Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

P. Josef Freml (* 1928  †︎ 2014)

• narozen v roce 1928 v Šumicích

• studia na salesiánských řádových školách

• na gymnáziu v Přestavlkách u Přerova zažil tzv. Akci K

• tajná studia teologie

• v procesu se skupinou Polák a spol. odsouzen k 18 měsícům vězení

• vězněn v Olomouci a v Praze na Pankráci

• v roce 1957 propuštěn na amnestii prezidenta republiky

• v roce 1965 tajně vysvěcen na kněze

• 13. července 1969 primice v Šumicích

• působil v Moravské Ostravě, Ludgeřovicích, Zděchově, Jarkartovicích, Bohdanovicích, Březové, Větřkovicích

• zemřel 23.7. 2014

P. Josef Freml se narodil 11. března 1928 v Šumicích, ležících poblíž Uherského Brodu. Za války byl v učení v obuvnické dílně ve Zlíně, kde se přes kamarády poprvé seznámil s římskokatolickým řeholním řádem salesiánů. V roce 1945 se rozhodl nastoupit na gymnázium v salesiánském ústavu ve Fryštáku. Ve škole pak pokračoval na vyšším salesiánském gymnáziu v Přestavlkách u Přerova, kde také v dubnu 1950 zažil tzv. Akci K – násilnou likvidaci klášterů a mužských katolických řeholních řádů, při níž byli internováni místní řeholní představení. Josef Freml pak odmítl nastoupit do státem ovládaného generálního semináře a gymnaziální studium dokončil v Litovli a následně vystudoval Pedagogickou fakultu v Olomouci. Stále však udržoval styky se salesiány a tajně studoval teologii. V roce 1956 byl zatčen a společně s dalšími devíti salesiány ve vykonstruovaném procesu nazývaném Polák a spol. odsouzen za maření dozoru nad církvemi k osmnácti měsícům vězení. Prošel pak vyšetřovacími vazebními věznicemi v Olomouci a v Praze na Pankráci, než byl počátkem prosince 1957 propuštěn na amnestii prezidenta republiky. Ani potom se však nevzdal svého přesvědčení a v roce 1965 byl tajně vysvěcen biskupem Štěpánem Trochtou. Jeho první oficiální slavnostní mši (primici) v červenci roku 1969 navštívily v rodných Šumicích stovky lidí. Během normalizace měl pro svůj postoj často problémy s církevními tajemníky a několikrát mu hrozilo odebrání státního souhlasu k vykonávání kněžského povolání.

V rodných Šumicích

Josef Freml je nejstarší z pěti sourozenců a vzpomíná, že jeho rodina žila velmi skromně. Rodiče vlastnili jen malé políčko za domem a otec jako zedník neměl v zimních měsících zajištěnou stálou práci. „V zimě jsme dostávali takzvané žebračenky. Byla to papírová desetikoruna a za tu jsme mohli v obchodě nakoupit ty nejpotřebnější věci,“ vzpomíná Josef Freml a dodává, že finanční situace rodiny se ještě zhoršila, když se rodiče před válkou zaručili jednomu známému za půjčku v bance. „On to prošustroval a tu chalupu mu sebrali a my jsme to měli splatit. S maminkou jsme byli v Brodě na úřadě a maminka se tam před nimi dokonce rozplakala, že to nemáme z čeho dát. Tak abychom splatili těch pět tisíc, tak jsme ve volném čase trhali stříbrník. Vymetali jsme všechny příkopy a sušili jsme to doma na střeše takové šopky. Do lesa jsme chodili na byliny. Sušili jsme to ve velkém a potom jsme velké metrové pytle vozili do Brodu, kde se to u jednoho Žida skladovalo. Tím jsme si pomohli a získali nějakou korunu a postupně jsme to splatili.“

Tak jako tehdy většina obyvatel obce, i rodina pravidelně navštěvovala mše svaté v místním kostele Narození Panny Marie. Josef Freml v něm býval ještě častěji, protože se již v dětských letech stal ministrantem. Školu v Šumicích dokončil v období druhé světové války. Rok pak pracoval v Uherském Brodě, než byl přijat do učení v obuvnické dílně ve Zlíně. Tam se také od kamarádů poprvé dozvěděl o římskokatolickém řeholním řádu salesiánů. V roce 1944 byl Zlín opakovaně bombardován, a tak se Josef Freml raději vrátil domů k rodičům. V Šumicích také zažil poslední dny války. Nejprve byl ale povolán na kopání obranných zákopů pro německou armádu. Odmítl nastoupit a raději zůstal doma. „Musel jsem se skrývat, když jsem viděl vojáka nebo četníka,“ dodává. Obcí pak projížděla ustupující vojska wehrmachtu, která 19. dubna 1945 v Šumicích vypálila několik domů. „Němci svolali celou obec a tvrdili, že jim někdo nasypal hřebíky na cestu, a že když se nikdo nepřihlásí, tak vypálí pět baráků. Samozřejmě se nikdo nepřihlásil, protože to nebyla pravda. A oni okamžitě, jak to skončili, už měli vyhlédnutý baráky a pět jich zapálili. Lidé akorát mohli vyvést dobytek a nějaké drobné věci, jinak to hlídali.“ V okolí pak probíhaly ještě tuhé boje, které celá rodina prožila ve sklepě jejich domu.

