MUDr. Stanislav Grof

„Hledali ten leták, ale já jsem se ho stihl mezitím zbavit. Vzali mě na policii do Bartolomějské ulice, kde jsem byl dva týdny. Byla tam velká cela, kde nás bylo asi 17, byl jsem tam se zloději a pasáky. Při vyšetřování měli velice silná světla, kterými mi svítili do očí. Ptali se na různé věci z mého života. Pak jsem mohl jít zase zpátky. Ale nevěděli jsme, jestli přijdou zpátky za půl hodiny, nebo jestli mě nechají spát. Bylo to velké napětí a adrenalin. Byl tam taky například otec se synem, u nichž našli nějakou pušku, a ti se do cely vraceli zmlácení do krve. Byl jsem tedy ve velkém stresu. Při tom vyšetřování, když se mě ptali na dětství, začal jsem až halucinovat. Měl jsem vize. Zjistil jsem, že je na tom i něco, co se mi líbilo. Začal jsem tam prožívat změněné stavy vědomí, se kterými jsem pak v průběhu života pracoval. Byl to tedy první zážitek změněných stavů vědomí ve velice obtížné situaci.“

„Vy jste ještě mohli s LSD pracovat ve vašem výzkumném ústavu?“ - „To bylo to poslední místo v Americe, kde se výzkum udržel. Původně bylo v USA 72 výzkumných projektů a všechny byly zastaveny. Tento byl poslední, který přežíval.“ - „Kdy to bylo zastaveno?“ - „Já když jsem tam přijel v tom roce 1967, už byly zákony a jen my jsme měli tu výjimku na výzkum. My jsme s LSD mohli pracovat až do doby, kdy jsem odešel z ústavu, a to bylo v roce 1973. Měl jsem více a více materiálu a dostal jsem nabídku od několika nakladatelů, abych o tom napsal knihu.“

„Jak je možné, že komunisté dovolili dělat v Československu v 50. letech výzkumy LSD a také LSD vyrábět?“ - „My jsme měli skupinu chemiků, kteří byli výborní na námelové alkaloidy. Sandoz pak neměl problém bez velkých obtíží vyrobit LSD. Byli jsme jen jednou ze dvou zemí, spolu se Švýcarskem, kde to bylo možné. Lidé z celého světa pak u nás od Spofy nakupovali LSD. A otázka, proč to komunisté dovolili... To proto, že my jsme nehovořili o tom, co se při sezeních s LSD děje. Nemluvili jsme o tom, že to má něco společného s psychoanalýzou. To by ten výzkum zabilo. Rozhodně jsme také neřekli, že lidé mají při tom mystické, spirituální zážitky. Cokoli ve vztahu k náboženství bylo považováno za opium lidstva. Za něco, co je nepřátelské té světové revoluci. Takže jsme se dohodli, že o tom budeme mluvit jako o chemoterapii a nemluvili jsme o těch mechanismech, jak se to stane.“

„To užívání mládeží, takové to ostentativní, a to hnutí hippie, kam patřili mladí lidé, kteří brali LSD, začali se nějak odlišovat od Ameriky hlavního proudu, nosili dlouhé vlasy, bradky a malovali své vozy psychedelickými barvami, a spousta z nich také dělala demonstrace proti válce ve Vietnamu. Make love, not war. Tím se identifikovali jako skupina troublemakerů. To pak přispělo k tomu, že psychedelika byla postavena mimo zákon.“ – „Kdy byla postavena mimo zákon?“ - „Tam to začalo v roce 1965 tou aférou v Harvardu, kde dělali profesoři Timothy Leary a Ralph Metzner výzkumy se studenty, což bylo velice kritizováno pro nezodpovědný způsob se zacházením s těmito látkami a to přispělo ke změně legislativy.“

„Začali mě otravovat. Ten jeden se představil jako kapitán a přišel třeba na mou noční službu, kde se ke mně posadil. Nebo přišel i domů, nebo mě na ulici začal otravovat. V podstatě mi říkali, že jsem nekomunista a že musím prokázat svůj postoj k režimu. Chtěli, abych jim dával informace o komunistech. Ve Výzkumném ústavu byla řada lidí, kteří byli u komunistů, kteří vstoupili do strany z důvodu kariéry. Nějak jim asi nevěřili, a proto chtěli použít mě, abych na ně podával informace. Já jsem tedy za kolegy přišel a řekl jsem jim, že mě otravují z StB a že chtějí, abych na ně donášel. Rozhodl jsem se, že na výboru strany řeknu, že se toto děje. Že jim řeknu, kdo vlastně vládne v Československu. Že jsem si myslel, že vládne KSČ a najednou StB chtějí, abych na komunisty donášel. Ti mí kamarádi z ústavu ale řekli: 'Nebuď blbej, bude z toho ohromný malér. Tak se s nimi bav a zjisti, co chtějí o nás vědět. My chceme vědět, co se děje v StB.‘“