"No to víš, že jsem měl problémy, už jako dítě. První problém byl, když jsem přišel sem, do Pasek. Byli jsme tu asi čtrnáct dní, ještě o prázdninách, no a pak jsme měli jít ve školu, která byla v sousední vesnici, v Dlouhé Loučce. Nikdy jsem tam nebyl, naši neměli čas, aby šli se mnou, tak mně a sestře řekli, ať jdeme do školy sami. Ne, to sestra se mnou ještě nebyla to jsem šel sám. Nevím, jak se to stalo, ale první den ve škole jsem šel do první třídy. Nenašel jsem tu správnou, dřív tam byly sestřičky, proběhla reorganizace, tak jsem se ocitnul v první třídě. Když jsem zjistil, že je to špatně, učitel už mě zapsal. No, tak si říkám, že zítra půjdu do druhé třídy, teď už nebudu dělat pozdvižení. Tak jsem si pak našel kamarády, co šli z Pasek, ptám se, jestli jdou do druhé třídy, že jo, tak že půjdu s nimi. Přišel jsem do druhé třídy a shodou okolností tam byl ten stejný učitel jako včera, co mě zapisoval do první třídy. Podíval se, Hubený, Hubený, odkud jsi? Já říkám, že z Přerova. Chtěl jsem si to ušetřit, tak povídám z Přerova, jakože z Nového Přerova. No a on, snad z Nového Přerova, ne? No, přesně, z Nového Přerova. No ale ty už ses zapsal v první třídě, jestli se nemýlím? Říkám, že ano, ale že to bylo špatně. A on říká, to máš dobré, ještě tři dny a máš vychozenou celou měšťanku. A při té příležitosti se stala takové věc, že se mě zeptal, jaké jsem národnosti. No a já hrdě hlásím, že chorvatské. A ti lotrové se mi začali smát, že jsem Chorvat, v životě neslyšeli, taková škodolibá děcka to byla, tak se tak smáli a já jsem si řekl, Hanáci, to je konec. V v životě už vám nic neřeknu, když se tak blbě smějete. To bylo poprvé a naposledy, kdy jsem za tu dětskou, nebo školní éru prohlásil, že jsem Chorvat. Teď už je mi to jedno, hrdě se hlásím k Chorvatům, protože se mi zdá, že jsou lepší než ti ostatní."