Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

monsignore Karel Herbst (* 1943)

• narodil se 6. listopadu 1943 v Praze

• 1960 se vyučil elektromechanikem, do roku 1968 pracoval jako elektromechanik

• 1968 dálkově složil maturitu na gymnáziu v Praze

• 1968–1973 studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích

• 1973–1975 kaplanem v Mariánských Lázních a na Svaté Hoře u Příbrami

• leden 1975 zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti

• od února 1975 do srpna 1986 pracoval jako čistič výkladních skříní

• od sedmdesátých let kontakt se salesiány

• 11. září 1976 složil sliby v kongregaci Salesiánů svatého Dona Boska

• organizoval tzv. chaloupky, pobyty pro děti v rámci podzemního fungování církve

• v září 1986 mu byl navrácen státní souhlas

• od září 1986 farářem ve Starém Sedlišti na Tachovsku

• 1990–1997 ředitelem salesiánské komunity v Praze-Kobylisích

• 1997–2000 spirituálem Arcibiskupského kněžského semináře v Praze-Dejvicích

• od září 2000 do března 2002 administrátorem farnosti Fryšták u Holešova

• 6. dubna 2002 jmenován a vysvěcen světícím biskupem pražským (ve funkci do roku 2016)

Karel Herbst se narodil v Praze uprostřed druhé světové války, v listopadu 1943. Praha je krásná, ale žít v ní nebylo jeho ideálem.

Pamětník patřil ke generaci, které bylo vštěpováno, že Ježíš neexistoval, zato bylo třeba připravit patřičné uvítání pro dědu Mráze, obstarávat si lampiony na důstojnou oslavu VŘSR a oslovovat paní učitelku soudružko. Ve druhé třídě obecné začal ministrovat – psal se rok 1950.

Když mu bylo devatenáct let, cestoval nočním rychlíkem z Prahy do Ostravy. Byl vyučený elektrikář, opravář elektrických lokomotiv, a při noční cestě pomohl zprovoznit porouchanou lokomotivu. Byl mladý a přesvědčil se, že jeho práce je užitečná a potřebná. Rozhodl se, že lokomotivy budou jeho osud. Jeho otec také pracoval u dráhy a jablko prý nepadá daleko od stromu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že někdo moudřejší se brzy chystá přehodit výhybku jeho života.

V roce 1963 se Karel Herbst zúčastnil kněžského svěcení v Litoměřicích. Odjížděl s pocitem, že se ho zvláštním způsobem dotkl Bůh, a na radu svého faráře Josefa Semráda se rozhodl studovat gymnázium při zaměstnání, aby se mohl stát v budoucnu knězem.

Nastalo Pražské jaro 1968. Karla Herbsta zastihla zpráva o ruské invazi v den, kdy navštívil otce Pia ve známém italském kapucínském klášteře San Giovanni Rotondo. Na začátku září, kdy lidé opouštěli houfně Československou republiku, se pamětník vrátil do ČR. Měl totiž potvrzení o přijetí do katolického semináře v Litoměřicích. V litoměřickém semináři bylo na začátku akademického roku překvapivě veselo. Nastoupilo mnoho mužů zralého věku. Vrátil se i litoměřický biskup Trochta.

Biskup Tomášek udělil Karlu Herbstovi v červnu 1973 kněžské svěcení a pamětník se stal kaplanem u převora Heřmana Josefa Tyla, premonstráta v Mariánských Lázních. V den převorových šedesátých narozenin mu bylo doručeno psaní, že v Mariánských Lázních dne 31. července 1974 končí, a byl mu odňat státní souhlas. Prezident Husák, se kterým byl zavřený v Leopoldově, nakonec zařídil, že se směl odstěhovat na faru do Bítova.

Karla Herbsta okamžitě přeložili na Svatou Horu, kde byl pod bedlivým dohledem StB. Na svátek Všech svatých začal noviciát u salesiánů. Na Boží hod pamětník vynechal při čtení pastýřského listu větu: „Příští rok oslavíme 30. výročí příjezdu sovětských tanků a také spojeneckých vojsk do našich měst.“ 6. ledna 1975 mu krajský tajemník sdělil, že ho považuje za nepřítele Sovětského svazu a nepřítele pracujícího lidu. Karlu Herbstovi byl odebrán souhlas k výkonu duchovenské činnosti.

Pamětník se nastěhoval zpátky k rodičům. S radostí a překvapením uvítali tuto změnu salesiáni. Karel Herbst si našel práci u firmy Úklid a začal společně se salesiánskou trojicí Vývoda, Komárek, Nováková. Pak celá léta myl výlohy na Václavském náměstí, aby měl o víkendech dostatek času na práci s mládeží formou tzv. chaloupek.

Na chaloupce bývalo dvanáct až čtrnáct kluků a několik vedoucích, témata se připravovala dlouho dopředu, a pokud byl k dispozici kněz, sloužila se také mše svatá a svátost smíření. Pak následoval sport, příroda a zábava. Salesiáni chtěli pomoci chlapcům přežít tu náročnou dobu, aby neutrpěli mindráky, že je křesťanů málo.

Pozoruhodným překvapením bylo vyhlášení Charty 77. V té době jsme měli pocit, že hrstce statečných, kteří podepsali Chartu, je třeba vyjádřit solidaritu svojí spoluúčastí. Představení řekli: „‚Zakázat ti to nemůžeme, ale podepíšeš-li, s chaloupkami se rozluč. Budeš mít za zády Státní bezpečnost na každém kroku.‘ Chaloupky jsem opustit nechtěl.“

I tak musel Karel Herbst čelit pravidelným výslechům a domovním prohlídkám. Celkem byl v Bartolomějské šestnáctkrát.

Státní bezpečnost v roce 1986 zvolila jinou taktiku – bylo načase pamětníka odsunout do pohraničí, na Tachovsko do Starého Sedliště, a udělit mu státní souhlas. V průběhu roku 1989 byla prohlášena Anežka Česká za svatou. Na tuto slavnost odjížděly autobusy i zvláštní vlaky a komunisté to dovolili!

Na konci roku 1989 přišel vzkaz, ať se Karel Herbst přestěhuje do Všetat. Poté se věnoval mladým studentům v pražském semináři a působil jako kněz ve Fryštáku.

V roce 2002 se Karel Herbst, známý pod přezdívkou Kája, stal biskupem na pražském arcibiskupství. Jeho činnost v období totality shrnuje Salesiánská asociace dona Boska v knize Jaroslava Vracovského Chaloupky. V recenzi k této knize se dočteme:

„Autor shromáždil velké množství dokumentace a vytvořil stručný a současně historicky přesný přehled o tomto způsobu neveřejné činnosti katolické církve v období totality. Na tento přehled navazuje pedagogicky a pastoračně fundovaná charakteristika organizační a výchovné metody chaloupek. Knížka tedy není jen historickou vzpomínkou, ale může být i inspirací pro práci s mládeží v malých skupinách. Čtenáři zde také mají příležitost poznat významný podíl nedávno jmenovaného biskupa Karla Herbsta na salesiánském díle v době totality.“

Mons. Karel Herbst SDB – titulární biskup siccesiánský a světící biskup pražský – vždycky byl, je a zůstane i ve vzpomínkách především skromným, pracovitým a charizmatickým člověkem, jehož laskavost je vyjádřena i v biskupském mottu: „Milosrdenství chci.“