Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miloslav Fencl (* 1919  †︎ 2011)

• narozen 19. 2. 1919 v Novém Vrátě u Českých Budějovic

• studium architektury a pozemního stavitelství při ČVUT

• Masarykova kolej

• 28. 10. 1939 – demonstrace 28. října

• 15. 3. 1939 – studentské demonstrace, pohřeb Jana Opletala

• 17. 3. 1939 – zatčení a odvezení do ruzyňské jízdárny

• 1939 – prosinec 1940 – KT Sachsenhausen

• duben 1941 – 1945 – učitelem zednických učňů ve Voticích a v Českých Budějovicích

• členem Revolučního národního výboru v Novém Vrátě

• 1959 – dokončení vysokoškolského studia architektury a pozemního stavitelství při ČVUT

• učitelem a poté ředitelem na učňovské škole ve Stodu u Plzně a v Domažlicích

• učitelem na průmyslové škole v Plzni a v Českých Budějovicích

• ředitelem průmyslové školy v Českých Budějovicích

Ing. Miloslav FENCL

(narozen 19. 2. 1919 v obci Nové Vráto u Českých Budějovic, Československo)

Bohužel mi přijde, že se zapomíná

Mládí a studia bez rodičů

Miloslav Fencl se narodil 19. 2. 1919 v obci Nové Vráto. Nyní je tato obec začleněna pod město České Budějovice. V hlavním jihočeském městě absolvoval do kvarty gymnázium a poté přešel na průmyslovou stavební školu. To však již byl bez rodičů: „Moji rodiče zemřeli mladí. Já jsem v době ukončení studia byl prakticky oboustranný sirotek. Starala se o mě babička, maminka mé maminky. Protože mně rodiče zanechali trochu majetku, tak jsem mohl jít za tehdejších podmínek studovat, kdy se v koleji rozhodovalo podle majetkových poměrů. A když jsem byl oboustranný sirotek, neplatil jsem nijak moc.“

Miloslav Fencl bydlel v Masarykově koleji v Dejvicích a na České vysoké učení technické, kde studoval obor architektura a pozemní stavitelství, to tak neměl příliš daleko. Jelikož Miloslav Fencl ještě nebyl plnoletý (plnoletost byla až od 21 let), měl v Praze strýce coby poručníka.

Demonstrace 28. října 1939

„Psal se podzim 28. října, kdy studenti po Praze demonstrovali, protože Němci začali všude prosazovat dvojjazyčné, případně německé nadpisy, a české mizely. Na tramvajích to bylo všechno dvojjazyčné. Takže to byly první menší demonstrace.“

Miloslav Fencl vzpomíná, že čeští četníci se k demonstrantům chovali tolerantně a nevytvářeli žádné potyčky. Horší to bylo s německou policií – ta začala střílet. Jedním z postřelených studentů byl Jan Opletal. Jednalo se o vážné zranění, a tak byl odvezen do nemocnice, kde po dvou týdnech, přesně 11. 11. 1939, zemřel.

Dne 15. 11. 1939 se konal průvod s Opletalovou rakví, který směřoval dnešní Opletalovou ulicí, a následně měla být rakev odvezena na pohřeb do Nákle u Olomouce. Pohřeb měl však podobu studentské demonstrace a pro německé okupanty se tyto události staly důvodem pro rozsáhlé zatýkání. Uvědomovali si potřebu likvidace české inteligence a zároveň naznačili, jakým směrem se bude režim ubírat.

Zatčení studentů 17. 11. 1939

„Šestnáctého března jsem shodou okolností, možná nějakou předtuchou, přespal u strýce v Praze a nešel jsem na koleje. Nic se neodehrálo, tak jsem šestnáctého listopadu večer šel do koleje spát. Byly asi čtyři hodiny ráno, a najednou na naší světnici, kde jsme spali tři, [slyšíme] rány na dveře. Byly vyražené, byl tam strčen automat a německá armáda nás sehnala, abych tak řekl, po chodbě do jídelny v přízemí. Tam byla celá kolej. Ovšem pak nám dovolili, abychom si došli do pokojů a oblékli se, protože jsme byli původně víceméně v pyžamu.“

Kolem šesté hodiny byli studenti odvezeni do ruzyňské jízdárny. Zde byli zapsáni a evidováni: „My jsme se původně domnívali, že to je spíše takové postrašení.“

Večer oznámili, že některé studenty propustí – jednalo se o studenty, kteří ještě nedosáhli věku 20 let, o členy nacistických organizací či o studenty ze smíšených německo-českých rodin. Poté byla zbývající část studentů, včetně Miloslava Fencla, nahnána do vlaku. Směřovalo se na sever přes Drážďany a Berlín do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg.

V koncentračním táboře Sachsenhausen

Po příjezdu do koncentračního tábora byli studenti ostříháni, dostali vězeňský mundúr a byli umístěni do bloků. Miloslav Fencl pobýval v táboře na bloku č. 50 a dostal číslo 14 343. Kromě pražských studentů byli do tábora odvezeni také studenti z Brna a z Příbrami (zde byla Vysoká škola báňská). Nejednalo se však o první Čechy vězněné v koncentračním táboře blízko Berlína. Již zde byl např. pražský tiskař Prokop či doktor Sekanina.

