„Přivezli nás na hranici a lidé se zlekali. Viděli, že tam chodí nějací nešťastní lidé. Bylo to po válce. Hovořili o nich jako o ‚brjanských‘. Ale jak to všechno viděli naši rodiče, tak tam nechali hospodářská zvířata a chtěli utéct zpět na hranici. Jenom nás [stráž] obstoupila a nahnala zpět do vagonů. A bylo to.“
„Byla zima a bylo to na nějaký veliký svátek. Odvezli nás ze Slovenska, z obce Hanigovce, z Prešovského okresu, anebo jaký tam byl okres. Naložili nás na vagony, na takové prosté, kterými se vozila hospodářská zvířata, přičemž ta hospodářská zvířata naložili do těch samých vagonů, a přivezli nás sem.“
„Já si pamatuji, že byla i nějaká propaganda. Jedna babička jela s námi vagonem [a říká]: ‚Tam nám bude dobře.‘ To si pamatuji. Ona povídala: ‚Říkají, že pokud si chceš chytit prase, tak ho chytíš a celé bude tvoje. Můžeš si chytit prase. I ploty budou omotané salámem.‘ Takové to bylo. Pamatuji si to jako dítě, jak ta babička jela.“
Hanna Petrivna Jankovska, rozená Shutjak, se narodila 6. dubna 1939 v obci Hanigovce v Prešovském kraji v tehdejším Slovenském státu. Na základě mezistátní československo-sovětské dohody ze dne 10. července 1946 „reemigrovala“ v roce 1947 se svou rodinou na západní Ukrajinu a usídlila se v obci Hlinsk v Rivnenské oblasti v domě po volyňských Češích. Ve svém novém bydlišti absolvovala sedm tříd obecné školy a následně pracovala v kolchozu. Její manžel byl rovněž přesídlencem, ale z východního Polska. Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 zažila během návštěvy v Košicích na Slovensku. V době natáčení (2020) žila v obci Hlinsk na západní Ukrajině.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
