Ale musím vytrvat
Miloš Hoznauer se narodil 21. září 1929 do chudé vesnické rodiny. Díky kádrovému posudku „syn pomocného dělníka“ mohl i přes drobné politické incidenty dostudovat střední i vysokou školu – vystudoval češtinu a ruštinu. Z vojny si ovšem odnesl posudky „renegát“ a „zrádce dělnické třídy“. Začal učit, ale často vinou různých politických malérů střídal školy. Snažil se studenty vést k samostatnému myšlení a zapojoval do výuky neobvyklé formy. V 60. letech o tom začal psát do Literárních novin. Kritizoval ideologickou ztuhlost na školách, opakování frází studenty bez jakéhokoli myšlení, byrokratizované školství. Pracoval pro Českou televizi, měl vést Oddělení nových forem práce při ministerstvu školství. Po srpnu 1968 nesměl publikovat, ale učit mohl dále. Celou normalizaci učil zakázanou literaturu, jeden z rodičů jej zásoboval exilovou produkcí. Po sametové revoluci si jej tak češtináři vyžádali, aby napsal učebnici české literatury po roce 1945. Od 90. let napsal několik učebnic a čítanek, ale i původních textů – v roce 2004 vyšla autobiografická kniha Cesta do hlubin kantorovy duše, v roce 2015 básnická sbírka Stařec na čekané. Nyní připravuje Lodní kufr.