Jana Havlíková

* 1947

  • „Byly prověrky a prověřovaly se názory lidí. No, samozřejmě, že jsem byla na takové prověrce a to bylo v sestavě ředitel pan Kýr, pan primář jako ředitel z toho zdravotnického úseku. A byl tam pan Jahelka, to byl zahradník, ale předseda KSČ. Tak tihle tři tam byli a teď mě zpovídali a já jsem se tam měla nějakým způsobem obhajovat. Ve straně jsem nebyla, to jenom kvůli té pozici. A jedna z otázek zněla, jinak v podstatě to byly naprosto nevinné otázky, ale jedna zněla, jestli souhlasím se vstupem těch vojsk. A já jsem řekla, že nesouhlasím. Teď se mě snažil ten Jahelka nějak, teď tadyhle a tohlencto. A já jsem mu říkala: ,Nezlobte se, já nesouhlasím.‘ No, tak pak to nějak zamluvili, protože samozřejmě Kýr, ředitel technický, a ten primář, prostě lidi, který věděli, která bije.“

  • „Rozhodlo, že tahle oblast, právě ty horní vsi, která byla převážně německá a byla vlastně vysídlena po válce. Většina lidí odtamtud byla odsunutá, protože to byly německé rodiny, a že tady bylo blízko letiště a že to byl takový vhodný prostor, plošina taková náhorní. Tak se rozhodli, že z toho udělají výcvikový prostor, takže i lidé, kteří pak, Češi, noví osídlenci, následně pak museli taky pryč, takže my i z těch Holiček, i když tam se necvičilo nijak následně, jsme museli odejít. Takže z mojí rodiny děda s babičkou a teta s Lizbeth šli do Mladé Boleslavi nebo dostali nabídku do Mladé Boleslavi. Tam byla škola a statek, zemědělská střední škola, takže oni tam na ten statek šli. A můj táta s mamkou a vlastně už se mnou, my jsme šli do vedlejší obce Náhlov, protože tam taky byli vysídlení a odešli lidi, takže tam byly prázdné domy.“

  • „Tam přišel můj tatínek, můj tatínek z Plzeňska jako voják, protože tam byli koně. To byl chov koní, v těch dvorech hartigovských všude bylo. A maminka pracovala na tom dvoře. Oni se tam potkali, zakoukali se, přestože moje maminka prakticky neuměla česky a taťka byl Čech. Takže začali spolu chodit. Požádali o svatbu a tam prostě byl dispenz, tam prostě jim nedovolili samozřejmě, protože maminka byla německé národnosti, táta byl Čech, takže ty žádosti nebyly povoleny, ale mezitím jsem se narodila já a to bylo v roce 47.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mimoň, 27.03.2024

    (audio)
    délka: 01:14:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Táta na nás sykl, ať nemluvíme německy

Jana Havlíková, 1949
Jana Havlíková, 1949
zdroj: Archiv pamětnice

Jana Havlíková, rozená Čermáková, se narodila 18. září 1947 v Holičkách nedaleko Osečné. Její maminka byla Němka a tatínek Čech, kvůli čemuž se nemohli po válce několik let vzít. V roce 1948 se rodina musela stěhovat z Holiček, protože se zde vystavěl vojenský výcvikový prostor Ralsko. Žili v nedalekém Náhlově a později v Mimoni. Jana Havlíková vystudovala gymnázium a poté pracovala v Lázních Kundratice. Během prověrek odmítla souhlasit se vstupem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, ale z práce vyhozena nebyla. Po mateřské dovolené nastoupila v roce 1974 do firmy Mitop v Mimoni a v 90. letech působila díky své znalosti jazyků v zahraničním obchodu. V roce 2024 žila v Ralsku.