Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Avraham Harshalom (* 1925  †︎ 2024)

• narozen 4. února 1925 v Pružanech (dříve Polsko, dnes Bělorusko) v židovské rodině

• otec úředník, matka v domácnosti, starší bratr

• od září 1941 rodina žila v ghettu v Pružanech

• v únoru 1943 deportován s rodiči a bratrem do Osvětimi

• v Osvětimi pracoval v různých pracovních komandech

• v červnu 1944 se pokusil o útěk, chycen a zařazen do trestního bloku

• v říjnu 1944 deportován do tábor Crawinkel, Ohrdruf a Buchenwald

• v Buchenwaldu se ve zmatku prohlásil za Poláka, v březnu 1945 utekl v Litoměřicích z transportu

• zachráněn v Praze-Holešovicích rodinou Sobotkových

• od března do května 1945 ukrýván rodinou Sobotkových

• květen 1945 účastnil se Pražského povstání

• 1945-1948 studoval na ČVUT v Praze

• červen 1948 se účastnil leteckého výcviku pilotů pro Izrael v Olomouci

• od února 1949 v Izraeli, v armádě do roku 1950

• začal podnikat, založil úspěšný holding Ariel

• 1992 vydal autobiografickou knihu Znovuzrozen z popela

• žil v Ramat Gan

• zemřel 2. května roku 2024

Avraham Harshalom je předsedou Izraelské společnosti přátel České republiky, ačkoliv se nenarodil na území České republiky ani bývalého Československa. Česky se začal učit až ve svých dvaceti letech, a protože po roce 1949 po mnoho let češtinu nepoužíval, někdy těžce hledá správné výrazy. Dnes úspěšný izraelský podnikatel v oblasti elektrotechniky, je totiž Československu vděčný za poskytnutý poválečný azyl. Spolu s dvěma dalšími polskými Židy se mu podařilo utéct z německého transportu na pražském nádraží Praha-Bubny, tam mu pomohla česká rodina Sobotkova a po dva měsíce se ukrýval za pomoci českých vlastenců v jednom holešovickém obchodě. Na konci války se spolu se svými kamarády účastnil se zbraní v ruce Pražského povstání a za tuto pomoc mu bylo uděleno československé občanství. Jeho zachránkyně Jiřina Sobotková asi o dvacet let později dostala díky němu jako jedna z nemnoha Čechů izraelské ocenění Spravedlivý mezi národy.

Avraham Harshalom se narodil v roce 1925 v tehdejším Polsku v městečku Pružany (dnešní Bělorusko) jako Adam Friedberg. Židé patřili v Pružanech k většině, pamětníkovou rodnou řečí byla jidiš, ovládal však i polštinu a ruštinu. Otec pracoval jako úředník, maminka byla v domácnosti a jako přesvědčená sionistka dala syna studovat na hebrejské gymnázium v Pružanech.

Deportace do Osvětimi

V září 1941 zřídili nacisté v Pružanech ghetto, kam se přesunula i rodina Friedbergova. Avraham vykonával úklidové práce, pracoval jako všichni ostatní. 2. února 1943 byla pamětníkova rodina spolu s ostatními obyvateli pružanského ghetta deportována do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Z celé rodiny přežil jen on, matka i otec byli při selekci posláni přímo do plynu, starší bratr brzy onemocněl a byl zanedlouho také poslán na smrt. Avraham měl však vůli žít a rychle se začal orientovat v táborových pravidlech. Měl štěstí na relativně slušného kápa, samozřejmě pomohly též peníze. Mohl tak dostat relativně slušnou práci a na ní záviselo to nejpodstatnější - přežití.

