Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Olga Handlová (* 1934)

• narodila se 5. února 1934 v Rychnově nad Kněžnou

• po roce 1948 byla její rodina perzekvována

• odmaturovala v roce 1952 na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou

• hlásila se na AMU, kam ji ale nepřijali kvůli špatnému kádrovému posudku

• v roce 1952 tatínek předčasně zemřel

• v roce 1952 se přestěhovala do Prahy

• vystřídala řadu profesí, pracovala například jako vedoucí potravin v obchodním domě Kotva

• vdala se za spolužáka z gymnázia, jehož rodiče byli během heydrichiády popraveni

• účastnila se demonstrace 17. listopadu 1989

• po roce 1989 neúspěšně kandidovala do Parlamentu České republiky

• v roce 2002 pomáhala během povodní na Moravě

• v roce 2023 žila v Praze

Olga Handlová byla sotva plnoletá, když jí komunistický režim osudově změnil život. Její tatínek Jaroslav Handl pracoval jako primář oddělení chirurgie v orlickoústecké nemocnici, záhy po únorovém puči mu však komunističtí funkcionáři začali záměrně znepříjemňovat život. Nečekané návštěvy doma, výslechy, neustálá změna pracoviště daly vzniknout psychickému teroru, kterému Jaroslav Handl musel čelit. V roce 1952 tatínka postihla mozková příhoda, na jejíž následky zemřel. „To mě samozřejmě poznamenalo. Nikdy jsem se neangažovala, ke komunistům jsem měla odpor,“ objasnila.

Rodinná tragédie předznamenala celý život Olgy Handlové, kvůli špatnému kádrovému posudku nemohla studovat vysněnou vysokou školu, navždy opustila rodný Rychnov nad Kněžnou a ještě v roce 1952 se přestěhovala do Prahy. „Po smrti tatínka zbyla z naší rodiny jen kostra,“ popsala.

Svobodně se mohla prvně nadechnout až po pádu železné opony, začala se politicky angažovat a cestovala.

Místo do školy jsme chodili do hospody

Olga Handlová se narodila 5. února 1934 v Rychnově nad Kněžnou, rodném městě českého spisovatele a humoristy Karla Poláčka. „Jednou jsme ho s tatínkem potkali po cestě na hřbitov. Bylo to ještě před válkou, víc si na něho ale nepamatuji, byla jsem příliš malá,“ zmínila pamětnice jedinou osobní vzpomínku na rychnovského rodáka. Dětství strávila Olga Handlová se svými dvěma mladšími sestrami. Tatínek Jaroslav Handl byl primářem chirurgie v Ústí nad Orlicí, maminka vystudovala angličtinu a francouzštinu, čímž později inspirovala také dceru Olgu, která našla zálibu v cizích jazycích.

Školní docházka Olgy Handlové ale byla poznamenaná druhou světovou válkou. Všechny školy ve městě zabrali Němci, ona sama tak obecnou dívčí školu navštěvovala pouze jedenkrát v týdnu, a to v jednom z místních hospodských zařízení. „My jsme tam chodili rádi, protože jsme si tam vždy koupili takovou hnusnou barevnou limonádu. Moc jsme se toho tedy nenaučily, jen co je pravda,“ vzpomínala s úsměvem.

S hrůzou jsem poslouchala jména popravených

Druhou světovou válku prožila rodina Olgy Handlové bez větších problémů. Ve vzpomínkách pamětnice zůstalo například večerní tajné poslouchání rádia. „Bylo to ale tak strašně moc rušené, že často nebylo vůbec rozumět. Na přijímači jsme samozřejmě měli cedulku s nápisem, že poslech cizího rádia může být trestán káznicí nebo i smrtí,“ uvedla.

Během heydrichiády rozhlas poslouchala s hrůzou. „Každý den se tam četla jména lidí, které popravili,“ zmínila. V té době ještě Olga Handlová netušila, že se později vdá za jednoho ze svých spolužáků z gymnázia, jehož rodiče přišli během heydrichiády o život.

Komunisté se tatínkovi mstili

Poklidný život rodiny Handlových se změnil po únorovém převratu roku 1948. Jaroslav Handl si dovolil otevřeně nesouhlasit s nově nastupujícím režimem, komunističtí funkcionáři se tak rozhodli, že se chirurgovi orlickoústecké nemocnice začnou mstít. Neustále jej přemisťovali z jednoho nemocenského pracoviště na další, nikde nemohl zůstat déle než několik málo měsíců. „Vždy ho někam poslali, tam se rozkoukal a zase musel pryč,“ uvedla pamětnice. 

