Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jiří Jiránek (* 1942)

• narozen 7. září 1942 v Praze

• v roce 1962 maturoval na lesnické škole

• v letech 1962–1965 sloužil na vojně v Pardubicích jako technik motoru MiG-15

• v roce 1965 se oženil s Evou Chládkovou

• od roku 1972 pořádal přednášky o ochraně životního prostředí pro studenty

• v roce 1974 stál u zrodu Akce Brontosaurus

• od roku 1975 byl zakládajícím členem Hnutí Brontosaurus

• v letech 1980–1985 studoval vysokou školu lesnickou

• od roku 1990 působil na Ministerstvu životního prostředí

• od roku 2005 v aktivním důchodu

• v roce 2021 žil v Pardubicích

Dokud se příroda nezačala sama ozývat, člověk svou stopu na planetě neúnavně bagatelizoval. Až v druhé polovině minulého století se začaly prosazovat názory, že člověk musí ve vztahu k přírodě postupovat zodpovědně. U nás tyto názory komunisté úspěšně zametali pod koberec, našli se však lidé jako Jiří Jiránek, který naopak pro myšlenky ochrany přírody dokázal nadchnout několik generací mladých a započal tak změnu zdola.

Když se s pádem komunistického režimu ekologie naplno prosadila ve veřejné debatě, neostýchal se vysvětlovat její význam nejen obyčejným lidem, ale i náměstkům a ministrům ve vládě. Svým urputným bojem za přírodu se nesmazatelně zapsal do historie naší krajiny.

Kroužek zaváděl skautské metody výchovy

Jiří Jiránek se narodil 7. září 1942 v Praze jako druhý syn obchodníka Jana a maminky Marie, rozené Pulgretové. Jeho starší bratr Vladimír, později slavný výtvarník a karikaturista, se narodil v roce 1939. Rodina se často stěhovala, první vzpomínky z dětství má Jiří ze Starkoče u Čáslavi na samotném konci války: „Dodnes si pamatuju, jak tam na vozech s koňmi přijeli sovětští vojáci a ženské jim v prádelním kotli uvařily z pochytaných slepic nudlovou polévku. Oni vylili polévku na hnůj a jedli jen to maso a všechny ženské z vesnice to obrečely,“ vypráví pamětník.

Po válce se rodina stěhovala do Klášterce nad Ohří, kde se na nějakou dobu usadila. Bydleli na náměstí a tatínek tam otevřel železářství. S nástupem komunismu tatínek o obchod přišel a začal pracovat na státním statku v Cholticích na Pardubicku. Oba chlapci tam dokončili základní školu, načež se rodina opět stěhovala za tatínkem, který byl přemístěn na státní statek v Bezděkově. Mamince se mezitím narodilo děvčátko a po mateřské dovolené nastoupila na státní statek za manželem. Z jejich manželství později vzešli ještě dva synové.

Jiří odmalička miloval les, nastoupil tedy do učení v Labské u Špindlerova Mlýna a o dva roky později se mohl přihlásit na střední školu v Trutnově. V sedmnácti pod záštitou Československého svazu mládeže založil přírodovědný kroužek Stanice mladých ochránců přírody. Po roce ho ale svazácké orgány zakázaly.

Jiří Jiránek byl s odůvodněním zavádění skautských metod do výchovy mládeže na okresní konferenci vyloučen z ČSM. Kroužek navíc probíhal mimo Pionýrskou organizaci. Konference dále v doporučení také vybízela k vyloučení ze studia, proti tomu se však postavila lesnická škola a celá kauza postupně vyšuměla. Jiří Jiránek lesnickou školu dostudoval a zůstal také členem ČSM. Po maturitě nastoupil na vojnu v Pardubicích a absolvoval kurz leteckého technika.

Lesník a výtvarník přednášejí o ochraně přírody

Armádu Jiří Jiránek opustil v roce 1965, ale neodešel daleko a zůstal v Pardubicích. Ještě před odchodem do civilu se oženil s Evou Chládkovou a za rok se jim narodila dcera Eva. Nastoupil do muničního závodu v Semtíně. „Když jsem tam byl rok, tak to vybouchlo a celá naše parta řekla, že už tam dělat nebudeme,“ vzpomíná pamětník. Přešel tedy do Tesly a za ušetřené peníze postavil pro rodinu dům ve čtvrti Studánka a od roku 1969 přešel zpět ke Správě lesů, ovšem na blízký revír mezi Borkem a Vysokou nad Labem.

