Přemlouval jsem maminku, abychom se přestěhovali na Ukrajinu, pak jsem za to cítil vinu
Michal Hlivka se narodil v roce 1931 na východním Slovensku ve vsi Ulič. Rodinu živilo malé hospodářství. Otec, vysloužilec z východní a italské fronty první světové války, uměl několik jazyků a platil za autoritu obce. Na konci třicátých let byl zvolen 1. tajemníkem komunistické strany Východoslovenského kraje. Po podepsání mnichovské dohody Ulič náležela do území okupovaného Maďarskem. Otce jako komunistického funkcionáře zatkli a v roce 1944 zavraždili v koncentračním táboru Dachau. Po válce převzala funkci 1. tajemníka komunistické strany maminka. V obci probíhal v roce 1947 nábor rodin k přestěhování na Ukrajinu výměnou za volyňské Čechy, kteří se chtěli odstěhovat do Československa. Na sliby a přemlouvání sovětského komisaře a pamětníka, který věřil v úrodnou a blahobytnou zem na východě, se rodina rozhodla pro stěhování. Dostali se do bývalé české části vsi Mirohošť. Zemědělské vybavení i zvířata museli dát do kolchozu a sestry Michala Hlivky v něm začaly pracovat. Pamětník se rozhodl pro útěk zpět domů. Dostal se za hranice, ale vrátil se k rodině. Následovalo jeho zatčení. Po čtyřech měsících vězení se mu podařilo utéct. Pěší cesta do rodné vsi mu trvala tři týdny. Dostal se za bratrem do Olomouce a získal československé občanství. Po mnoha žádostech se po dvaceti letech podařilo získat povolení k přestěhování maminky a sester do Československa.