„Potkal jsem tam Němce, kápa jménem Rolf Winter, který byl taky vězeň, ale jako Němec měl lepší pozici. Měl jsem z domova dolary. Boty nám nechali a v nich jsem měl peníze. Řekl jsem mu:,Mám z domova peníze, asi 250 dolarů, já ti to dám, ale zařiď mi dobré komando.‘ V koncentráku byla dobrá komanda i špatná komanda. Někde se těžce pracovalo a bylo málo jídla. Jinde ale ti, co shromažďovali šaty lidí, co šli do plynových komor, mohli najít různé cenné věci. Oni to mohli vzít a někdo, kdo chodil ven, mohl zorganizovat výměnu. Komando, kde já jsem byl za Rolfa Wintera, uklízelo město Auschwit, a bylo to dobré komando. Nepracovalo se tam tak těžce, venku se mohlo sehnat jídlo a přinést to do lágru jiným.“

I později Avrahahamu Harshalomovi pomohlo, když se připomenul SS Rapportführerovi Stiebitzovi. Když pracoval ještě ve vězeňské četě čističů cest, kápo mu poradil, ať se přihlásí, jako že našel diamant. Esesák byl spokojen, dal mu lepší příděl chleba a zapamatoval si ho. To se později hodilo, když se dostal do trestného komanda – našli u něj dámské boty, které chtěl později vyměnit za jídlo. Po několika týdnech bylo trestné komando přeplněné i na osvětimské poměry, Stiebitz sám přišel do trestného bloku a všiml si ho. „Tento Žid půjde z bloku na lágr,“ řekl a nařídil, aby pamětník dostal slušné pracovní zařazení ve skladu brambor.

Útěk z Osvětimi

Avraham Harshalom měl v lágru slušnou práci, ale uvědomoval si, že jeho přežití je věcí náhody. V červnu nebo červenic 1944 se spolu s jedním Polákem a jedním Rusem rozhodli vzít osud do svých rukou. Věděli o jedné skrýši, kam se ukryli po konci směny, a pokusili se uprchnout. Za dva dny ale Avrahama a jeho polského spoluvězně stráže dopadli nedaleko Visly, po Rusovi se slehla zem, možná se při útěku utopil. Veškeré cennosti před útěkem stačili zahodit, takže nacisté si mohli myslet, že útěk nebyl připraven. Dopadení navíc tvrdili, že se během práce dostali k láhvi vodky, opili se a nemohli najít cestu zpět do lágru. Za útěk byl samozřejmě trest, ovšem „jen“ výprask a mučení, a opětovné zařazení do trestného komanda, takzvaného Strafkommanda.

V říjnu 1944 začali vězně z Osvětimi přesouvat do jiných lágrů kvůli blížící se ruské frontě. Avraham Harshalom se dostal do tábora v Ohrdrufu, kde budoval podzemní haly pro montáž raket V1, později do tábora - kamenolomu Crawinkel. V lednu 1945 následoval další transport, tentokrát do Buchenwaldu. Tam již panoval zmatek. „Američani už byli blízko, takže nás odvezli nás do Buchenwaldu. Tam už to nebylo dobře organizované. Když nás registrovali, už jsem neřekl, že jsem Žid, ale že jsem Polák Adam Friderski. Z Buchenwaldu jsme šli na transport, Židy odvezli do Terezína a neŽidy do Litoměřic.“

Druhý útěk, tentokrát úspěšný

V Litoměřicích se Avraham spolu s dvěma polskými kamarády přihlásil do transportu na práci s tím, že snad se jim podaří uprchnout. Plán vyšel na litoměřickém nádraží. „Já, Bolek a Dudek jsme se rozhodli, že přeskočíme z našeho vlaku do vlaku s uhlím. Ten vlak s uhlím přijel do Prahy-Holešovic (Bubny), to bylo takové uhelné nádraží. Vystoupili jsme a schovali jsme se mezi horami uhlí. Čekali jsme do rána. Ráno jsem viděl chlapce s nějakou slečnou. Česky jsem neuměl, ale polsky mu říkám, že potřebujeme nějaké šaty. Půl hodiny poté přinesl šaty pro nás tři. Tak jsme se převlékli. Vzal nás domů, to byla rodina Sobotkova, bydlela v Argentinské č. 1. Jeho maminka Jiřina Sobotková nám připravila jídlo, protože jsme byli hladoví. Pak nás nechala umýt a šli jsme spát. Několik dní potom rodina Sobotkova měla strach, že někdo prozradí, že schovávají Židy uprchlé z koncentráku.“