Když se republika v srpnu 1968 probudila do prvního okupačního dne, Jiří Jiránek neváhal vyrazit s dalšími obyvateli města naproti sovětským tankům pod Kunětickou horu. Dav překvapilo, že to byli Poláci, a lidé s vojáky dobré dvě hodiny čile diskutovali.

Od roku 1972 Jiří Jiránek pořádal pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže (SSM) přednášky zaměřené na ochranu životního prostředí na středních školách. Na pomoc si bral bratrův projektor a problematiku částečně ilustroval jeho filmy. Mezi studenty dašického gymnázia v Pardubicích se kolem bratrů Jiránkových zformovala skupina dobrovolníků.

Pamětníkův bratr Vladimír Jiránek byl výtvarníkem. Jeho snem byla tvorba animovaných filmů a pomocí šestnáctimilimetrové kamery natáčel amatérské dokumentární filmy ilustrující neutěšenou situaci v přírodě a hospodářství země.

Brontosaurus byl tím, co komunisté potřebovali

V roce 1972 se Československo podepsalo pod výstupy Pařížské dohody z roku 1972 a zaručilo se, že rok 1974 bude v ČSSR rokem ochrany životního prostředí. Vláda s touto agendou doposud nepracovala a skupina lidí kolem Jiřího Jiránka byla jedinými organizátory setkání takového zaměření na našem území. Jiří a Vladimír spojili síly s kamarádem Josefem Velkem, redaktorem tehdy masově oblíbeného časopisu Mladý svět, a sepsali projekt, který předložili ústřednímu výboru SSM. Svaz mládeže tehdy nutně potřeboval, aby se takových aktivit někdo ujal. Zapojení Brontosaurů proto schválil a zrodila se Akce Brontosaurus.

V rámci příprav vytvořil Vladimír známý znak s malůvkou brontosaura a slogan „Brontosaurus nepřežil, protože přerostl své možnosti“. V následujícím roce probíhal bezpočet přednášek, víkendových akcí i letních táborů. Program se zaměřoval kromě přírody také na kulturní památky a asistenci při archeologických vykopávkách. Akce Brontosaurus nad míru naplnila očekávání a dočkala se prodloužení. Od začátku roku 1975 byl Brontosaurus hnutím pod hlavičkou SSM.

Zatímco v roce 1975 probíhaly letní tábory ve dvou turnusech, o tři roky později už bylo turnusů osm. Některé probíhaly na Kunětické hoře, kde brontosauři pod vedením archeologů odkryli základy původního hradu. Jiný cyklus táborů se soustředil na Kokořínsko a vyčištění koryta říčky Pšovky.

Ke správnému cílení jejich práce sloužily diskuze s názvem Hádání o přírodě. Tato pololegální setkání pořádal ve spolupráci s Jiřím Jiránkem Josef Velek a účastnili se jich členové hnutí a různí hosté zejména z řad památkářů a  dalších pracovníků z oboru ochrany přírodního a kulturního dědictví. Hosté seznamovali účastníky s lokálními problémy a společně pak během diskuzí hledali možnosti nápravy. Hnutí potom v případě potřeby organizovalo dobrovolnické akce, na kterých se mohli členové do řešení zapojit přímo.

Režim nad hnutím ztrácel kontrolu

Počátkem osmdesátých let se Jiřímu podařilo dostat na vysokou školu. Předcházelo tomu několik pokusů, které nebyly úspěšné. Od roku 1980 tak dálkově studoval v Brně lesnickou fakultu. V roce 1985 úspěšně absolvoval a prošel si tedy celé lesnické vzdělání od učiliště po vysokou školu.

Hnutí začalo dělat starosti komunistickému režimu. Jeho záběr a vliv na veřejnost již nebyl zanedbatelný a SSM neměl efektivní nástroje pro jeho kontrolu. Po půlroční finanční kontrole hnutí od roku 1984 režim útočil i na Jiřího Jiránka. Po jednom z letních táborů byl dokonce obviněn ze zakládání náboženské sekty. „Tábor byl přímo na nádvoří a tam se samozřejmě večer u ohně zpívalo a ti naslouchači, co byli za hradními zdmi, protože dovnitř se nedostali, z toho usoudili, že jsme náboženská sekta,“ vzpomíná s úsměvem pamětník.

