Jiří Fiedler (* 1935)

Jiří FIEDLER - Javor

 

Na protest proti likvidaci Junáka jsem založil mohylu na Těškovici

 

Rodina a dětství v Háji

 

Jiří Fiedler, skautskou přezdívkou Javor, se narodil 18. června 1935 v Háji (dnes Háj ve Slezsku). Jeho otec byl vyučen stolařem, avšak tuto práci dělal spíše jako zálibu, neboť byl zaměstnán v dusíkárnách v Mariánských Horách (dnes Ostrava - Mariánské Hory), kde pracoval jako strojník. „Otec dělal na tři směny a jednou byl dokonce i přiotráven plyny, takže to tam asi nebylo lehké.“ Javor má dvě mladší sestry.

 

Devátého října 1938 začala okupace Háje, jenž byl na území Sudet. Během mobilizace v září 1938 jsou čsl. vojskem obsazeny pevnosti okolo obce. Po kapitulaci naší armády vojáci přes zákaz ničili vojenská zařízení, aby jich co nejméně přišlo do německých rukou. Pevnosti opustili čsl. vojáci v noci z 8. na 9. října. Obsazení obce bylo provedeno vojenskou motohlídkou, která přijela od Dolního Benešova. Bez výstřelu tak pevnosti připadly Němcům.Ti později z pevností vytrhávali ocelové zvony a odváželi je do Francie na obranný val. Z tvrze u Háje byl vytvořen sklad sanitního materiálu, kde pracovali i zajatí francouzští důstojníci.

 

Obyvatelé Háje, kteří pracovali v dolech a hutích v Ostravě, tak museli přecházet přes hranici v místě dnešních Svinovských mostů, kde byla celnice.

 

Své dětství hodnotí pamětník jako válečné. „Jako kluk jsem mnoho věcí nechápal, ale přesto jsem prožíval útrapy války. V roce 1944 to byly nálety, na které si živě vzpomínám.“ Vzpomíná si i na to, že Němci nad pevností roztáhli nějaké sítě. „Tvořily je kruhy - ještě dnes tam jsou zbytky - a do sítí házeli bomby s tím, aby vyzkoušeli, zda se bomba v síti zachytí a nevybuchne. To si zcela živě pamatuji. V Dolním Benešově bylo letiště, ze kterého vzlétlo letadlo a za střemhlavého letu vypustilo bombu. Vždycky to bylo odpoledne. Trvalo to 14 dní v červenci 1944. Všichni obyvatelé Háje se museli vystěhovat za hranici kostela. Museli nechat otevřená okna. Celá vesnice pak ten nálet sledovala.“

 

Otec se sousedem tajně poslouchali zahraniční rozhlas. „Vím, že otec dělal na tři směny, a vím, že když přišel kolem půlnoci, tak si tajně pouštěl rádio.“

 

Tvrz nad obcí znesnadnila její osvobození. Fronta již dávno přešla přes Háj, a okolo tvrze se stále bojovalo. Pan Fiedler si pamatuje, že se celých 14 dnů bojovalo a padlo přes 40 občanů Háje a 876 Rusů. Dodnes se tady nachází munice a rozryté zákopy. Háj byl při osvobozovacích bojích z 80 procent zničen.

 

„Během těžkých bojů o Háj spadly na dům, kde jsme se ukrývali, tři bomby z kaťuší. V noci jsme pak utíkali k rodině na druhý konec Háje. Když jsme došli na místo, zjistili jsme, že dům je rovněž zbořen.“

 

Během osvobozovacích bojů Háje padl Jiří Moravec, jenž byl jedním ze zakladatelů oddílu skautů DTJ v Háji. Veškeré české spolky musely být rozpuštěny již v roce 1938, když Němci zabrali Háj. Během války se ale bývalý oddíl DTJ scházel dál v lesích okolo Těškovice blízko dnešního památníku.

 

Někteří obyvatelé Háje se přihlásili jako dobrovolníci do armádního sboru, který nakonec nebojoval přímo o Háj, ale v dalších bojích o Ostravu a další města. V tomto armádním sboru absolvovali krátký výcvik a stihli bojovat asi tři týdny.