V té době navštěvovala Olga Handlová rychnovské gymnázium. Během procesu s Miladou Horákovou mladým studentům přinesli k podpisu dokumenty, ve kterých měla pamětnice se svými spolužáky souhlasit s trestem smrti. „Naštěstí náš ředitel se za nás postavil a řekl, že jsme děti a že nejsme kompetentní k tomu cokoliv podepisovat,“ zavzpomínala.

Jen o dva roky později se rodině navždy změnil život, hon komunistických funkcionářů na kdysi úspěšného chirurga skončil. „Tátu komunisté neustále pronásledovali. Často nás doma navštěvovali a nakonec ho uštvali. Když mu bylo čtyřiapadesát let, zemřel na mozkovou příhodu,“ osvětlila Olga Handlová okolnosti rodinné tragédie, která předznamenala její budoucí osud.

Psal se rok 1952, když se Olga Handlová s maminkou rozhodly prodat dům v Rychnově nad Kněžnou a společně se přestěhovaly do bytu na pražském Spořilově. „Já jsem se tam cítila tak nějak svobodně, ale na Rychnov, zvláště na naši zahradu, velmi ráda vzpomínám.“

Pamětnice se v té době rozhodla, že bude pokračovat v jedné ze svých velkých zálib – herectví, už od dětství totiž navštěvovala divadelní kroužek. Podala si tak přihlášku na AMU, a ačkoliv přijímací zkoušky úspěšně složila, přijata nebyla. Špatný kádrový profil ji dostihl i ve velkoměstě.

Byla manželkou svatobořického dítěte

Olga Handlová se dvakrát vdala. První manželství se starším mužem ale nebylo šťastné a skončilo po dvou letech. Podruhé našla lásku v někdejším spolužákovi z gymnázia Ivo Včelákovi, jehož rodiče byli 24. října roku 1942 popraveni v Mauthausenu za pomoc parašutistům. Ivo Včelák byl spolu se svou sestrou Renatou internován 11. září. Oba byli odvezeni na Jenerálku, pražský zámeček, kam gestapo sváželo děti zatčených odbojářů. Následovaly dlouhé měsíce v jihomoravském internačním táboře Svatobořice. Po válce byli sourozenci rozděleni, o Iva se postarali příbuzní otce, kteří jej v dobrém slova smyslu nutili ke studiu, a tak Ivo Včelák odmaturoval na rychnovském gymnáziu, kde se seznámil s Olgou Handlovou. „Několikrát jsem s manželem Svatobořice navštívila, vše mi ukazoval, bylo to hrozné,“ zmínila. Manželé se ale později rozvedli, Ivo Včelák zemřel v roce 2002.

Olga Handlová během života vystřídala řadu profesí, pracovala v laboratoři a také jako vedoucí potravin v obchodním domě Kotva. „Ačkoliv jsme byli špatně zásobovaní, měli jsme obrovské obraty. Jednou jsem se dokonce dostala k výslechu, soudruzi na mě tenkrát řvali, ale já jsem se nedala,“ uvedla.

Protestovat šla se zlomenou nohou

Listopadové dny roku 1989 Olga Handlová významně prožívala. Byla v té době po úrazu, to ji ale nezastavilo a připojila se k průvodu na Národní třídě. „Měla jsem zlomenou nohu, ale už jsem ji měla v sádře, a tak jsem 17. listopadu šla s těmi mladými až na vyšehradský hřbitov, kde jsem stála u pomníku Karla Hynka Máchy,“ vzpomínala na klíčové sametové momenty. Cesta pro ni byla kvůli handicapu náročná, proto se s průvodem rozloučila a odjela do svého bytu na pražském Spořilově. „Ty krutosti, které následovaly, už jsem nezažila. Listopadové dny roku 1989 pro mě ale byly nesmírně osvobozující,“ dodala.

Na začátku 90. let začala Olga Handlová hodně cestovat, zamilovala si státy severní Evropy, navštívila ale také například syrský Damašek. Pád železné opony jí přinesl nové možnosti a touhu podílet se na společenském a politickém životě. „Já jsem byla hrozně šťastná, že přišla revoluce, dokonce jsem kandidovala do Parlamentu. Když si na to dnes ale vzpomenu, musím se nad tím usmívat,“ řekla.

Po záplavách v roce 2002 se Olga Handlová osobně setkala s tehdejším prezidentem Václavem Havlem, který jí předal poděkování za pomoc, jež během přírodní katastrofy vynaložila.

V roce 2023 žila Olga Handlová v Praze.