Petr Jílek

„K tomu zatčení v Brně, tak něco maličko veselejšího tam bylo, protože já jsem v té tašce, kvůli které jsem byl vlastně zatčený, hledali, kdo tam má jakou literaturu, letáky, a já jsem tam měl s sebou knihu Mechy a lišejníky. A vyšetřující, vyslýchající, jeden z těch estébáků, v tom začal listovat a převracel to ze všech stran a opravdu to bylo jenom o mechách a lišejnících. Nic víc tam nebylo. Ale jinak to tam veselé moc nebylo, protože když mě tam vlekli nahoru, tak jsem byl už zmodřinovaný a na schodech byla krev a vím, že zbili fotografa, který tam fotil.“

„Ředitel, co tam byl, byla to vesnická malotřídka, tři třídy, byl to velice zlý člověk. Bil nás jako děcka a bil nás moc. Protože klečet před lavicí s předpaženýma rukama, a to si pamatuji dodneška, abych se neulejval, tak na ty ruce ještě dát tužku. A klečel jsem dlouho, začal jsem brečet, protože to bylo dlouhé, a tužka mi spadla, tak jsem dostal bití. Do té školy jsem chodit nechtěl, bylo to zlé. A nebylo odvolání, protože ředitel byl velký komunista. To byl začátek družstva a komunistů se, nechci být neslušný, ale nenapadá mě slušný výraz pro ty lidi, tak se jich každý bál. I v té vesnici byl strach z těchto bolševiků. Takže nebylo odvolání. Já jsem kolikrát zůstal v lese, do školy jsem nešel, jenomže zase snaživá sousedka mě zjistila, viděla, že jsem v tom lese, tak zase jsem měl ještě zle doma, no bylo to velice zlé.“