 

V listopadu 1958 se Javor oženil. Jeho manželka je bývalá zdravotní sestra a chodili spolu do obecné školy i měšťanky. Roku 1959 se Javorovi narodila dcera, v současnosti má dva vnuky, kteří rovněž skautují.

 

Studium a zaměstnání

 

Během bojů roku 1945 jejich škola vyhořela. Do školy však již nemohli chodit od roku 1944, neboť sloužila jako útočiště pro uprchlíky, pak jako cvičiště Volkssturmu, a nakonec jako lazaret pro vojáky. „Tak jsme se učili po hospodách - jedna třída byla v jedné hospodě, druhá na druhém konci Háje, další třída byla na faře a na obecním úřadě. Po válce se žáci obecné školy učili na obecním úřadě. Na sokolském hřišti byl v říjnu 1945 postaven dřevěný barák, kde byla umístěna měšťanka. Tam jsem chodil dva roky.“

 

Po dokončení obecné školy nastoupil Jiří Fiedler na gymnázium do Opavy, kam chodil dva roky. Poté byla v roce 1948 vytvořena jednotná škola a osmileté gymnázium bylo zrušeno. Studenti se museli vrátit zpátky do měšťanky a až pak mohli nastoupit do kvinty, ale tam už se Javor nevrátil, protože nastoupil na ekonomickou školu.

 

Od 17 let pracoval v Moravskoslezské armaturce v Dolním Benešově ve funkci technologa a od roku 1962 jako projektant ve Vítkovických železárnách, kde byl až do svého odchodu do důchodu. V letech 1958–1964 vystudoval večerní vyšší průmyslovou školu.

 

V letech 1996–1998 byl Jiří Fiedler členem zastupitelstva obce Háj ve Slezsku.

 

Od roku 2003 dělá kronikáře v Háji ve Slezsku. „Myslím, že práce kronikáře je důležitá. Navštěvují mě lidé, aby si objasnili některé historické události v obci. Kronika má pro obec veliký význam, protože mnoho věcí se z lidské paměti vytrácí, proto je to třeba zaznamenat. Lidská paměť je ošemetná.“ Kronikaření má v krvi, neboť již od roku 1949 vedl kroniku v družině Vlků, kroniku roverské družiny Blesk (1950–1955), kroniky oddílu v letech 1968–1970 a kroniky od roku 1990.

 

Vstup do Junáka

 

Prvopočátky skautingu v Háji je možné datovat k přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Tehdy se se skautingem seznamuje dvanáctiletý František Broďák a shromažďuje několik kamarádů. Nesmělé pokusy nakonec vyústí v založení družiny Lesní chlapci. Tvoří si vlastní slib, ve kterém slibují věrnost své družině. Do znaku si dávají zelený trojúhelník, jenž je po několik let provází. Stále je to však jen parta chlapců, kteří se nejčastěji scházejí v pískovně na Folvarku a dávají jí jméno Naše údolí. Jelikož všichni byli cvičenci Dělnické tělovýchovné jednoty, hledali pomoc u funkcionářů DTJ, aby mohli působit v rámci tělocvičné jednoty. Ze strany vedení však pomoc nepřišla. Mezníkem v jejich úsilí se stává III. Dělnická olympiáda, která se koná v červenci 1934 v Praze. V té době je Františku Broďákovi 16 let. Olympiády se s ním zúčastnilo několik chlapců z družiny Lesní chlapci jako cvičenci. Tam se setkávají s vůdcem skautského sboru DTJ v Hlučíně Aloisem Haltmarem. V jeho doprovodu navštěvují na Strahově celostátní skautský tábor DTJ a potkávají se dokonce s hlavním vůdcem skautů DTJ Ladislavem Relichem. Po olympiádě dochází k čilým kontaktům s hlučínskými skauty. Chlapci se nyní pravidelně seznamují se skautskými myšlenkami a znalostmi a dochází k prvému ověřování. Alois Haltmar navštěvuje Háj a schůzka se koná za jeho přítomnosti. Po jeho návštěvě je výboru DTJ oznámeno, že chabičovský oddíl skautů DTJ bude organizován ve skautském sboru v Hlučíně, domovenky však zní Háj. Dvacátého srpna 1935 se koná první skautský slib. Stalo se tak v Našem údolí pod obrovitým bukem. Slibuje sedm skautů. V roce 1936 vzniká i oddíl skautek. Po záboru Sudet, k nimž náležel i Háj, byly všechny politické stany, společenské organizace a spolky s okamžitou platností rozpuštěny. Končí i oficiální činnost skautů DTJ. Nejvěrnější ze starších chlapců se nepravidelně scházejí na utajovaných schůzkách (obyčejně na Těškovici). V letech 1940–1941 několik chlapců z Chabičova zakládá klub podle vzoru Jaroslava Foglara. V roce 1942 někdo neznámý vyvěsil vlajku bývalé družiny Lišek na strom v Čertově mlýně, která však byla při likvidaci odevzdána. V této souvislosti byl František Broďák vyšetřován četníky. Poté organizovaná činnost končí.