U salesiánů

Po válce se Josef Freml rozhodl, že nastoupí ke studiu k Salesiánům Dona Bosca, kteří se věnovali hlavně výchově mládeže. Vzpomíná, že přemýšlel ještě o jezuitském ústavu, ale jedním z důvodů, proč šel studovat k salesiánům, byla finanční stránka. Zatímco u salesiánů se prý za studium platila měsíčně stokoruna, u jezuitů to bylo pět set korun. Dva roky absolvoval na gymnáziu ve Fryštáku, pak noviciát v Hodoňovicích a následně přešel na vyšší salesiánské gymnázium v zámku v Přestavlkách u Přerova. To už však v zemi vládl komunistický režim a do Přestavlk byl v březnu roku 1950 dosazen státní zmocněnec, který měl za úkol hlavně sledovat místní situaci. O měsíc později totiž komunistický režim nařídil tzv. Akci K, nazývanou také Bartolomějská noc, která měla za cíl zlikvidovat kláštery a mužské katolické řády. Během noci z 13. na 14. dubna 1950 tak do budovy zámku vtrhli příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB). Následně byli všichni představení odvezeni do internačních táborů v Želivě a Oseku. Celý ústav hlídalo několik ozbrojených policistů. Na rozdíl od jiných katolických ústavů mohli studenti (klerici) v Přestavlkách prozatím zůstat, než přejdou do jiných škol. Do Přestavlk pak několikrát přijeli muži ze Státního církevního úřadu, kteří kleriky přemlouvali ke studiu v generálním semináři. Ten však byl v té době již pod kontrolou komunistického vedení. „Snaha tam byla. Ovšem my jsme měli tajnou zprávu od bývalých představených, abychom do semináře nevstupovali, že je pod státním dohledem, že to tam není spolehlivé. Tak jsme se tam nehlásili. Takže pokud jsme se někde hlásili na školy, tak to byly hudební školy nebo pedagogické fakulty nebo filozofické fakulty,“ vzpomíná Josef Freml.

Klerici pak prý sami bez vedení dokončili ročník, aby tak mohli bez problémů přejít na jiná studia. „Zjistili jsme, že jsme sami, že se budeme muset někde uchytit, abychom dokončili gymnázia. Někteří byli v septimě, oktávě. Do konce školního roku jsme se učili sami, připravovali jsme se na zkoušky do Holešova. Na konci roku jsme udělali zkoušky ze všech předmětů, abychom dostali vysvědčení z ročníku,“ vypráví Josef Freml, který společně se dvěma spolužáky přešel na gymnázium v Litovli, které úspěšně ukončil maturitou.

Mařil církevní dozor

Josef Freml poté nastoupil na Pedagogickou fakultu v Olomouci. Bylo to pro něj velmi těžké období, zvláště když mu v roce 1951 zemřela maminka na rakovinu plic. Josef Freml nepřerušil styk se salesiány a pod vedením P. Václava Filipce se na různých místech scházeli, aby rozmlouvali o víře a studovali teologii.

Po ukončení pedagogické fakulty odešel Josef Freml učit do Uničova, kde byl na konci roku 1956 zatčen. Půl roku pak strávil ve vazební věznici v Olomouci. První dva měsíce si odpykával sám v cele, což bylo psychicky velmi náročné. „Buď jsem se modlil, nebo jsem si prsty notoval nějakou písničku, nebo nad něčím přemýšlel. Ze začátku jsem tam byl sám a potom mně tam sem tam někoho dali. Ovšem takového nějakého vyzvědače, který se snažil něco zjistit.“

Veřejné přelíčení se konalo ve dnech 24. až 27. dubna 1957 a před soudem stanulo deset salesiánů. Vedoucím skupiny byl určen P. Karel Polák, podle něhož byl proces také nazýván Polák a spol. „Oni museli někoho určit. Byl to kněz a my ostatní jsme byli študáci, tak ho určili jako vedoucího,“ dodává Josef Freml. P. Václav Filipec, který organizoval setkání těchto salesiánů, u procesu nebyl, protože se před zatčením ukrýval u známých na Vsetínsku, sester dominikánek v Liptálu a na jiných místech. Nakonec byl však v roce 1957 při pokusu o přechod hranic také zatčen a za podvracení republiky, maření dozoru nad církvemi a pokus o opuštění republiky odsouzen k devíti letům vězení.

