Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jan Fronc (* 1952)

• narodil se ve Valči 28. srpna 1952

• jeho předkové byli smíšeného česko-německého původu

• rodině po roce 1945 úřady zabavily majetek a dům, museli ho odkoupit zpět

• otec Antonín Fronc přišel do Valče v roce 1945 jako policista

• rodina se nedlouho po narození Jana Fronce odstěhovala do Prahy

• otec v roce 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov, později za to byl perzekvován

• Jan Fronc žil v Praze, později střídavě ve Valči, Karlových Varech a Žluticích

• navštívil západní Německo, poté byl kontaktován StB

• po revoluci v roce 1989 se stal podnikatelem, později místostarostou ve Valči

• dnes (2024) se stále věnuje sportu a žije ve Valči v domě po svých prarodičích

Zatímco většinu německých obyvatel po válce z Valče vyhnali, babičku Jana Fronce Annu Truksovou do odsunu nezařadili, protože její muž Jan se před válkou přihlásil k české národnosti. Poválečné úřady jim ale přesto sebraly dům a museli si ho odkoupit zpátky. Sám Jan Fronc se během života hodně stěhoval, Valeč ho ale vždy přitáhla zpátky.

Matka Jana Fronce Anna za války kvůli svému smíšenému původu nemohla chodit do valečské školy. Někteří místní Němci jí hanlivě přezdívali „bejmák“, což je asi zkomolenina přízviska „böhmak“. Její maminka ji tedy musela dát do školy v německém Lipsku, kde prý smíšený původ nevadil.

Prarodiče Jana Fronce byli zdatní obchodníci s ovocem a zeleninou, velmi se jim dařilo. Co vypěstovali jezdili prodávat  do Karlových Varů. Zprvu koňmo, později s nákladním autem Praga. Poté, co vedení žateckého pivovaru odkoupilo valečský pivovar a zlikvidovali ho, domluvili se s několika valečskými obchodníky, a i s babičkou pamětníka, že budou prodávat žatecké pivo. Prarodičům kvůli tomu žatečtí vybudovali u domu veliký zděný sklep.

Kupte si svůj dům zpět

Babička se nikdy nenaučila dobře česky. Po válce ji nezařadili do odsunu pouze díky tomu, že si Jan Truksa vyžádal dokumenty z Loun, které potvrdily, že se sám přihlásil k české národnosti. Úřady jim i přesto zkonfiskovaly majetek včetně domu. Mohli si ho ovšem za 2 300 korun koupit zpátky. Po válce se Valči neodsunutí Anny Truksové vyplatilo. Jako jedna z mála měla přehled o ovocných stromech v širém okolí a o tom, jak o ně pečovat. „Chvíli ve Valči fungovalo JZD, ale moc se mu nedařilo. Pak tady následně byl Státní statek Verušičky. A babičku požádali, aby s nimi spolupracovala, protože dědeček s babičkou byli sadaři,” vzpomíná Jan Fronc. „Starali se tady o sady v širokém dalekém okolí.”

Maminka pamětníka pomáhala rodičům s obchody. Antonín Fronc, otec pamětníka, přišel v roce 1945 do Valče jako policista. Narodil se ve Valašském Meziříčí a vyučil se zbrojířem. Seznámili se na valečské tancovačce v sále hospody, vzali se v roce 1947 v kostele sv. Křtitele na valečském náměstí a brzy měli prvního syna. Otec se ale s rodinou musel brzy stěhovat za prací k Vejprtům. Maminka Anna se v roce 1952 krátce vrátila do Valče do rodného domu, kde se jí 28. srpna narodil Jan Fronc. Když mu byly tři měsíce, celá rodina se opět stěhovala, tentokrát do Prahy.

Bydleli na Palmovce, později na čerstvě zbudovaném experimentálním sídlišti Invalidovna. Po absolvování základní školy nastoupil jako učeň do ČKD Dukla a vyučil se strojním zámečníkem. Od malička měl rád fotbal a v mládí začal hrát profesionálně, nejprve za klub Čechie Karlín. Každé léto však trávil u babičky ve Valči.

Jeho babička organizovala ve Valči masopustní průvody a oslavy, Jan Fronc si jako svou první vzpomínku z dětství vybavuje maškarní převleky. „Později za minulého režimu, kdy se masopusty moc nedělaly, tak organizovala masopusty moje maminka, a potom já. S lidmi musíte komunikovat celý rok, abyste je do toho zapojili. Obcházeli jsme dům po domu, pak jsme je pozvali na zábavu a jezdili jsme také po okolních obcích, ne jen po Valči. Měl jsem na to traktor a autobusový přívěs, ‚babosed‘,“ vypráví.

Kde jsou ty „cvety“? 

Výuční list získal v roce 1968. 21. srpna 1968, když Československo přepadly armády Varšavské smlouvy, se šestnáctiletý Jan Fronc vypravil na Václavské náměstí. Když se ale otec vrátil ten den z práce, odjeli raději do Valče, kde strávili první dny okupace.

„Nebyl jsem u rozhlasu, ale u Domu potravin na Václavském náměstí. Byl tam plechový sklad, protože se tam stavělo. Na jeho střeše jsme stáli, abychom viděli, co se děje u rozhlasu. Ozvala se rána, tak jsme si všichni lehli a pak se to pod námi prolomilo. Bylo nás tam asi deset zvědavců,” vypráví. K rozhlasu se pak už nevydal a radši odešel. Později se byl podívat na Palmovku k plynojemu, kde měli sovětští vojáci stany. „Snažili jsme se s nimi mluvit, ale nevěděli, kde jsou. Říkali, že přepokládali, že je tady budeme vítat. Kde jsou ‚cvety‘, říkali. No, ‚cvety‘ nebyly,” vzpomíná Jan Fronc.