 

Jiří Fiedler - Javor do skautu vstoupil v červnu 1945 jako desetileté vlče. „Zpočátku nebyla činnost valná. Činovníci neměli potřebné znalosti. Opravdová skautská činnost se začala až v roce 1948, kdy vznikl 2. chlapecký oddíl Bobrů a tento pracoval podle skautských zásad.“

 

Prvního června 1945 byla svolána schůze starší mládeže - zájemců o činnost v budoucím Junáku. Schází se 30 až 40 mladých lidí. Je vytvořen 1. oddíl Junáka, do jehož čela je jako vůdce zvolen tehdy sedmnáctiletý Milan Zdrálek. Národním výborem je Junáku přidělena klubovna. V srpnu 1945 je zorganizován Den mládeže, kde se háječtí skauti poprvé objevují na veřejnosti. V té době vzniká i dívčí oddíl, jehož vůdkyní se stává Jarmila Michnová. Jednou z největších akcí hájeckého Junáka byla účast na táboru lidu na Ostré Hůrce v září 1945. Sedmnáctého září 1948 je založen Františkem Broďákem (Nikem) 2. oddíl junáků - Bobrů. Oddíl vzniká na tradicích Hochů od Bobří řeky. Druhý oddíl Bobrů je tvořen družinami Jelenů a Medvědů. Krátce po vzniku je vytesán oddílový totem, který se zcela podobá totemu Foglarových hochů. Vznikem druhého oddílu dochází ke vzniku junáckého střediska, jehož vedoucím se stal bratr František Broďák. V září 1949 se sloučil první oddíl s oddílem druhým a začal pracovat pouze 2. oddíl. Vznikly nové družiny Vlků, Kamzíků, Medvědů a Lišek. Jedenáctého června 1950 na sjezdu ČSM došlo k oficiálnímu rozhodnutí, aby Junák jako dětská organizace byl zrušen. Na základě tohoto rozhodnutí přichází pokyn MNV k likvidaci junácké klubovny. K jejímu rozebrání dochází 28. července a posléze ke stěhování 2. srpna 1950. Je přestěhována do lesa Hranečník, na hranici chabičovského a jilešovského katastru.

 

Skautský slib skládal Javor 6. července 1948 na táboře, který proběhl z nedostatku táborového zařízení v chatě. Dnes je toto místo ve vojenském prostoru Libavá, nedaleko přehrady Barnov. Tohoto tábora se účastnila jen jedna družina. V září roku 1948 vznikl v Háji 2. oddíl. Tyto oddíly dělaly svou činnost paralelně, avšak počátkem roku 1949 1. oddíl v Háji zanikl a jeho členové přešli do 2. oddílu.

