Elisheva Gidron, roz. Kummermann

* 1920

  • “I was lucky. There was a big house in the middle of the city, but while we were there, they put a wooden fence around it, so we couldn’t go anywhere. But they changed it when the people from the Red Cross came to see what was happening in Terezín in 1944- So they pulled down the fence, and suddenly it was nice.”

  • “On 1 October 1944 I was sent to Auschwitz, that is Osvětim in Czech. I’m sure you know about it. I was very lucky because I was only there a month, and we didn’t work either. We stood for hours in rows of five because five is an easy number to count by - five, ten, fifteen, and so on. Each day they wrote down how many people there were, and when there were only four somewhere, it meant that someone had died.”

  • “I went to the funeral, and I was sad because I loved my husband. Then I left Czechoslovakia. No one from my big family came back from the concentration camps. But I came back.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    kibuc Sde Nehemja, Izrael, 05.11.2016

    (audio)
    délka: 56:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Naši rodiče se stali sionisty díky nám

Lisa Kumermann (Elisheva Gidron). 1946.
Lisa Kumermann (Elisheva Gidron). 1946.
zdroj: Archiv pamětnice- dodala Jitka Radkovičová

Elisheva Gidron se narodila 4. prosince 1920 ve Vídni jako Elisabeth (Lisa, též Alžběta) Kummermann. Pochází z židovské rodiny a měla staršího bratra Herberta. Otec byl strojní inženýr, kvůli jeho zaměstnání se rodina v roce 1926 přestěhovala do Štěpánovic u Olomouce. Od roku 1932 žili Kummermannovi v Karlových Varech, odkud odešli po záboru Sudet v říjnu 1938 do Prahy. Pamětnice nestihla dokončit gymnázium, v letech 1940-1941 pracovala v Domě pro psychicky nemocné v Hloubětíně. V září 1942 byla deportována do ghetta Terezín, kde pracovala jako pečovatelka v domově dívek mezi třinácti a patnácti lety. V říjnu 1944 byla deportována do Osvětimi, kde zůstala asi čtyři týdny, a potom byla vybrána na práci do tábora v Zakrze-Kudowa, pobočného tábora Gross-Rosen. V Kudowě se dočkala v dubnu 1945 osvobození. Vrátila se do Prahy, kde se setkala s Jakovem Wurzelem, členem sionistického hnutí Tchelet Lavan, jehož znala z Terezína, a v květnu 1945 se vzali. Manžel brzy po svatbě zemřel a pamětnice po jeho smrti v dubnu 1946 odjela do Palestiny, kam v roce 1938 odešel její bratr a kam se vystěhovali i její rodiče. Žila v kibucu Neot Mordechaj a později v kibucu Sde Nechemja. Elisheva Gidron má tři syny, je vdova a žije v Sde Nechemja.