Josef Freml se vůči rozsudku odvolal a byl poslán do věznice v Praze na Pankráci, kde čekal na další soud. Jedna ze vzpomínek, která mu z této věznice utkvěla v paměti, se týká posílání zpráv Morseovou abecedou. „Když jsem byl na Pankráci, tak ve vedlejší cele mi jeden spolužák morseovkou vyklepával na stěnu, že vyšetřovatelé jsou zákonem chránění zločinci. Kdyby to odposlouchávali, tak by z toho měl potíže. Tam toho hluku bylo víc, takže se to klepání ztratilo. Takhle jsme se domlouvali, protože na každých dveřích na Pankráci byla hřebíkem vyrytá morseovka.“

I odvolací soud potvrdil rozsudek na osmnáct měsíců vězení, ale 1. prosince 1957 Josefa Fremla na amnestii prezidenta republiky propustili.

V kněžské službě (tajně i oficiálně)

Po návratu z vězení měl Josef Freml velké problémy se získáním zaměstnání. Nakonec se mu podařilo získat místo ve Vítkovických železárnách ve Frýdku-Místku. Nejprve pracoval ve výrobě a potom byl přeřazen na šablonárnu. „Dostal jsem se do šablonárny, kde jsem byl možná dva roky. Bylo to dobré zaměstnání, už tam nebyl takový dílenský hluk. Byla to samostatná dílna. Pak se hlasovalo, aby Rusové mohli začít s atomovými výbuchy. Já jsem samozřejmě nezvedl ruku a kterési ženské mě žalovaly. Hned mě hlásili na výbor strany, že jsem provokatér a kdesi cosi, a hned mě šoupli zpátky na dílnu do provozu,“ vzpomíná Josef Freml a dodává, že byl z Vítkovických železáren nakonec propuštěn. „Doktor mně předepsal, že musím dostat nehlučné pracoviště. Oni mi ho nechtěli dát a raději mě propustili.“ Nějakou dobu pak vyučoval děti hře na harmoniku a potom šel učit do diagnostického ústavu (polepšovny) v Orlové. I když byl stále pod dozorem, tajně pokračoval ve studiu teologie a absolvoval několik zkoušek u salesiánských kněží.

V roce 1965 byl v Praze na Smíchově tajně vysvěcen na kněze biskupem Štěpánem Trochtou. Štěpán Trochta strávil několik let v komunistických kriminálech a StB ho sledovala na každém kroku. Přesto se mu podařilo vysvětit sedmadvacet salesiánských kněží. Josef Freml vzpomíná, že svěcení bylo velmi dobře naplánováno a hlavně velmi přísně utajeno. „Bylo to u nějaké stařenky, která tam měla kdysi s manželem dílnu. A v té bývalé dílně mě světili. Přišel jsem tam a už tam byli dva kandidáti. Akorát jsme si podali ruku a nijak jsme se nepředstavovali, abychom neprozradili jeden druhého. Po nějaké té hodině bylo to svěcení. Musela tam být akorát obřadní kniha, olej a kalich. Biskup Trochta se s tou rodinou znal, takže to tam bylo domluvený. Nevím, jak se jmenovali. Akorát jsem se musel představit s určitým heslem a ona to heslo znala a potom mně otevřela. (…) Tajilo se to i před rodiči, ani oni to nevěděli.“

Josef Freml pak vykonal několik tajných mší svatých, ale první oficiální mohl celebrovat až v době uvolnění komunistického režimu v červenci roku 1969. Bylo to sice po vpádu vojsk Varšavské smlouvy, ale ve společnosti stále panovalo politické uvolnění, a tak se slavnostní mše v rodných Šumicích zúčastnily stovky lidí z obce i okolí.

V září 1969 nastoupil Josef Freml jako rektor salesiánského kostela sv. Josefa a katecheta u kostela Božského spasitele v Moravské Ostravě. Působil tam tři roky a přitom ještě vyučoval na čtyřech školách náboženství. To už však nastupovala tzv. normalizace. „Měl jsem bohoslužbu slova mládeže a další bohoslužby. Za normalizace mně postupně začaly odpadávat. Likvidovali to a potom mi říká děkan, že bohoslužbu pro mládež bych měl také zrušit. Řekl jsem, že až mi to dají písemně, že to také zruším. Písemně mně to nedali, ale poslali mě na rok do Ludgeřovic.“ Jedním z důvodů, proč musel Josef Freml Moravskou Ostravu opustit, bylo také uzavření kostela sv. Josefa. Obsadila ho totiž armáda a v jeho prostorách zřídila tělocvičnu a později vojenský archiv.

V Ludgeřovicích u Hlučína měl Josef Freml také problémy. Vyučoval náboženství na třech školách a vždy po nědělní mši promítal dětem náboženské diapozitivy. To se nelíbilo Státní bezpečnosti a z důvodu, že připouštěl k bohoslužbě slova laiky, musel ukončit své působení. Po třech měsících bez vykonávání kněžské služby byl poslán do Zděchova na Valašsku. Po čtyřech letech byl opět na příkaz StB přeložen do Jakartovic a Bohdanovic na Opavsku. Protože se nemínil podvolit příkazům církevních tajemníků, neustále mu hrozilo odejmutí státního souhlasu k vykonávání kněžského povolání. Uvolnění přinesl až pád komunistického režimu v roce 1989.

Josef Freml zemřel 23.7.2014.