 

V červenci 1949 se Jiří Fiedler - Javor dočkal opravdového skautského tábora, který probíhal v Leskovci u Horního Benešova. Tady prožil měsíc skautského života. Dnes je toto místo zatopeno vodami Slezské Harty. Zde poznal a pochopil, co opravdu skauting obnáší. Na táboře Javor lovil Tři orlí pera a samotka pro něho byla dobrodružná, neboť v noci během přespání v lese nedaleko od něho někdo prošel - pravděpodobně pytlák. Bylo to v dobách po válce, kdy se v lesích pohybovalo mnoho různých živlů, proto se dost vyděsil a byla v něm malá dušička.

 

Tábor v Leskovci byl pro Javora prvním opravdovým táborem a zároveň posledním, který zažil jako řadový člen. Další možnost byla až po 20 letech (r. 1969), avšak to zde již byl jako vedoucí tábora.

 

Nadešel rok 1950 a likvidace skautingu. Pamětník vůbec neuvažoval, že by vstoupil do nově vznikajícího Pionýra.

 

Činnost po zákazu Junáka

 

Háječtí skauti měli jako klubovnu dřevěný barák nedaleko nádraží v Háji, na břehu potoka Kremličky. V červenci roku 1950 tuto rozebíratelnou chatu rozložili a převezli do lesa, kde ji znovu postavili a prakticky pokračovali ve skautském činnosti. Chata byla nazvána chatou Naděje v údolí Na konci stopy. Život v této lesní chatě probíhal zprvu živelně. Činnost se však zkonsolidovala a snaha všech vyústila ve vytvoření roverské družiny Blesk (Bratrstvo lesní kruh). Jejími členy byli: František Broďák, Jiří Fiedler, Jiří Samek, Leopold Bajer a Vlastimil Rybář. Dnes z nich žijí jen dva. Chata byla několikrát vyloupena a ze strany obce či jinak oficiálně uznávaných organizací byl činěn nátlak, aby byla chata uvolněna v jejich prospěch. Členové se scházeli tajně a převážně se věnovali woodcraftu. Nebylo to jednoduché, neboť na ně byly vedeny útoky, aby chatu odevzdali. Nejdříve ji chtěli sokolové a také svazáci a další organizace. Oni ji ale uhájili. Smůlou bylo, že roverskou družinu tvořilo pět chlapců stejného věku, kteří v roce 1955 všichni odešli na prezenční vojenskou službu a po vojně se už nedali dohromady. Po deseti letech trvání byla chata v říjnu 1960 zlikvidována členy místní organizace KSČ. Obecně se prý vědělo, že chlapci provozují utajenou skautskou činnost. Orientovali se na Setona a zkoušeli vodáctví. Z této doby má Javor kroniku, kterou sám psal. Dnes je na místě chaty kamenná deska s nápisem: „Zde stávala v letech 1950–1960 lesní chata Naděje, místo skautské činnosti v době nesvobody.“ Desku zde umístil Javor v roce 1998.

 

Bývalý vůdce jejich oddílu František Broďák - Nik, který roverskou družinu vedl, byl jako novinář vyhozen z redakce Nové svobody v Ostravě a posléze pracoval ve Vítkovických železárnách jako elektrikář.

 

Jiří Fiedler sloužil na vojně u Pohraniční stráže. Ani zde se nezpronevěřil skautským zásadám. Z vojny se vrátil v roce 1958.

 

Přezdívku Javor přijal po zákazu Junáka proto, že obdivoval Kanadu. Dříve měl přezdívku Šandar. Za minulého režimu nosil v klopě javorový list a někteří si toho všimli a občas mu vytýkali, že propaguje kapitalistické myšlenky.

 

Dodnes ho udivuje, že nebyl, oproti jiným, za skautskou činnost v minulém režimu nijak postihován.

 

Léta šedesátá a obnova Junáka

 

Po několikatýdenním rozhodování byla po 18 letech obnovena veřejná činnost Junáka. Stalo se tak 3. května 1968, kdy se konala první schůzka zájemců o junáctví. Sešli se ve sklepní místnosti prvního družstevního domu. Jeden z problémů, který bylo třeba řešit, byla otázka klubovny. Bylo rozhodnuto o jejím postavení. Ve volbě místa se všichni shodli - hřiště DTJ. Klubovna byla postavena v roce 1968. Prvního listopadu 1968 vzniká smečka vlčat, 11. ledna 1969 vzniká oddíl skautek a 27. ledna je na popud ORJ Opava vytvořeno junácké středisko. Javor je vůdcem 2. oddílu a posléze vůdcem střediska. Pod středisko spadají hájecké oddíly a oddíly z Velké Polomi a Štítiny.