„[Bylo to] veliké prostranství a odtud šly paprskovitě jednotlivé bloky, takže se to dávalo do středu. Tábor byl obezděn poměrně vysokou zdí a před ní byly překážky z ostnatých drátů nabité elektřinou. Vždy po určitých místech byly věžičky, kde byli esesmani.“

„Vedoucím bloku se stal Němec, říkalo se mu Blockälteste, starší bloku, který nás zavedl [na apel] a při hlášení oznámil počet členů bloku. Přičemž později mezi námi byli také mrtví, kteří byli vyneseni ven a položeni vedle toho seřazeného pětistupu, aby počet odpovídal.“

Zpočátku studenti nepracovali, ale poté se situace změnila. Miloslav Fencl byl nasazen na výstavbu přístavu v kanálu Odra-Labe, kde se pracovalo jedině motykou a lopatou. Materiál se vynášel ručně: „Práce velmi těžká a za ostrého hlídání, aby se všechno odehrávalo v poklusu. To se měnilo. Já jsem dělal velmi těžkou práci, že jsem z lodě vynášel pytle cementu tak, že vám ho hodili na záda a vy jste musel po prknech jít na břeh a donést ho 20 až 30 metrů do skladu.“

„Tam jsem také zažil střílení. Jak jsme šli v průvodu, kolem nás šli staří vojáčkové s puškou, najednou jeden z nějaké jiné národnosti odešel. Jako kdyby chtěl utéct. Ti po něm začali střílet. My jsme museli lehnout k zemi a kolem nás ti staří dědové s puškami občas vystřelili do země, abychom se nějak nevzbouřili. Ten člověk běžel, pak byl postřelen, padl, přišel k němu esesman, který byl vedoucím celé skupiny, a zastřelil ho ranou milosti.“

Po práci v přístavu byl Miloslav Fencl zařazen do komanda na výstavbu kanalizace v samotném městě Oranienburg. Patřil však mezi studenty, kteří byli poměrně brzy z koncentračního tábora propuštěni. V prosinci 1940 byl během apelu zavolán a bylo mu oznámeno propuštění. Nastoupil na vlak a jel až do Litoměřic, odkud druhý den ráno odjel do Prahy. Po dalších třech dnech se vrátil do Českých Budějovic, kde v domě po rodičích bydlela jeho nevlastní teta.

V Českých Budějovicích do konce války

Nejdříve se musel hlásit gestapu na Lannově třídě, kde mu bylo však oznámeno, že by měl odejít na práci do Německa: „Já jsem trochu zachytračil. Nebylo mi dobře, byl jsem hubený, protože největší bolestí mladého člověka, kterému bylo dvacet roků a který musel těžce pracovat, byl hlad. (…) Já jsem v Rudolfově, kam jsme patřili lékařem, měl trochu známého lékaře. Přišel jsem tedy z tábora trochu nemocný a vyhublý a dostal jsem veliké potvrzení, že mám srdeční vadu. Tu skutečně mám a dodnes se léčím. Tak jsem znova šel na gestapo a tam mi řekli, že nemusím do Říše, ale že nesmím pracovat v Českých Budějovicích.“

Miloslav Fencl tak začal vyučovat zednické učně ve Voticích na učňovské škole. V roce 1942 se oženil, aby budoucí manželku uchránil od transportu na nucené práce do Německa. I tak však byla nasazena v podniku v Novém Vrátě. V roce 1944 byl Miloslav Fencl přeložen na učňovskou školu v Českých Budějovicích, kde opět vyučoval zednické učně.

V Revolučním národním výboru

Těsně před koncem války vstoupil Miloslav Fencl do Revolučního národního výboru v Novém Vrátě. Výbor převzal samosprávu obce a zúčastnil se ozbrojených akcí proti německému obyvatelstvu. Miloslav Fencl po osvobození jezdil zajišťovat inventář do středních škol v jižních Čechách.

„Protože všichni věděli, že jsem byl v koncentračním táboře, tak jsem začal pracovat v Revolučním národním výboru. (…) Tady jsme dělali takové věci, které byly takové. Ve Hlinsku byli maďarští vojáci, kteří nám dali zbraně, někteří kluci si zbraně vzali a odešli do lesů.“

Ve škole po válce

Miloslav Fencl se dal po válce zapsat ke studiu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT, které poté musel z finančních důvodů ukončit. Po získání práce na učňovské škole ve Stodu u Plzně se však dal znovu do studií a architekturu a pozemní stavitelství tak dokončil už coby zaměstnanec v roce 1959. Mezitím byl ve Stodu jmenován ředitelem a poté byl přeložen na stejnou pozici na průmyslové škole v Domažlicích.

„Po čtyřech letech jsem upadl v nemilost tamního okresního výboru strany. Byl jsem z tohoto místa odvolán a přešel jsem učit na průmyslovou školu do Plzně.“

V roce 1960 v Českých Budějovicích zemřela manželčina maminka, a tak Miloslav Fencl zažádal o přeložení na průmyslovou školu do Českých Budějovic. Zde pracoval jako ředitel a v roce 1979 odešel do důchodu i kvůli zdravotním potížím se srdeční vadou. Dlouhé roky pracoval ve Svazu protifašistických bojovníků, později přejmenovaném na Český svaz bojovníků za svobodu. Aktivním členem byl ještě v roce 2009. Miloslav Fencl žil až do své smrti v Českých Budějovicích, zemřel v roce 2011.

V roce 2009 natočil a v roce 2013 zpracoval Luděk Jirka.