Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Janatová (* 1941)

• narodila se 15. ledna 1941 v Nové Vsi nad Popelkou

• kvůli komunistické měnové reformě v roce 1953 přišel otec František Blažek o velkou část úspor

• rodiče se bránili vstupu do družstva v rámci kolektivizace

• otce komunisti uvěznili v roce 1957 pod záminkou toho, že kritizoval potlačení protestů v Maďarsku

• pamětnici vyloučili ze střední školy, bratr musel odejít na vojnu k pomocným technickým praporům

• společně s matkou hospodařily na statku přes dva roky samy

• po návratu otce z vězení se rodina přestěhovala na hospodářství v Kruhu u Jilemnice

• do družstva nakonec vstoupili, pamětnice tam pracovala jako pokladní

• v Kruhu potkala svého budoucího manžela Jana Janatu, proti jeho rodině komunisté též brojili

• po sametové revoluci získali Janatovi zpět své rodinné statky, rozhodli se je spojit

• v roce 2022 žila Marie Janatová v Kruhu, kde s manželem a synem zemědělsky podnikali

Marie Janatová studovala na střední zemědělské škole v Hradci Králové, když jejího otce komunisté zatkli a na dva a půl roku uvěznili. „Tatínek řekl něco proti tomu, jak Rusáci zmasakrovali v roce 1956 povstání v Maďarsku,“ říká pamětnice.

To byla pro komunistický režim především záminka, jak vytvořit tlak na rodinu sedláka, který odmítal vstoupit se svým hospodářstvím do družstva v rámci kolektivizace. Následovalo vyloučení jeho dcery ze střední školy a umístění syna na vojnu k pomocným technickým praporům. Marie Janatová s matkou tak zůstaly na statku samy a lidé ve vsi se jim začali vyhýbat.  

Rodiče byli pracovití

Marie Janatová se narodila 15. ledna 1941 v Nové Vsi nad Popelkou. Její rodiče tam tou dobou už čtvrtým rokem vedli vlastní hospodářství. Cestu k němu si ovšem museli těžce odpracovat.

Otec František Blažek pocházel z Horní Branné. Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí, a tak se počítalo, že rodinný statek jednoho dne převezme. Nechtělo se mu však čekat dlouho a místo toho si pronajal ve Valtěřicích u Vrchlabí své hospodářství.

Ve Valtěřicích potkal Marii Šimůnkovou, která zde vyrůstala už od mala, brzy však osiřela a starala se o ni rodina místního starosty. S Františkem Blažkem se vzali v roce 1929.

„Oba rodiče byli pracovití a dařilo se jim dobře, i když třicátá léta byla kvůli krizi krutá. Pěstovali len, semínka, vejce, máslo, tatínek líhnul malá kuřátka pro statky,“ popisuje Marie Janatová. Postupně si vydělali tolik, že mohli koupit zcela vlastní statek v Nové Vsi nad Popelkou, kam se přemístili v roce 1937.

Ze dne na den ztratili statisíce

Prosperitě rodinného hospodářství nezasadila významnou ránu ani druhá světová válka. To nejhorší přišlo pro rodinu pamětnice až s nástupem komunistů k moci. V roce 1953 nejprve otec přišel vlivem měnové reformy o nastřádané statisíce.

„Co bylo nad pět tisíc korun, se směňovalo v poměru jedna ku padesáti. Neměl tak vůbec nic – a přitom potřeboval na statek kupovat selátka, musel si půjčit od služky, aby na to vůbec měl. Začínali jsme úplně od znova,“ přibližuje pamětnice.

Další překážkou pro sedláky s vlastními pozemky se stala kolektivizace v zemědělství. To se mělo po sovětském vzoru sloučit do družstev a přejít na plánovanou výrobu. Blažkovi svůj statek do rukou státu odevzdat nechtěli, čímž se vzepřeli komunistickému režimu.  

Ten se s takovými lidmi snažil vypořádat různými způsoby, nátlakovými akcemi, vyhrožováním, ale v mnoha případech rovnou i zabráním pozemků a vystěhováním. Na vesnicích poštvával jednotlivé zemědělce proti sobě. Těmto praktikám rodina pamětnice neunikla.

Na statku zůstaly s matkou samy

„Když se scházeli u dodávek mlíka, tak tatínek řekl něco proti tomu, jak Rusáci zmasakrovali v roce 1956 povstání v Maďarsku. Někdo z lidí, co tam stáli, to nahlásil. A tak komunisti proti tatínkovi konečně něco měli a v roce 1957 ho zatkli,“ vzpomíná Marie Janatová.