Úkryt v Holešovicích

Rodina Sobotkova měla naštěstí rodinného známého, pana Hrstku, který vlastnil obchod v Dělnické ulici číslo 5. Tam se na poslední dva měsíce války všichni tři uprchlíci přesunuli: „Sobotkovi zařídili, že se nás ujala rodina Hrstkova, která měla obchod s umělými květinami, který byl na konci války uzavřený. Rozhodli se, že nás tam uschovají. Byli jsme tam v tom obchodě asi dva měsíce. Sousedi z okolí nám nosili jídlo. Asi tři dni před koncem války bylo v Praze povstání na barikádách. Pan Hrstka, který byl záložní důstojník československé armády, nás vzal s sebou, dali nám pušky a šli jsme bojovat na barikádách.“

Díky jejich účasti na Pražském povstání všichni tři uprchlíci dostali československé občanství. Avraham Harshalom se rozhodl zde po válce zůstat, díky stipendiu amerického Jointu mohl po válce studovat elektrotechniku na ČVUT v Praze. Do Pružan se už nevrátil, tato část Polska zůstala zabraná Sovětským svazem, navíc věděl, že z jeho blízkých příbuzných nikdo nepřežil. Když sovětská moc otevřela v Praze repatriační úřad, tak se tam přece jen víceméně ze zvědavosti šel podívat, ale včas si uvědomil nebezpečí spojené s kontaktem se sovětskými úřady.

„V Praze sovětská armáda otvírala úřad pro lidi, kteří by se chtěli vrátit do Sovětského svazu. Jednou mne napadlo, že se tam půjdu podívat. Napsal jsem vše, kdo jsem, odkud jsem, pak mi řekli, jdi doprava, ale já jsem viděl, že už tam voják stojí a nikdo nesmí zpátky. Tak jsem řekl: ,Já mám kufry venku,‘ a utekl jsem. Lidi, kteří šli dovnitř, už nenechali jít ven.“

Letcem pro Izrael

V Praze si pamětník našel snoubenku, ale nebylo jim souzeno žít společný život. Avrahama lákal život v novém židovském státě, navíc k moci se dostávali komunisté. Když se se snoubenkou loučil, ujišťoval ji, že až se dobojuje, tak se pro ni vrátí, oba však věděli, že se vidí asi naposledy. Setkali se však ještě jednou, až devadesátých letech, kdy už oba žili své nové životy. Avraham Harshalom se v polovině roku 1948 přihlásil na letecký výcvik pro Izrael, který probíhal v Olomouci. V Československu létal na cvičných strojích Bücker a Arado. Výcvik, který trval asi pět měsíců, nebyl dokončen kvůli změně postoje Československa k Izraeli. V únoru 1949 odjel pamětník do Izraele, účastnil se však jen několika náletů v závěrečných fázích bojů o nezávislost. V armádě u letectva sloužil jen do roku 1950. Poté začal podnikat, založil úspěšný holding Ariel (výroba elektrotechnických součástek), který pojmenoval podle letecké základny, kde tehdy sloužil.

Po většinu svého života o tom, co zažil v Osvětimi, nemluvil, ani před svými dětmi. Změnilo se to až s jeho cestou do Polska v roce 1987, kdy se rozhodl, že jeho příběh by neměl být zapomenut. V roce 1990 vydal hebrejsky knihu Znovuzrozen z popela, v následujících letech vyšel její anglický, německý i český překlad. V roce 2004 byl izraelskými filmaři natočen stejnojmenný dokument, který byl též uveden v České televizi. Dnes má Avraham Harshalom kromě svého izraelského občanství i české a stále se snaží šířit dobré jméno České republiky v Izraeli.