Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Mgr. Jarmila Frajtová (* 1936)

• narozena 26. května 1936 v Prostějově

• otec Julius Běhal údajně ukrýval partyzány na zahradě ve Velké Bystřici

• zažila bombardování ve Velké Bystřici

• zažila pochod zajatců ve Velké Bystřici

• prastrýc Jan Uher popraven v říjnu 1943 v Berlíně za odbojovou činnost

• prarodičům Julii a Františku Uhrovým komunisté znárodnili textilní obchody v Prostějově a vystěhovali je do pohraniční obce Mladoňov

• tchána Vladimíra Frajta jako příslušníka zahraničního odboje po roce 1948 vyřadili z armády

• dálkově vystudovala Pedagogickou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci

• 36 let učila na několika základních školách v Olomouci

• 25 let prodávala v Herbě v Olomouci

• v roce 2023 bydlela v Olomouci

Šestatřicet let učila na základních školách. I přes nabídku ředitelského postu Jarmila Frajtová nikdy nevstoupila do komunistické strany. Její rodina totiž měla osobní zkušenosti s totalitními režimy. Prastrýce Jana Uhra popravili nacisté za odbojovou činnost, prarodičům Julii a Františku Uhrovým komunisté znárodnili textilní obchody a vystěhovali je do pohraničí, tchána Vladimíra Frajta jako příslušníka zahraničního odboje zase po roce 1948 vyřadili z armády.

Tajný kryt na zahradě

Jarmila Frajtová se narodila 26. května 1936 v Prostějově jako starší ze dvou dětí rodičům Jarmile a Juliu Běhalovým. Rodina tehdy bydlela v Brně, kde otec pracoval jako defektolog v tamním ústavu mrzáčků. Po vypuknutí druhé světové války rodiče hledali klidnější místo, a tak se přestěhovali do pronajatého domu ve Velké Bystřici, kde otec nastoupil jako učitel v měšťanské škole.

Němci tehdy okupovali celou zemi a v uměle vytvořeném Protektorátu Čechy a Morava nastolili vládu teroru. Už v listopadu 1939 gestapo v Brně zatklo dědova bratra, vysokoškolského pedagoga Jana Uhra. Za odbojovou činnost v Obraně národa byl o tři roky později, 27. října 1942, v Berlíně popraven.

Přímo katastrem Velké Bystřice probíhaly protektorátní hranice. Přesto v okolí této české obce operovali partyzáni, v jejichž čele stál Karel Hynek mladší. Ti v okolí podnikli několik sabotážních akcí. Jak Pavel Duda ve své diplomové práci Obraz vesnic Olomoucka za druhé světové války na straně 59 píše, zbraně ukořistěné partyzány byly ukryty v bunkru u Oldřicha Štencla, souseda Běhalových na Husově ulici. Jarmila Frajtová tvrdí, že otec s Oldřichem Štenclem spolupracoval a na zahradě měli tajně vykopaný úkryt, kde se schovávali partyzáni. „My jsme měli krásný dům s obrovskou zahradou a v rohu byla pumpa. Maminka tam nikdy nepumpovala, což jsem nechápala. Až později jsem se dozvěděla, že pumpa nebyla nikdy funkční. To byl de facto úkryt. Prostě to bylo prokopané, podél plotu vedla chodba a u nás, kde byla pumpa, byla tajně vyzděná místnost, kde se ukrývali partyzáni. Kolik jich tam bylo, nevím. Vím jenom, že kolikrát jsem v noci slyšela hovor. Maminka říkala, že se mi jen něco zdálo. Nebyla to pravda. Ta pumpa tam byla jako větrák, aby tam mohli dýchat. Můj tatínek přechovával partyzány,“ vypráví Jarmila Frajtová.

