dramatické události července 1942.

Hanu Jírovou a jejího bratra nakonec k rodině otcova strýce dovedl ouběnický četník. Zde děti zůstaly do 22. nebo 23. srpna 1942, kdy si pro ně přijeli prarodiče. Domova a rodiny si ale dlouho neužily – 25. srpna si pamětnici i jejího bratra vyzvedlo gestapo. Babička děti nechtěla vydat, ale policisté tvrdili, že je zavezou k matce. Místo toho oba sourozenci skončili na Jenerálce, v dětském domově pro děti odbojářů. Byli zde jako jedni z prvních a začal zcela jiný život, bez rodičů. Matku nacisté uvěznili v terezínské Malé pevnosti a 24. října 1942 ji v Mauthausenu popravili spolu s dalšími odbojáři v odvetě za atentát na Heydricha.

Sirotci

Na začátku pobytu na Jenerálce chodily děti pod dozorem do parku v Divoké Šárce. Příbuzní se o tom doslechli, takže v Šárce často děti „náhodně“ potkávali a nenápadně upouštěli balíčky nebo je nechávali v nedaleké restauraci. Poštu, kterou měly děti povolenu jen v omezeném množství, vychovatelky rozbalovaly předem a až poté se dostala k dětem. Nedostatkovým zbožím bylo oblečení a zejména boty.

Dětí odbojářů přibývalo a jejich počet dosáhl čtyřiceti až padesáti. Následně byly transportovány do internačního tábora ve Svatobořicích. Zejména pro ty, které si na Jenerálce již zvykly, byl přesun do nového místa šok. Ve Svatobořicích je čekaly holé stěny, jen postele, stoly a židle.

Děti byly rozděleny podle věku, přičemž ty starší se staraly o mladší. Občas se objevil někdo nový. Jednoho dne přivezli do Svatobořic Zdeňka Bočka, který patřil k nejstarším chlapcům a staral se i o zábavu – Hana Jírová vzpomíná, jak v jídelně roztočil talíř, až hrách létal po celém stole. Mezi další výrazné osobnosti, které prošly svatobořickým táborem, patřil Igor Pleskot nebo František Dub.

Po roce 1945

Po osvobození se pamětnice ujala teta. Úředním poručníkem dětí však byl ustanoven matčin bratr, a i když jim leccos zařídil, například lázně v Jáchymově, pamětnice chtěla být spíše s tetou. Také o ně projevili zájem případní adoptivní rodiče, čeští emigranti v USA, ale v roce 1948 byla žádost o adopci zrušena. Emigrovat mohlo jen omezené množství lidí a po roce 1948 to už bylo vyloučeno.

Teta se snažila získat nový byt, protože původní byt v Dubči, který byl rodině vrácen, již nevyhovoval. Nakonec se v roce 1947 přestěhovali na Smíchov, i když teta kvůli získání bytu musela vstoupit do komunistické strany. Kromě pamětnice teta pečovala o dvě své a ještě o další děti, v sedmičlenné rodině na Smíchově žila Hana Jírová až do svého sňatku.

Po ukončení studia na gymnáziu si Hana Jírová našla práci v rozhlase, kde se alespoň částečně mohla věnovat své zálibě, hudbě. Nevstoupila do komunistické strany, což se projevilo na jejích výplatních páskách. Práci v rozhlase zastávala až do svého odchodu do důchodu v roce 1986. S manželem, s nímž se seznámila už během studií, vychovali dvě dcery.