„Manžel potom ráno šel na obec a řekl, že to teda podepíšem, protože jsme se fakt nechtěli vystěhovat. Potom večer přišli. My jsme tu neměli ani stůl, ani nábytek. Na těch kachlách, co tu mám, mi ten jeden praví: ‚Tady bude meškat ten, pokud to nepodepíšete, který bude dobytek poklízet.‘ Protože my jsme měli velké chlívy, tak tu byl i dobytek z JZD. Tak klepal tím prstem. Tak jsme to podepsali.“
„Nás chodili měsíc v kuse každý večer přesvědčovat, ať vstoupíme do JZD, ale každý večer. To bylo strašné. A my jsme zásadně tvrdili, že ne, že nevstoupíme. Ještě jsme dostali z okresu takový velký arch jako poděkování – ‚vzorný plnič‘. A to počínaje slepicema, vajíčka, mlíko, maso vepřové, hovězí... no všechno, ovce, ovčí vlny. To si nedovedete představit, co toho bylo. Ale my byli skutečně vzorní plniči, protože my to dělali poctivě, ať máme na to stavění. A za takový týden nebo čtrnáct dní přišlo, že my musíme do toho JZD vstoupit, a dali důvod, že nejsme majitelé. Rodiče, jak jsem přišla, se odstěhovali, oni měli vzadu za stodolou postavený výminek a byli tam. Nás nenapadlo, že bychom to měli chtít přepsat. Za prvé jsme neměli peníze, abychom je vyplatili, a pak jsme věděli, že nám to nikdo neukradne, tak jsme poctivě dále robili.“
Ludmila Židková se narodila 20. dubna 1931 ve Lhotce pod Ondřejníkem. Zde pod horami prožila i druhou světovou válku, během které její rodiče poskytovali základní potraviny partyzánům. Po válce se seznámila s Miroslavem Herotem, jehož rodina už více než tři sta let obhospodařovala jeden z největších statků v Pržně. Práce v zemědělství ji nadchla. Společně začali stavět dům i přes finanční potíže po měnové reformě v roce 1953. Kolektivizace zemědělství se v padesátých letech nevyhnula ani jejich vesnici a brzy je začali navštěvovat místní funkcionáři a přesvědčovat je ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). Dlouhou dobu vzdorovali. Nakonec úřady zjistily, že majitelé statku jsou stále rodiče Miroslava Herota. Toho komunisté využili jako záminku k vyhrožování, že mladý pár vystěhují. Pod tímto tlakem nakonec do JZD vstoupili. V něm Ludmila Herotová pracovala až do odchodu do důchodu v roce 1984. Po sametové revoluci s manželem požádali o navrácení majetku a započali jeho obnovu. Fungující podnik po nich postupně převzali jejich vnukové. Ludmila Herotová zemřela 14. listopadu 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