Jenže gestapo evidovalo zvyšující se počet sabotážních akcí a ve Velké Bystřici provedli razie v domech. V dubnu 1944 bylo v obci zatčeno několik členů partyzánské skupiny. K další vlně zatýkání a domovních prohlídek došlo v únoru 1945. Jarmila Frajtová vzpomíná, že gestapo vpadlo i k nim. „Najednou strašný rachot. Autem přijeli gestapáci a začali strašně řvát.“ Naštěstí nic nenašli a odjeli a dle vyprávění pamětnice následující den v sousedství zatkli otce a syna Štenclovy.

Bombardování a pochod smrti

V posledních měsících světového konfliktu se válečná vřava přesunula i do Velké Bystřice. V obci se často rozezněla siréna ohlašující letecký poplach a 26. prosince 1944 během letecké bitvy v nedaleké Olomouci zasáhlo několik bomb i Velkou Bystřici, v níž poškodily na 24 domů. Jarmila Frajtová vzpomíná, že tehdy nebyla doma, a když ji pak rodiče konečně našli, dostala od otce poprvé a naposledy výprask.

V únoru 1945 pak Velkou Bystřicí procházely kolony zbídačených zajatců putujících pod dozorem německých vojáků na západ. „Od Přáslavic šel černý zástup, který šel kolem československého kostela. Tehdy jsem s sebou měla buchtu, kterou zrovna maminka upekla. Vedle mě stála nějaká žena a řekla, abych jim jednu dala. Chtěla jsem to dát zajatci, ale přišel Němec a praštil ho pažbou,“ vzpomíná Jarmila Frajtová.

Osvobození se Velká Bystřice dočkala 8. května 1945. Jarmila Frajtová vypráví, že jeden ze sovětských vojáků chtěl znásilnit maminku, v čemž mu ale otec zabránil. Dva měsíce poté se rodina odstěhovala do Olomouce, kde otec už několik let učil ve zvláštní škole, kterou pomáhal zakládat a v níž se později stal ředitelem.

Prarodiče vystěhovali do obce uprostřed lesů

Jarmila jezdila z Olomouce na prázdniny k prarodičům do Prostějova, kde v létě běžně bydlela s dalšími deseti sestřenicemi a bratranci, o něž se babička starala. Prarodiče Julie a František Uhrovi v Prostějově vlastnili tři obchody s textilním zbožím. V únoru 1948 ale komunistická strana pučem uchvátila všechnu moc ve státě do svých rukou. Rozjela se likvidace soukromého sektoru a zestátňování majetku podnikatelů i živnostníků. Prarodičům tak sebrali textilní obchody a někdy kolem roku 1949 byli vystěhováni do bývalé německé obce Mladoňov, ležící osamoceně uprostřed lesů na Šumpersku. Jarmila tam za nimi často jezdila. „Vím, že to byla… nechci být sprostá… něco světa. Moje maminka mě tady posadila na vlak, dala mně takový kufřík, dala mě průvodčí a ta mě zavezla do Šumperka. Přijela jsem do takového údolí a dědeček tam stál, takhle mávl rukou, vlak zastavil. No a já jsem vystoupila a šli jsme takhle doprava čtyři kilometry lesem. Já jsem byla strašně šťastná, protože jsem tam mohla do lesů,“ vzpomíná Jarmila Frajtová a dodává, že prarodiče si s sebou mohli vzít jen pár věcí a dům po Němcích, do kterého se museli nastěhovat, kompletně opravili. Děda se pak údajně v Mladoňově stal předsedou národního výboru, protože v obci prý měl jako jediný lepší vzdělání. Tři roky poté František Uher zemřel a babička se vrátila zpět do Prostějova.

Do rodiny s politickým škraloupem

V Olomouci Jarmila vystudovala Fučíkovu pedagogickou školu se zaměřením na tělesnou výchovu. V roce 1955 nastoupila jako učitelka páté třídy ve škole v Neředíně a později v Řepčíně. Při zaměstnání ještě dálkově vystudovala Pedagogickou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci.