V roce 1985 Jiří Jiránek absolvoval výslech StB. „Byla to veliká akce, pozvali k tomu i děcka ze Slovenska,“ vysvětluje. „A týkalo se to toho, že jsem tu měl organizovat nepovolenou a protistátní činnost.“ Vysokoškoláci byli vystrašení, celou situaci příliš nepochopili a agenti nakonec nic nekalého neobjevili. Různá střetnutí s režimem nakonec pokračovala v podstatě do pádu režimu, Svaz mládeže ani Státní bezpečnost však nikdy nedokázaly hnutí nijak ohrozit.

Jiří Jiránek žil Brontosaurem nepřetržitě již druhou dekádu a nevyhnutelně se tím vzdálil od vlastní rodiny. Poslední tři roky už s manželkou Evou nebydlel a docházel jen za dětmi, než se manželé v roce 1989 definitivně rozvedli.

Vstup do úřadu znamenal konec v hnutí

18. listopadu roku 1989 vyrazil pamětník na Václavské náměstí v Praze, kde se už den po potlačení studentské demonstrace na Národní třídě formovaly hloučky odpůrců režimu. Shodou okolností tehdy pobýval v hlavním městě na konferenci Českého svazu ochránců přírody. Večer se vrátil do Pardubic a hned následující den mu volal Vladimír Čech z Východočeského divadla a nabídl mu, aby přišel promluvit na setkání v divadle začátkem následujícího týdne. 

Jiří Jiránek si v práci vzal několik týdnů dovolené a zapojil se do ustavování ministerstva životního prostředí. V lednu 1990 se pak stihl podruhé oženit. Vzal si dlouholetou „brontosauřici“ Ivu, se kterou měl v rozmezí dvou let syna a později dceru. V březnu už na ministerstvu zakládal odbor ekologie krajiny. S nástupem do úřadu musel po letech opustit hnutí Brontosaurus.

Na úřadě Jiří Jiránek spolupracoval na zákonu o ochraně přírody a krajiny. Vešel v platnost v roce 1992 a přes mnohé úpravy se v zákoníku udržel. Zájem o problematiku zadržování vody v krajině a hospodaření s vodou ho motivoval i k dalším krokům a problém viděl v činnosti meliorační správy. Ta spadala pod ministerstvo zemědělství, které vedl do roku 1992 Jiránkův „odchovanec“ Bohumil Kubát. Spolu se dohodli na přesunu správy pod ministerstvo životního prostředí a provedli personální změny tak, aby její činnost odpovídala ekologickým principům.

Změna ovšem přišla s novým ministrem Františkem Bendou. Mezi ním a Jiřím panovaly zásadní neshody v přístupu k životnímu prostředí. „Řekl, že přišel s takovým zadáním, aby z toho ministerstva udělal úřad,“ popisuje Jiří Jiránek. Benda do meliorační správy dosadil odvolané vedení a zrušil odbor ochrany přírody a krajiny.

To byl nepochopitelný krok zejména pro zahraniční odborníky a nedlouho potom musel Jiří Jiránek na konferenci v Kodani přes tlumočnici pracně vysvětlovat, jak se stalo, že na ministerstvu životního prostředí chybí útvar pro ekologii krajiny.

Ekologické ideály musely ustoupit těm ekonomickým

Od poloviny devadesátých let se Jiří Jiránek angažoval ve výzkumu obnovitelných zdrojů energie. A vytvářel zákon o využití obnovitelných zdrojů u nás. „Zákon se nějak rodil, až najednou přišel náměstek ministra Kužvarta, a ten nás od toho vyhodil a do nové komise dosadil dva lidi, kteří tam cítili hlavně ekonomické zájmy,“ vysvětluje pamětník. Podle jeho názoru se později téma obnovitelných zdrojů zúžilo na fotovoltaiku. V Česku se zrodili podnikatelé, které Jiří Jiránek nazývá fotovoltaickými barony.

Mimo práci na ministerstvu se angažoval ve Společnosti pro trvale udržitelný život a byl místopředsedou České topolářské komise. Mimo jiné se zabýval také ekologickým znečištěním po posádkách vojsk Varšavské smlouvy. Z ministerstva definitivně odešel v roce 2005, tím ale jen získal více času pro bezpočet svých aktivit. V dalších letech se zapojil do péče o výzkumné plochy při Akademii věd a občas se objevoval již jako žijící legenda mezi svými druhy z Brontosaura. V roce 2021 žil v Pardubicích s manželkou Ivou a těšil se z rozrůstající se rodiny.