 

V roce 1968 se pamětník přihlásil na lesní školu na Moravici. Ta začínala 21. srpna 1968. Když se ráno vzbudil a v okolí byly sovětské tanky, tak si řekl, že lesní škola nebude, a jel do práce do Vítkovických železáren. Ostrava byla plná tanků. Vůdcovské zkoušky dělal v listopadu 1969. Zkoušel ho Vladimír Mařádek a Jaromír Večerek a dekret má podepsán náčelníkem Plajnerem.

 

V roce 1969 a 1970 uspořádali háječtí skauti dva tábory. V roce 1969 na Čermenském mlýně za Vítkovem u říčky Budišovky a v roce 1970 se konal tábor na Hadince. Vedení tábora bylo náročné na psychiku, protože vedoucí neměli zkušenosti a na táboře bylo 40 skautů.

 

V roce 1970 byla uspořádána výstava k 40. výročí skautingu v Háji. Po roce 1970 se dohodli, že do žádného Pionýra vstupovat nebudou. Člen ORJ Jiří Fuchsa je přišel přesvědčovat, ať vstoupí do Pionýra, ale většina odmítla.

 

Dvacátého června 1970 se konala v Opavě ustavující okresní konference PO ČSSR, jejímž usnesením skončila činnost okresní rady Junáka v Opavě a Junák byl tímto sloučen s pionýry. V této atmosféře se koná letní tábor, a to od 6. 7. do 26. 7., na Hadince u Klokočova. Je nazván Táborem posledních příležitostí. Po táboře činnost oddílů ustala.

 

Na Ivančeně byli s oddílem mnohokráte. V roce 1969 tam byl položen kámen z Ostré Hůrky, kde se konaly tábory lidu a kde je slezský památník. Památník byl v roce 1938 vyhozen do povětří a v roce 1969 byl opět obnoven. Kámen byl z žuly a vážil nejméně 50 kg. Nesli jej háječtí skauti až z Frýdlantu a stálo to velkou námahu.U mohyly byl i náčelník Plajner, který nabádal činovníky, aby nezanechávali práce s mládeží.

 

Činnost v TISu a doba normalizace

 

Třicátého ledna 1971 založil Javor na protest proti likvidaci Junáka mohylu na Těškovici. Stojí na jednom z posledních výběžků Nízkého Jeseníku, Těškovici, který je na mapách zapsán výškou 363 m n. m. Vznikla jako reakce na zákaz skautského hnutí v roce 1970. Třináctého února 1971 byla Jiřím Fiedlerem do základu uložena listina s tímto textem: „Tento památník vyrůstal kámen po kameni na paměť slezského skautingu. Ať zůstane památkou na to, že skauting v opavském Slezsku zapustil hluboko kořeny a žil i v dobách nejtěžších. V Háji byl skauting založen v roce 1930 a prvním průkopníkem se stává František Broďák - Nik. Nechť se tento památník stane symbolem pro ty, kteří přijdou po nás.“ Po celou dobu jej budovali a udržovali ti dříve narození i chlapeckým létům odrostlí háječtí skauti z 2. oddílu Bobrů. Po roce 1989 se u něj schází skautské mládí, aby si připomínalo slavné i méně slavné chvíle skautské historie, aby zde slavnostně skládali skautský slib. V dubnu 1993, v den svátku sv. Jiří, je v blízkosti kamenného památníku umístěn poutač, který kolemjdoucí upozorňuje na smysl jeho existence. V září 1998 je do památníku vložena deska, která je věnována zakladateli hájeckého skautingu, bratru Františku Broďákovi. Je tak učiněno u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin. V dubnu 2004 je na vrchol mohyly umístěn symbol skautské lilie.

