Jaromír Janza

„Jaromír Janza, narodil jsem se 11. dubna 1924. To už byla republika, to vládl pan prezident Masaryk. Zemřel pak 14. března 1937 (ve skutečnosti září - pozn. ed.). To mi bylo 13 let. Byl jsem na jeho pohřbu, byl jsem ve Svatováclavské kapli, na ty ostatky jsem si mohl pomalu sáhnout. Považoval jsem to za čest. Byla to nějaká paní hejtmanová, vdova po panu hejtmanovi. (…) Byli jsme ještě v chrámu svatého Víta. Jezdila k nám na letní byt. (…) Můj otec byl ruský legionář od Zborova. Měl na levé ruce vytetovaný takový věnec v modrém provedení a měl tam: ‚Zborov, Omsk a Sibiř.‘ “

„Nakonec jsme to darovali družstvu. Nechtěli jsme vstoupit do družstva. A najednou celá obec v roce 1952. A to už komunisté dělali elent. Počkejte, vy sedláčkové, my s vámi zatočíme. My jsme nesměli ani mlít. To Němci (v tomhle) byli lepší. Hitler byl darebák, ale měl zemědělce rád. Chtěl, aby národ byl vyživovaný. (…) Rusáci, že nám darovali v roce 1947 zrno? Naopak, šlo to do Ruska. Američani je zachránili. (…) Amerika zásobovala Rusko. V Stalingradu lidi jedli myši, kočky i kůži z harmoniky kousali. Stalin nebyl připravený na válku. Stalin byl největší vrah na světě.“