V lednu 1960 se Jarmila provdala za Jiřího Frajta. Jeho otec Vladimír Frajt se jako bývalý důstojník Československé armády za druhé světové války zapojil do protinacistického odboje a v roce 1940 uprchl do Francie. Stal se tam velitelem praporu pěšího pluku 22 a v řadách československé zahraniční armády se zúčastnil bojů v bitvě o Francii. Poté se dostal do Velké Británie, kde v hodnosti plukovníka mimo jiné velel transportu důstojníků z Velké Británie do Sovětského svazu. Jeho manželku mezitím nacisté drželi v internačním táboře ve Svatobořicích. Po návratu do Československa byl styčným důstojníkem Ministerstva národní obrany a Ministerstva vnitra, poté působil na hlavním velitelství Sboru národní bezpečnosti a jeho poslední místo bylo ve velení 6. pěšího pluku v Olomouci. Po komunistickém puči ho z politických důvodů z armády vyřadili a během soudního procesu mu ještě snížili důchod. Jeho syn a manžel pamětnice proto nesměl na vyšší studia a vyučil se automechanikem. Nakonec se mu ale po různých peripetiích podařilo vystudovat průmyslovou a nakonec i vysokou školu.

Třicet šest let ve školství

V letech 1960 a 1966 se manželům Frajtovým narodila dcera Zuzana a syn Marek. V roce 1960 Jarmila Frajtová přešla do školy na Vozovce (dnešní ZUŠ Iši Krejčího), poté na třídě Svornosti a následně do školy na Tererově náměstí v Olomouci, kde vyučovala mnoho dalších let. Jak sama říká, o politiku se nezajímala a jako učitelka tělesné výchovy se zabývala především sportovními aktivitami. Tančila v Hanáckém souboru, vedla cvičence během spartakiád a ve volném čase s manželem cestovali se stanem po republice. S manželem se také dostali do mnoha zahraničních zemí, kam ale mohli pouze bez dětí, aby nemohli emigrovat. V roce 1974 tak zažili při dovolené tureckou invazi na Kypr. „Když se to stalo, tak jsme byli uvězněni v hotelu v Larnace a nesměli jsme vyjít ven,“ vzpomíná pamětnice a dodává, že po týdnu byli z Kypru evakuováni.

Jako učitelka se ale nevyhnula i politickým aktivitám. Vzpomíná, že plán výuky musel směřovat k nějakému ideologickému cíli, což bylo kontrolováno, ve třídě musela na nástěnku pravidelně vyvěšovat témata s nějakou ideologickou myšlenkou a se třídou se pravidelně účastnit pompézních oslav státních svátků. Jarmila Frajtová také ve škole jako předsedkyně vedla Revoluční odborové hnutí (ROH). Do komunistické strany ale nikdy nevstoupila, i když jí za to prý inspektor nabízel post ředitelky. „Odmítla jsem a s členstvím už mě nikdy neobtěžovali,“ dodává.

Otevřely se nové možnosti

Během jedné z dovolených v Jugoslávii se dcera Zuzana seznámila se švédským občanem. Po třech letech dopisování se za něj v roce 1981 provdala a přestěhovala se do Švédska. Jarmila Frajtová je tam s manželem přijeli několikrát navštívit a měli tak velmi dobrý přehled o životě na Západě a ve východním bloku.

Sametovou revoluci Jarmila Frajtová přivítala s nadšením a účastnila se všech protirežimních demonstrací v Olomouci. Říká, že pád komunismu jí změnil život k lepšímu: „Byl zbožnější, svobodnější. Mohli jsme svobodně cestovat, poznávat. My jsme potom pořád někam jezdili.“

V roce 1991 Jarmila Frajtová dosáhla důchodového věku. Odešla sice ze školství, ale pracovně zůstala aktivní. Následujících 25 let tak prodávala v Herbě v Olomouci a po nocích studovala léčivé účinky různých bylin. V době natáčení, v roce 2023, bydlela stále v Olomouci.

 

Duda, P.: Obraz vesnic Olomoucka za druhé světové války. Olomouc, 2010. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Dostupné z URL: https://theses.cz/id/enia5a/72347-771982315.pdf?lang=en;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dbadatelsky%20orientovan%C3%A9%20vyu%C4%8Dov%C3%A1n%C3%AD%26start%3D72