Rostislav Glajch

„Tak já jsem se demobilizoval, poslal jsem přihlášku, byl jsem přijat na vysokou školu zpátky, do čtvrtého ročníku (na Ukrajině). A protože brácha sloužil v české armádě a napsal jasně, že se (z ČSR) nevrátí, tak jsme tu situaci řešili tak, že jsme jeli sem. Protože jsme nechtěli rozdělit rodinu. On sloužil v české armádě a já v sovětské…“

„(Jaká byla nepřátelská síla, byli v převaze?) Byli, když se oni dostali až do Stalingradu, my jsme byli dole, tam byl vysoký břeh, a oni byli nahoře, takže oni měli ohromnou převahu. (A jak to probíhalo, když postupně ztráceli převahu?) No, to bylo střídavé, jednou jsme postoupili, potom jsme… To se nedá popsat, dneska říkám, to byl zmatek, na nějaké přemýšlení, to nebyl ani čas. (Můžete mi říct něco o zásobách, které tam byly? Jak to probíhalo, když jste potom byli odříznutí?) Tak nás zásobovali ze střední Asie. Všelijak. Jednou jsme to dostali, dvakrát ne. Já bych řekl, na ty poměry, co byly, ještě v celku dost slušný, na tu situaci.“

„(Měl jste nějaké přátele v jednotce?) Měl, dost… ale Rusáci a Ukrajinci, tam Češi nebyli… já jsem tam byl jediný Čech… (Jaké byly vztahy v jednotce, jaká byla ta přátelství?) Měli jsme bezvadného velitele, jmenoval se Michail Prodovko (?)(nesrozumitelné), ale to už je nebožtík. Dost přísný, strohý, ale spravedlivý, jestli mi rozumíte. Já jsem si ho strašně vážil. Taky když jsme byli na návštěvě, já už nepamatuji kdy, to bylo v roce… on už taky nežije… tak jsme byli u něj a to byl banket celou dobu. On mě měl rád. A já jeho taky. Byl přísný, ale věděl, co chce.“

„(Proděl jste základní vojenskou službu?) Ne, já jsem z vysoké, od lavic, jak se říkalo, šel na vojnu. A hotovo to bylo. To bylo v jednačtyřicátém roce, začala válka, a jak kdo kde byl, tak šel. (Co při mobilizaci, jak probíhal váš odchod do války?) Já žádnou nezažil, nám oznámili jste 53. zvláštní prapor, prostě to nebyla žádná ceremonie, nic, jak jsme byli na stavbě, jak byli oblečení, tak nás sebrali a už jsme byli na vojně.“