Dostali jsme tolik bouchanců, že jsme začali jinak přemýšlet. Ale ze strany se nedalo vyvázat
Stáhnout obrázek
Irena Holoubková, rodným příjmením Henkeová, se narodila 29. září 1928 v Čachovicích poblíž Nymburka. Velkou část dětství prožila v Mladé Boleslavi, kde jí v osmi letech tragicky zahynula matka. Druhou světovou válku zažila v Praze. Jejich byt čtrnáct dní po vystěhování zcela zničila bomba svržená 1. února 1945 spojeneckým bombardérem. Od roku 1948 střídavě pracovala jako reportérka v Československém rozhlase. Nejprve v Praze, potom v Jihlavě a následně ve Žďáru nad Sázavou. Společně s manželem Lubošem tam vysílali i v srpnu 1968, kdy do Československa vpadla vojska pěti států Varšavské smlouvy. Jejich vysílání se stalo symbolem srpna 1968 na Žďársku. Deset dní ve dne i v noci lidi informovali, uklidňovali a posílali vzkazy okupantům. Jejich stanice prý nakonec podávala zprávy jako jedna z posledních v republice. Za tuto činnost následně dostali oba manželé výpověď. Irena Holoubková pak vystřídala několik zaměstnání. Celý život se snažila pomáhat lidem ve svém okolí. Například v 70. letech získali manželé Holoubkovi pro Marii Ležákovou s dcerou Evou pas a vízum za manželem Janem do Kanady. Pamětnice vzpomíná, že se jí po pádu komunistického režimu velmi ulevilo, ale ze současné situace je frustrovaná. Kvůli perzekuci v době normalizace mají prý s manželem velmi nízkou penzi, která jim nestačí na zaplacení bytu v domě klidného stáří ve Žďáru nad Sázavou. Manžel je přitom slepý a závislý na pomoci manželky a zdejšího personálu.
