Karel Hvížďala

„Doma věděli, že je to konec. Na dlouho. Vlastně, otec nám s bráchou řekl, ať odejdeme. Protože on udělal tu chybu, že nevyužil nabídky, aby odešel k Phillipsu. To kvůli rodičům, rodině, nechtěli je tu nechat. Zřejmě to ani nebyla pravda, zřejmě by mohli odjet všichni, ale z nějakých důvodů to neudělali. Tak to bylo první, co nám táta řekl, že život je krátký, že to tady bude ještě horší. Ale já jsem si myslel, že by měli odejít oni a ne já, že tak rychle neodejdu. Teprve po Chartě 77, když to vypadalo, že to bude na dlouho, tak v 78. jsem odešel. Bratr ještě pochoval rodiče a pak přijel za mnou.“

„Když se to celé obrátilo a dostal jsem nabídku se sem vrátit a rychle privatizovat jedny noviny, vytrhnout je z toho chumlu, kde bychom mohli být vydíráni jak přídělem papírů, tak časem tiskáren, dal jsem si jen dvě podmínky. Ať mi vrátí byt a občanství. Byt mi dali během několika dnů, ale to občanství trvalo rok. Vrátil jsem se a neměl jsem žádné problémy, někteří exulanti si stěžují, že je tady nikdo nechtěl. Kromě prvních dnů, kdy mi chodily do redakce dopisy, kde byl třeba namalovaný strom na Karlově náměstí, kde budu viset, až se to zase obrátí, jsem se s ničím takovým nesetkal. Já jsem se ale nikdy nevrátil, abych tady byl ministr nebo něco takového. Tak to asi nikomu nevadilo.“