 

Během normalizace došli háječtí skauti k názoru, že nejlepší bude, když vstoupí do TISu, a spojili se s Evou Olšanskou, která TIS vedla v Ostravě. Do TISu vstoupili v červnu 1972. Nechtěli totiž řešit situaci pouhým odchodem a cítili povinnost zachovat tradici 2. oddílu Bobrů. Dělali pak akce pro ochranu přírody, ale se zaměřením na skauting, vkládali do všeho skautskou ideu. Zabývali se ochranou přírody, zvelebovali klubovnu, prohlubovali své znalosti o Setonovi, připravovali výrobu agitek vyzývajících k ochraně přírody. Rokem 1976 v podstatě organizovaná činnost končí. Dochází jen k občasným schůzkám, kde jsou plánovány a posléze uskutečňovány výpravy do bližšího i vzdálenějšího okolí. Tento způsob činnosti pokračuje i v první polovině 80. let. Ve druhé polovině 80. let došlo poznenáhlu k nárůstu aktivity zásluhou br. Libora Petrušky - Robina ze Štítiny.

 

Zároveň si roveři a bývalí činovníci dávají za cíl uchovávat Památník slezského skautingu na Těškovici. Dále chtějí vytvářet hodnoty, jež by obohatily tradice 2. oddílu a v neposlední řadě posilovat skautskou myšlenku u bývalých roverů. První takovou akcí bylo zhotovení symbolické oddílové sekery a vysekání totemu, na kterém je zachycena historie skautingu v Háji.

 

Javor psal během zákazu statě o skautingu, což byly úvahy, které měly posloužit mladší generaci.

 

Obnova skautingu po roce 1989

 

První zpráva o obnovení Junáka přichází 28. listopadu 1989. Třicátého listopadu se sešlo několik bývalých činovníků a skautů z let 1968–1970 k prvním rozhovorům o obnovení činnosti. Sedmého ledna 1990 vystupuje Jiří Fiedler na shromáždění OF v Háji a vyhlašuje obnovení činnosti Junáka v Háji ve Slezsku. Osmého ledna 1990 navštěvují Jiří Fiedler a Hubert Kardaš výborovou schůzi VO KSČ s požadavkem, aby Junáku byla navrácena klubovna, kterou si VO KSČ přivlastnila. Bez nejmenšího odporu bylo zástupcům Junáka vyhověno. K fyzickému předání došlo 12. ledna 1990. Toto všechno předcházelo ustavující schůzce hájeckého Junáka, která byla svolána 20. ledna 1990 a zúčastnilo se jí 11 činovníků, bývalých činovníků a příznivců. Týden po ustavující schůzi, 27. ledna 1990, se sešel na své první schůzce 2. oddíl Bobrů, vedený Václavem Stuchlíkem, který se k vedení oddílu sám přihlásil. V jeho oddílu bylo 23 členů. Rovněž ve Smolkově vzniká 1. oddíl skautů v počtu 13 chlapců, jehož vedení se ujímá Milan Stuchlík. Dvacátého devátého června vzniká oddíl skautek, který vede Věra Schwarzová. Oddíl má 25 skautek a světlušek. V září 1990 se hlásí k činnosti Stanislav Schwarz, který přijímá vedení smečky vlčat, s níž se postupně vytváří 3. oddíl vlčat se 17 členy. Rovněž vzniká klub OS. Na popud ORJ v Opavě vzniká v Háji junácké středisko, které sdružuje oddíly z Háje, Štítiny a Velké Polomi. Po diskusi bylo středisko nazváno Ostrá Hůrka. V nově vzniklém středisku je registrováno pět oddílů - z toho dva chlapecké z Háje, jeden chlapecký a jeden dívčí ze Štítiny, jeden chlapecký z Velké Polomi a klub OS. Celkem je registrováno celkem 119 členů.

