Ing. Ivan Hlaváček

„Já jsem dostal cestovní doložku na výlet do Jugoslávie, tam byla možnost, ty ses tam musel dopravit přes Slovensko, Maďarsko autem. A v Záhřebu na rakouském velvyslanectví sis mohl požádat o jednodenní vízum do Rakouska, důvod, že ti došly peníze a nejsi schopen touhle oklikou se vrátit zpátky. Tento důvod byl všem znám, že to je opereta, ale používalo se to, tenhle trik, že jsi dostal jednodenní vízum, a tím ses dostal z Jugoslávie do Rakouska. Tak jsem se dostal do Německa a propracoval jsem se až do Norimberka.“

„On [myšleno otec] pocházel z pivovarnické rodiny Hlaváčků, ve které byl čtvrtou generací, jeho otec byl velmi známý pivovarský odborník František, což poznamenalo jeho vývoj, vystudoval chemicko-technologickou školu stejně jako my. Bohužel jeho otec František byl v roce 1948 zbaven své funkce jako generální ředitel Československých pivovarů, já se k němu krátce vrátím, dědeček František byl celý život v pivovaře, kromě jiného strávil svůj výkonný život v Plzeňském Prazdroji a Gambrinusu. Po druhé světové válce prezident Beneš rozhodl, že velké podniky se zprivatizují [myšleno ale zestátní]. Tehdy můj dědeček dostal funkci generálního ředitele všech pivovarů, odstěhoval se do Prahy, ale v roce 1948 byl samozřejmě vyhozen jako to buržoazní třída, přišel o práci. Takže můj otec, když šel na vojnu v roce 1950, tak šel k PTP [Pomocným technickým praporům] do Komárna, kde byl na dva roky. Jenom chci říct, že začínal politicky s tímto problémem, ale když se pak vrátil, tak nastoupil v plzeňských pivovarech od podsládka až po generálního ředitele.“