Boris Hlaváček

"A u těch pétépáků, to je celé vypravování. Bohužel dneska mladí lidé nejdou na vojnu a je to škoda. Jsou z nich houžvičky, nejsou to chlapi. My jsme museli kolikrát stát před úplným blbcem v pozoru, to se nedalo nic dělat. To je takový druh pokory, člověk se naučí pokoře, že musíte stát v pozoru před úplným pitomcem, ale má třeba titul majora a neumí moc číst ani psát. Ale je v komunistické straně. Povím vám takovou jednu příhodu z vojny. Těch příhod jsou stovky, od pétépáků specielně. Jeden kluk prohlásil, že má večer rande a že nemá žehličku. Jeho kamarád mu řekl: 'Tak já ti vyžehlím gatě, žes to v životě neviděl!' Sedl na sedmnáctitunový diesel válec, kluk sundal gatě, dal je na prkna, ten jeho kamarád vylezl na válec a přejel mu ty kalhoty. A zrovna, když byl v polovině těch kalhot, tak mu to chcíplo, pochopitelně. Shoda náhod, viděli jsme, jak přijíždí dva Tudory a v nich dva velitelé, kteří se snažili nám pétépákům dělat vojnu a vždycky na to doplatili. My museli podávat hlášení, stáli jsme v pozoru a ten, který měl ty kalhoty pod parním válcem, tak stál v červených trenkách a salutoval. To byly takové "kanady". Nejdřív na toho vojáka řvali, kde má ty kalhoty. A když viděli, že jsou pod tím parním válcem, tak se sami smáli."

"Můj známý se jmenoval Ivan Mikšovič. To byl skaut, který byl zavřený za komunistů, dostal, myslím, 11 let a osm si odseděl. Pak ho pustili a udělali z něho žebráka. Když šel z vězení, tak můj otec mu musel donést do vězení šaty, aby vůbec to vězení mohl opustit. Byl z něho nuzák, původně to byl bohatý chlap, básník a redaktor. A my jsme pak spolu stavěli garáž a já jsem mu jednou říkal, když se vrátil z té basy: 'Ivane, jak se teď cítíš, když nemáš vůbec nic?' A on mi řekl slova, která si budu nadosmrti pamatovat, říkal: 'Borisku, já jsem nejšťastnější člověk na světě, mě nikdo nezmlátí do bezvědomí, nemám hlad, nemám žízeň, nemusím před každým bolševickým primitivem stát v pozoru a hlásit mu – pane veliteli, vězeň číslo atd.' To je skromnost, ten člověk neměl nic, pak bydlel u nás, přechodně, pak u své sestry, oba bydleli ve sklepě. A byl šťastný, že ho nikdo neřeže."