 

Jak pan Fiedler vzpomínal na 17. listopadu 1989 a na navrácení klubovny? „Ten samotný den jsem byl na běžkách na horách a z rádia jsem se dozvěděl, co se odehrává a jak se situace vyvíjí. Byl jsem na demonstraci v Ostravě. Pak se začali postupně bývalí skauti kontaktovat. Do jisté míry jsme museli kontakty mezi sebou obnovovat. Na půdě svého domku jsem si udělal místnost, takovou klubovnu, kde jsem chtěl uspořádat všechny skautské věci, které se dochovaly. Toto jsem budoval v letech 1988–1989. V prosinci 1989 jsme se sešli a řekli si, že je třeba jednat. Snažili jsme se také o navrácení klubovny, kterou jsme postavili v roce 1968 na hřišti za hřbitovem. Tato klubovna byla i nebyla v době normalizace využívána. Po roce 1970 tam byl turistický oddíl, který se sestával z členů bývalého skautského oddílu a působil pod hlavičkou Pionýra. V tomto oddíle jsem se už neangažoval. V 70. letech ji využívala i skupina TISu. V 80. letech jejich klubovnu převzala vesnická organizace KSČ. Začali okupovat i hřiště, kde pořádali mírové slavnosti. Klubovna měla sloužit jako sklad a kuchyně. Patého ledna 1990 bylo v Háji shromáždění OF, kde jsem vystoupil a oznámil, že skauti obnovují činnost. Komunisté se tehdy ohradili proti obnově a také proti vrácení klubovny. Dvanáctého ledna 1990 byla klubovna opět skautů. Tehdy jsme zašli na národní výbor a řekli: Pánové my tady fungujeme, klubovnu jsme postavili my, je naše, tak ji nám dejte. Když jsem to napsal v roce 2004 jako kronikář do obecního zpravodaje, tak jsem dostal dopis, že nemluvím pravdu. Vlastnil jsem ale zápis podepsaný lidmi, kteří tuto klubovnu předávali zpět.“

 

Vzniklo mnoho oddílů, ale jak čas šel, tak skautů ubývalo. Deset let dělal Javor vůdce střediska. Ve středisku byli společně s obcí Štítinou. Mezitím pamětník pracoval také v okresní radě Junáka v Opavě. V roce 2001 vedení střediska přenechal mladším, ale snažil se pomáhat při vedení, hlídal hospodaření a byl v revizní radě ORJ Opava. V roce 2000 vydalo středisko jím zpracovaný almanach, který shrnuje historii hájeckého skautingu od roku 1930 do roku 2000. V roce 2001 se stal členem Svojsíkova oddílu, do kterého Javora navrhli br. Boris Beinhauer a ses. Milada Klimešová z Opavy. Od roku 2003 dělal rádce Svojsíkovy družiny v Moravskoslezském kraji. V roce 2010 předal funkci br. Konvičkovi z Českého Těšína. Od roku 2003 dělá Javor kronikáře obce Háj ve Slezsku. „Roky přibývají a sil ubývá.“ V ORJ Opava dělá v současnosti zpravodaje pro kmen dospělých.

 

V roce 1995 Jiří Fiedler absolvoval lesní školu v Kozlově, kterou pořádala slezská lesní škola, a tak se i ve svých 60 letech snažil zdokonalovat ve skautingu.

 

V letech 1997 až 1998 vytvořili oldskauti naučnou místopisnou stezku v okolí Háje, kterou se snaží udržovat dodnes. Má sedm zastavení.

 

Od roku 1991 táboří háječtí skauti na okraji vojenského prostoru Libavá, konrétně u Potštátu. Mají zde pronajatý opuštěný dům, kde ukládají táborové vybavení.

 

Po roce 1990 bylo zpočátku velké nadšení, až do roku 1995, ale pak začalo postupně upadat. Modernizace může být jen pomocníkem a ne smyslem lidského počínání. Skauting má místo v přírodě a tam se mu také daří.