Otec šel do vězení v červnu. Hned na podzim pak pamětnici vyhodili ze střední zemědělské školy, kterou studovala třetím rokem v Hradci Králové. Musela se vrátit domů k hospodářské práci na statku. Její starší bratr František zažádal o odklad vojny, aby mohl vypomoct v domácnosti bez otce, ale žádost mu odmítli a odešel sloužit k pomocným technickým praporům. Do tohoto útvaru většinou komunisté posílali „na převýchovu“ politicky nespolehlivé lidi, které považovali za své nepřátele a odpůrce. 

Pamětnice s matkou tak zůstaly přes dva roky na statku samy. „Bylo mi šestnáct a půl a učila jsem se orat ruchadlem, protože traktor nám vzali a měli jsme jen jednu kobylu. Hodně nám pomáhala také dřívější služka Lenka Nosková, pracovala sice už v továrně, ale stále u nás bydlela.“ Ne všichni ovšem k Blažkovým po otcově uvěznění zachovali přízeň, lidé ve vsi se s nimi přestali bavit a vyhýbali se jim.

Rodiny, které k sobě měly blízko

Po odpykání trestu v Boreči u Mladé Boleslavi se otec vrátil domů a nastala otázka, co se statkem v Nové Vsi, který chátral. František Blažek před svým odchodem do vězení stačil naspořené peníze rozdělit na účty svých příbuzných, takže o nic nepřišel. Díky tomu rodina mohla koupit nové hospodářství v Kruhu u Jilemnice, to staré i se všemi zvířaty převzal stát.

S příchodem do Kruhu však už i Blažkovi vstoupili do družstva, kolektivizace se totiž v pozdější fázi stala povinnou. Pamětnice začala pracovat jako pokladní v místním JZD a příchod do Kruhu se pro ni stal osudový, protože zde potkala svého budoucího manžela Jana Janatu.

„Jezdil s koňmi a vozil mléko. Sbírala jsem to a říkala si, že to je takový hezký hoch. Oslovil mě a za dva a půl roku jsme se vzali,“ vzpomíná Marie Janatová. Vzali se v roce 1962 a poté se jim narodil syn Pavel a dcera Mirka.

Také rodina jejího manžela si během kolektivizace prošla mnohými útrapami. Manželova otce Oldřicha Janatu místní komunisti označili za kulaka a ve vsi sbírali podpisy, aby ho mohli vystěhovat ze statku, na němž jeho předci hospodařili už od 18. století. Situaci zachránila jedna ze sousedek Božena Pacholíková, která odmítla dopis podepsat, a tak Janatovi v Kruhu zůstali.

Rodiny Janatových a Blažkových k sobě měly blízko, propojily se i díky další svatbě, když si bratr pamětnice František Blažek vzal sestru jejího manžela Oldřišku Janatovou. Bratr ovšem zemřel předčasně kvůli srdeční arytmii.

Tradice přetrvala

Komunistický režim, který stíhal rodiny obou manželů, se zhroutil v roce 1989. Po sametové revoluci přešlo Československo k demokratickému zřízení a razantní změny se chystaly také v zemědělství. Centralizovaná a řízená ekonomika přešla v tržní a zestátněné majetky se vracely do rukou původních majitelů.

Marie a Jan Janatovi tak získali zpět hned několik pozemků. „Dostali jsme zpátky i to v Nové Vsi. Táta to tehdy předal státu, ale na katastru se to nepřevedlo. Domy sice zbourali, ale měli jsme stodolu a krmili prasata. Pozemky ve Vsi jsme chtěli pak vyměnit za státní půdu v Kruhu, ale to pozemkovému úřadu trvalo dlouho,“ líčí Marie Janatová.

Do počátků samostatného zemědělského podnikání získali Janatovi i nezvyklý příspěvek z Itálie. Jejich syn Pavel se tam totiž vydal pracovat na farmu s jablky, ale vydělané peníze mu někdo ukradl. Lidé z vesnice se poté složili na odškodnění.

„Pozvali ho tam příští rok a udělali sbírku v kostele, aby na vesnici nepadl stín. Pavel pak přivezl šedesát pět tisíc, akorát jsme začínali hospodařit a mohli zaplatit stroje.“ Tím ale kontakt s italskými farmáři neskončil, protože na sezónní práce odjela i dcera Mirka a za dva roky se za majitele farmy provdala.

Janatovi v Kruhu postupně zúročili navrácené pozemky a společně se synem se pustili do rozsáhlého hospodaření. Nashromáždili sto osmdesát hektarů půdy a přes dvě stě kusů dobytka. Marie Janatová i její manžel tak navázali na své rodinné zemědělské tradice, které přetrvaly navzdory nacistické i komunistické totalitě.