Jeho otec tehdy pracoval na ministerstvu vnitra, kde se věnoval výzbroji. V roce 1968 podepsal politickou výzvu Dva tisíce slov. To ho ale stálo místo u policie. Později po prověrkách byl na konci roku 1970 definitivně propuštěn. Pracoval napřed jako zámečník, později jako učitel v autoškole. “Potom byl sjezd KSČ, kde se nařídilo, že tito lidé nesmějí pracovat ve školství. Do toho zahrnuli také autoškolu. Organizace, kde tatínek pracoval, žádala městskou organizaci, že je skvělý pracovník a má dobré výsledky, aby ho tam nechali, ale řekli, že si musí počkat na další sjezd,” vypráví Jan Fronc.

Za dobrým vzduchem se vrátili zpět do Valče

V té době se ve Valči uvolnila hospoda. Jeden z členů místní organizace KSČ se za Antonína Fronce zaručil, a tak rodiče převzali valečskou hospodu. Jelikož pamětník zrovna prožíval osobní problémy a rozcházel se se svou tehdejší manželkou, přestěhoval se do Valče také a pracoval s rodiči v hospodě. Po manželských peripetiích se přestěhoval do Karlových Varů, kde mu nabídli přestup do klubu Slávie Karlovy Vary. Zde se pak znovu oženil.

Jeho nevlastní vyženěný syn měl těžké astma a tak se rodina musela přestěhovat za čerstvým vzduchem na venkov, kam jinam, než do Valče. Jan Fronc se rozloučil s fotbalem, nastoupil jako traktorista  a získal byt v místním panelovém domě. Dva roky pracoval ve státním statku ve Verušičkách, potom přešel do odštěpného závodu Jeníšov, Štědrá. Rodina získala byt ve Žluticích, Jan Fronc hrál za Žlutice fotbal a hokej a pracoval jako řidič. Později nastoupil do žlutické zemědělské školy a začal v závodu dělat napřed mistra a pak i vedoucího. Měl ale ve funkci problémy, protože se sice stal kandidátem na členství v KSČ, ale nebyl přijat.

“Maminka se na to šla ptát a vysvětlili jí, že nevědí, jestli to myslím vážně, nebo si dělám legraci. Tenkrát byla taková hesla jako ‚výživa národa‘ a podobně. My zemědělci jsme chodili pracovat i v sobotu a neděli. No a já jsem řekl: ‚V sobotu jdou komunisti automaticky a nestraníkům bych to doporučoval.‘ To bylo všechno, nikoho jsem nenapadl, ale když všichni říkali, že komunisti jdou příkladem, tak jsem to vyžadoval i na pracovišti,” vysvětluje pamětník, kde vězel kořen problémů s jeho přijetím do KSČ. Nakonec se stal „nekonečným“ kandidátem.

U bývalých sousedů se cítili jako doma

V polovině 80. let se mu podařilo získat devizový příslib a odjet na dovolenou do západního Německa. Bratr jeho manželky tam emigroval už v roce 1968. Navštívili Freiburg a po cestě zpět se stavili také v Pegnitz u Bayreuthu u jednoho ze synů německé rodiny Weissů, která před válkou žila ve Valči ve vedlejším domě a přátelili se s prarodiči Jana Fronce. Pan Weiss byl v době války mladík, který musel narukovat do wehrmachtu a padl do zajetí v Rusku, kde strávil sedm let. „Říkal jsem si, že se tam jen ještě zastavíme, ale cítili jsme se, jako bychom přijeli domů. Starali se o nás jako o vlastní. Zůstali jsme u nich tři dny,” vypráví s dojetím.

Po návratu ho navštívil příslušník Státní bezpečnosti (StB) a pozvali ho na návštěvu na policii. V kanceláři ve Žluticích potom chtěli vědět, u koho v Německu byl, a požádali ho, aby je informoval, když přijdou nějací Němci do Valče. StB si Jana Fronce podle záznamu v Archivu bezpečnostních složek ČR 9. října 1984 zaregistrovala jako kandidáta tajné spolupráce s krycím jménem Valda. Pamětník k tomu říká, že si napřed vzal čas na rozmyšlenou a potom se s důstojníkem StB sešel ještě jednou v Toužimi. „Řekl jsem mu, ať raději požádá pana Pilného, předsedu partaje ve Žluticích, že má daleko větší zkušenosti s Němci a bude mít lepší informace. Od té doby už mě nikdo nekontaktoval,” popisuje Jan Fronc, jak se ze spolupráce vymluvil. “Po roce 1989, když jsem podnikal, tak mi tenhle člověk z StB přišel nabízet, že prodává kamiony,” dodává s úsměvem.

Jan Fronc po revoluci v roce 1989 vybudoval firmu zaměřenou na těžkou mechanizaci, která zajišťovala zemní práce na dálnici. ze sentimentu se ale také rozhodl pronajmout si provoz Sadů Kostrčany, kvůli svým prarodičům, sadařům. Tam se mu ale podnikání nedařilo, v roce 2000 musel firmu Sady Kostrčany prodat a skončil s dluhem dva miliony korun. Sedmnáct let trvalo, než se mu podařilo dostáhnout oddlužení.

Vrátil se do Valče, kde žil v domě po prarodičích a angažoval se i v místní politice jako místostarosta a zastupitel. Stále se věnuje sportu, v roce 2021 se stal mistrem České republiky v pěším fotbale 60+ a v roce 2023 se stal mistrem Evropy amatérů v pěším fotbale 60+ na Mallorce. Ve Valči žil i v době natáčení v roce 2024 a dál se věnoval sportu.