"Tak já jsem dostal to místo psychologa v Pas de Calais na severu Francie, u moře. To bylo bezvadné místo. To jsem se proklínal potom, že jsem odtamtud odešel. Byl jsem zhýčkán dobrými příležitostmi. A jezdit tam každý týden, to bylo přece jenom nějaké dvě hodiny cesty, ale bylo to u moře. Taková moje sekce nebo oblast, ve které jsem tam působil, byla equitherapie [terapie prostřednictvím kontaktu s koňmi]. Takže já jsem přijel. Jednou týdně jsme vždycky vyjeli na koních k moři. To byla jedna z hlavních náplní mé práce s psychicky nemocnou populací."
"To bylo poměrně drsné. My jsme měli chatu u Orlického jezera. To bylo léto, krásné léto bylo. A dvacátého [srpna 1968] jsme byli na Orlíku, jsme tam byli tancovat. Šli jsme spát poměrně pozdě. To znamená tak ve tři hodiny, což už byla intervence v běhu, ale my jsme to nevěděli. Ráno teda v sedm nás probudila sousedka, že je válka. Takže to byla taková… To byl dojem silný, to byl šok."
"Já jsem maturoval v šedesátém šestém. Já na to mám dobré vzpomínky. To byl takový kruh kamarádů, byli jsme jako prokletí básníci tak trochu. Já vím, že s mou kolegyní jsme jeli do Strážnice Marušky Kudeříkové. To je na Moravě, že. Protože jsme se zúčastnili nějaké soutěže mladých básníků a dokonce jsme vyhráli, takže jsme si jeli pro medaili. Samozřejmě že první večer našeho příjezdu, ještě před předáváním medaile – to bylo den předtím – jsme navštívili několik sklípků a potom – druhý den, když jsme měli dostat medaili, tak jsme se skoro neudrželi na nohou."
Jiří Eduard Hermach se narodil 28. dubna 1948 v Táboře do rodiny filozofa a vysokoškolského pedagoga Jiřího Hermacha. Otec byl mnohaletým členem Komunistické strany Československa (KSČ). V 60. letech se však profiloval kriticky a připojil se k reformnímu hnutí. Nástupem normalizace byl politicky perzekvován. Problémy se nevyhnuly ani jeho dětem (dcera Jana po vystudování DAMU byla vyhozena z Městských divadel pražských, nezískala stálé angažmá a před filmovou a televizní kamerou se objevovala jen sporadicky). Jiří vystudoval filozofii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze. Po absolutoriu vystřídal několik zaměstnání (noční hlídač, řidič), až zakotvil na místě psychologa v psychiatrické léčebně v Kosmonosích. V roce 1975 emigroval do Francie. Od roku 1977 pracoval jako klinický psycholog v Paříži a v Pas de Calais. Spolupracoval s exilovým časopisem Svědectví. Filozofii vystudoval ještě znovu na pařížské Sorbonně, kde v roce 1979 obhájil doktorandskou práci. V letech 1986–1992 vystudoval architekturu na pařížské vysoké škole École d‘Architecture de Paris La Villette (EAPLV). Po roce 1989 v České republice spolupracoval s časopisem Přítomnost. Je autorem několika knih, (např. Filosofie architektury, Světoběžníci na leteckém dni). Přeložil divadelní hru E. E. Schmitta Frederick, která byla v roce 2004 uvedena v Divadle ABC s Borisem Rösnerem v titulní roli. Aktivně se věnuje malování. V roce 2023 žil trvale ve Francii, Českou republiku ale stále pravidelně navštěvoval.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
