Emilie Fialová

* 1947

  • „To byla jenom taková hloupost, protože volal někdo, že chce soudružku Fialovou. A já jsem říkala: ,Nemusíš mi hned nadávat,‘ té kolegyni, která mě volala, a on to slyšel a byl to místostarosta v Nymburce." - "To bylo, když jste pracovala ve vodárně?" - "Ne, to bylo ještě než jsem nastoupila do vodárny. A pak jsem nemohla sehnat zaměstnání, protože jsem byla vyhozená." - "Jak dlouho trvalo, než jste si našla nové zaměstnání?" - "Asi tři čtvrtě roku." - "Takže do té doby jste nedělala nic?" - "No, byla jsem doma." - "A manžel?" - "Manžel byl zaměstnaný ve vodárně a díky tomu mě do té vodárny vzali jako dělnickou kategorii.“

  • „Nikdo jsme nebyl nadšený, protože my jsme ve vodárně měli na starosti Milovice, kam se vojáci nastěhovali, takže tam se muselo dojíždět. Někdy jsem tam s nimi jela i já, s těmi kluky, kdy se kontrolovala různá potrubí a podobně. Jinak nikdo s tím nesouhlasil samozřejmě, většina byla proti, nikdo si toho zase až tolik nemohl dovolit, protože i v tom šedesátém osmém byste stejně dostal přes prsty. To není jen tak. Ale jak bych to řekla, člověk to musel tak brát.“

  • „Předtím se tady ještě, jak se říká, zazdívaly ty cihly a pálilo se to vevnitř, a to se pálilo tím mourem. Ale protože ten mour hodně čudil a dělal velkou neplechu, tak po tom přechodu, když se vracel majetek, už bylo zakázáno dál tu cihelnu provozovat. Proto my jsme museli tu cihelnu zbourat a musela se postavit celá nová. Nesmělo se topit tím mourem, ničím, a muselo se přejít na vytápění plynem, na kterém byla ta cihelna vlastně stavěná. Na to byl projekt a vytápění bylo plynové.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 15.10.2019

    (audio)
    délka: 45:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk musel plavat v té vodě, která byla

Emilie Fialová v mládí
Emilie Fialová v mládí
zdroj: archiv pamětnice

Emilie Fialová, za svobodna Heroldová, se narodila 29. srpna 1947 v Pardubicích. Vyučila se prodavačkou a bavil ji zpěv. V Pardubicích i vyhrála soutěž Talenty a v roce 1964 ji přijali do vojenského orchestru. Během vystoupení se seznámila s vojákem Janem Fialou, kterého si v roce 1965 vzala a přestěhovali se do Nymburka. Na začátku normalizace Emilii propustili ze zaměstnání kvůli nevinnému protikomunistickému vtipu. Po nějaké době si našla práci dělnice ve vodárně. Po sametové revoluci získali Fialovi v restituci cihelnu v pražských Štěrboholech. Rozhodli se ji obnovit a od roku 1995 se začaly ve Štěrboholech znovu vyrábět cihly. Od té doby Emilie pracuje v rodinné cihelně a postupně práci předává svým dětem.