"Tady na těch Palaškách už jsme měli druhou šachtu, druhou štolu. Jeden jel přímo lokomotivou elektrickou a narazil a rozmačkal si mozek. Ten, co tahá vagóny, dizilista, tak tenkrát jsem dal 'amendu' – to je pokuta."
"Ale vyrostlo nás tady dost, bylo nás asi 460 osob, kteří jsme byli mimo dětí a tak. Pak už ve čtyřicátém sedmém se reemigrovalo do Čech do pohraničí a tam odešel i jeden můj strýc, Jan Fořt."
"Můj děda byl nějaký Josef, praděda. Přijeli sem až na 'Bazyjáš' se šlepem, dali jim jedny voly, pili, aby mohli kácet les, aby mohli jít dělat do lesí a tak to začalo."
Václav Fořt se narodil 31. srpna 1944 v Rumunsku, v české vesnici Bígr. Do oblasti Banátu přišel s vlnou českých kolonistů už jeho pradědeček Josef. Jeho strýc Jan Fořt po druhé světové válce reemigroval se svojí rodinou do Československa a pokusili se v šedesátých letech o ilegální přechod přes hranice na Západ. V letech 1950 až 1954 navštěvoval školu v Bígru, později v Berzásce a pomáhal své rodině s prací na polích i v hospodářství. Od roku 1961 nastoupil na práci do uhelného dolu nejprve jako vagonář a později jako horník, střelmistr a před odchodem do penze (1989) jako bezpečnostní technik. V roce 1963 se oženil se Stefanií Rohovou a v době natáčení (2019) žil v Bígru. Václav Fořt zemřel v roce 2021.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