 

Pan Fiedler ve svém vyprávění zmiňuje ještě jednu zajímavost. Ve Štítině žil skaut Libor Petruška, který zemřel v roce 1987. Petruška se několikráte setkal s Rudolfem Plajnerem, a ten mu předal nějaké dokumenty a písemnosti k úschově. Avšak Plajner i Petruška zemřeli v roce 1987. „Plajner dal Petruškovi Základy junáctví od Svojsíka, Základy junáctví byly v salátovém vydání. Mám neteř, která je knihařkou, a ta knihu svázala. Dříve než práce byla hotová, br. Petruška zemřel. Byl skautským sběratelem, ale syn po jeho smrti se snažil sbírku rozprodat a vydělat na tom. Tak jsem si řekl, že knihu nevrátím, jelikož je Svojsíkem podepsaná. Je to relikvie, kterou uchovávám.“

 

Po roce 1989 již pamětník nebyl vedoucím tábora, protože to přenechal mladším. Na táboře fungoval jako zásobovač. Jediný tábor, který po revoluci vedl, byl v roce 1997. Tento tábor byl velmi dramatický, neboť na táboře zažili povodně. „Tábor byl velmi dramatický, neboť jej postihly povodně. Tábořili jsme necelý týden, než povodně začaly, tábor nám to samozřejmě zaplavilo. Když jsme zjistili, že meteorologové předpovídají další prudké srážky a tábořiště pomalu zaplavovala voda, tak jsme nejdřív vzali malá vlčata a umístili je do pronajatého domku od vojenských lesů, který byl sice určen pro sklad táborového vybavení, ale byly tam místnosti i k obývání. Na táboře zůstala jen hlídka z roverů a jednoho dospělého. Naštěstí se proud potoka tolik nevylil a nesmetl tábořiště. Podél tohoto potoka bylo mnoho táborů, ostatní tábory zachraňovala i armáda s vrtulníky a vojenskými auty. Bylo to velmi dramatické.“

 

Život bez skautingu by si Jiří Fiedler asi nedokázal představit. „Poznal jsem jej jako mladý kluk, bylo mi čtrnáct let, když jsem začal skutečně chápat podstatu skautingu, a vnímám i to, že skauting byl posléze zakazován. Dnes je problém, že je až moc aktivit pro mladé. Méně někdy znamená více. Prožívali jsme to tehdy velice dobrodružně. Kdo bere zákon a slib vážně, tak nemůže jednat jinak. Jsem skeptický ke skautům, kteří prožili jen pár let v oddíle, např. mezi 12. a 14. rokem, a dnes jen vzpomínají. Je třeba neustále skautingu pomáhat.“

 

Ve skautském středisku zavedl Javor ocenění, Junáckou poctu, která má za cíl ocenit činovníky za jejich práci.

 

Za svoje zásluhy o skauting získal Javor dvakrát Medaili díků, Syrinx - bronz a Syrinx - stříbro.

 

Literatura a prameny

 

BEINHAUER, Boris. 80 let skautingu na Opavsku 1921 - 2001. 1. vyd. Opava: Boris Beinhauer, 2002.

FIEDLER, Jiří: Křížem krážem Hájem ve Slezsku: turistický průvodce slezskou obcí - minulostí i dneškem. 2., upr. vyd. V Háji ve Slezsku: Obecní úřad, 2007, 79 s. ISBN 978-80-254-4043-8.

FIEDLER Jiří: Almanach hájeckých skautů a skautek. R. 2000 vydalo střed. Ostrá hůrka Háj ve Sl.

FIEDLER, Jiří. 100 let chabičovské farnosti. Háj ve Slezsku : Obecní úřad, [2003]. 46 s.

FIEDLER, Jiří. Dějiny farnosti Háj ve Slezsku : (1911-2011) : vydáno u příležitosti 100. výročí posvěcení farního kostela a 190. výročí posvěcení chabičovské kaple.  [s použitím kronik farnosti, obce a obecního archivu zpracoval Jiří Fiedler].  V Háji ve Slezsku : Obecní úřad ; Farní úřad, 2011. 79 s.

VOJÁČEK, Ondřej. Skauting na Opavsku [online]. 2009 [cit. 2012-06-28]. Bakalářská práce. OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Radim Kofránek. Dostupné z: <http://theses.cz/id/vem4k0/>.

Háječan, č.1, 2011, str. 10

http://www.hajeckyskauting.wz.cz/index2.htm