Z lidí, kteří studovali v Rusku, mohl zůstat komunistou jenom fízl
Petr Jankovec se narodil v Praze 22. června 1935 do rodiny Wolfganga a Ludmily Jankovcových. Oba rodiče působili v protinacistickém odboji, ale zatímco maminka zůstala na svobodě, otec byl 10. prosince 1941 zatčen a v roce 1944 popraven. Je po něm pojmenována ulice v Praze 7 Holešovicích. Petr prožil válku v Praze a částečně v Kutné Hoře u své tety, kde se v roce 1945 dočkal květnového osvobození. Vzpomíná na židovského rodinného přítele Josefa Fischera, kterému pomáhali při skrývání před nacisty, na zatčení tatínka a návštěvy na gestapu v Petschkově paláci, na matčinu statečnost i její totální nasazení v roce 1944. Po válce Ludmila Jankovcová vstoupila do vysoké politiky za sociální demokracii, po roce 1948 zastávala stranické funkce, působila jako ministryně průmyslu a výživy. Byla místopředsedkyní první a druhé vlády Viliama Širokého, v roce 1963 podala demisi. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy byla v čistkách vyloučena z KSČ, v roce 1977 podepsala Chartu 77. Petr v roce 1953 absolvoval gymnázium a dostal se na strojírenskou fakultu. Po dvou semestrech se přihlásil na studia do SSSR, kde chtěl studovat turbíny. Poslali ho však do Charkova na obor, který nechtěl, po roce a půl se dostal na Energetický institut v Moskvě. Školu absolvoval v roce 1960. V roce 1961 se oženil, založil rodinu. Usadili se v Plzni, kde ve Škodovce dostal místo v oboru. Pobyt v SSSR mu změnil pohled na politiku. Při invazi vojsk Varšavské smlouvy byl čelním plzeňským aktivistou, prosazoval pasivní rezistenci vůči sovětským vojákům, vyjednával se sovětským vedením atd. V roce 1971 byl z politických důvodů vyhozen z práce a pracoval v dělnických profesích. Ke svému oboru se vrátil v roce 1982. Revoluční rok 1989 ho zastihl jako zkušebního technika na stavbách jaderných elektráren, většinu času byl v Mochovcích, ale také v Dukovanech a v Temelíně. Po roce 1989 vyhrál ve výběrovém řízení post ředitele jaderného řízení ve Škodovce, kde pak pracoval dva roky, než byla Škodovka zprivatizována. Poté působil až do důchodu v roce 1997 mimo obor na volné noze v soukromé sféře.