Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Přál bych vám zažít ten sladkej pocit, kdy se stát během pár dní změnil úplně k nepoznání
narozen 9. dubna 1957 v Českých Budějovicích
v roce 1982 absolvoval Právnickou fakultu UK
působil jako právník v JZD Dubné
zakládající člen Občanského fóra v Českých Budějovicích
v letech 1990–1994 člen koncertní sestavy kapely Pražský výběr
zakladatel Rádia Faktor
zrekonstruoval Tereziinu chatu na Kleti
11. září roku 2001 zažil útok teroristů na New York
roku 2018 zvolen senátorem za České Budějovice
Ladislav Faktor se narodil v dubnu 1957 v Českých Budějovicích, kde také celý život žije. Pochází z katolické rodiny, která nesouzněla s komunistickým režimem, což mu později zkomplikovalo přijetí na vysokou školu. Tatínek byl před rokem 1948 lesním správcem na panství Schwarzenbergů, po únoru 1948 pracoval jako řadový úředník na zemědělské správě.
Maminka byla učitelkou jazyků a hudební výchovy, malého Ladislava tak k hudbě odmala vedla – už od šesti let hrál na klavír, později hrál také na kytaru a klavír v kostele a zpíval v kostelním dětském sboru. Přes sbor se poprvé setkal se zásahem moci a mohl si tak na komunismus udělat vlastní názor. Do chodu sboru totiž plně zasáhla normalizace po okupaci v srpnu 1968: „A pamatuju si, jak potom zatočili komunisti s těma lidma, který ten sbor vedli. Prostě jim úplně zničili život, všem.“
Ladislav chodil v Budějovicích na základní školu v Jírovcově ulici, která se specializovala na výuku jazyků, což se mu později hodilo: „Takže jsem v devítce už uměl výborně německy, takže jsem se potom mohl na celým gymplu hezky flákat.“ Znalosti ruštiny zase využili se spolužáky v srpnu 1968 při psaní vzkazů okupačním vojskům na chodníky a silnice po okolí.
Kromě maturity z Gymnázia Jana Šatala (dnes Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka) má Ladislav také maturitu ze střední školy sociálně právní v Písku. Kvůli zmíněnému politickému profilu rodiny ho totiž dva roky nechtěli přijmout na jeho vysněná práva, tak volný čas před vysokou školou využil k dalšímu vzdělávání. „To byla taková spíš jako sranda škola. (…) Tam jsem dva roky denně třeba pět hodin cvičil na piáno, a přesto jsem tu školu udělal s vyznamenáním.“
To byl výrazný rozdíl proti gymnáziu v Budějovicích, kde prolézal s trojkami, už tehdy ho víc lákala muzika. Pořádně se studiu začal věnovat až na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kam ho nakonec napotřetí vzali. Toho, že mohl začít chodit na prestižní univerzitu, si velmi vážil: „Usednout na právnické fakultě do posluchárny, to jsme prostě milovali.“ V roce 1982 pak studia dokončil a získal titul doktora práv. Mezi jeho spolužáky patřil mimo jiné i bývalý kandidát na prezidenta Vladimír Franz.
Jediným „opravdovým“ Ladislavovým zaměstnáním byly tři roky strávené na pozici právníka JZD v Dubné. Od té doby je na volné noze – působí jako skladatel divadelní a filmové hudby. Od 80. let hrál v různých jazzových kapelách a na počátku 90. let potom v legendárním Pražském výběru. „Já měl prostě tu kliku, že mě oslovil Michal Kocáb, abych hrál s nima. Takže jsem byl šťastnej, protože to je pro českýho muzikanta největší vyznamenání. Tady není virtuóznější kapela.“ S Pražským výběrem odehrál v černu roku 1991 i legendární koncert v pražské Sportovní hale pod názvem „Adieu C.A.“, na němž účinkoval jako host i Frank Zappa. Šlo o velkou oslavu odchodu sovětských vojsk z území tehdejšího Československa.
V pád komunistického režimu Ladislav Faktor takřka do poslední chvíle nevěřil, byť se už v průběhu roku 1989 účastnil různých demonstrací. O to nadšenější z něj ale byl: „Ten sladkej pocit, kdy se během tří čtyř dnů změnil stát úplně k nepoznání, ten bych vám přál zažít, protože to bylo fakt skvělý!“ První dny sametové revoluce prožil v Praze, ale brzy se vrátil domů, aby se sám zapojil do dění.
„Hned v neděli jsem odjel do Českých Budějovic a v pondělí jsem s několika dalšíma lidma založil v Budějovicích Občanské fórum.“ Scházeli se u Mlýnské stoky, v počátcích mělo fórum kolem třiceti členů. „Jediná dramatická chvíle nastala, když nám někdo rozbil okna a nevěděli jsme kdo.“ K žádnému dalšímu násilí naštěstí nedošlo, byť z něj měli obavy.
Ladislav Faktor tehdy nepřemýšlel o politické kariéře. Dostal nabídku, že by mohl být kooptován za Občanské fórum do tehdejšího parlamentu, tehdy to ale odmítl. Situace se změnila až o mnoho let později, kdy se v roce 2018 stal senátorem. Motivací pro vstup do politiky pro něj bylo jmenování vlády za podpory KSČM téhož roku. „Tak to mě vyděsilo natolik, že jsem si řekl, že se zase po mnoha letech účastním věcí veřejných, a řekl jsem si, že do toho půjdu.“ Svým politickým názorům z doby předrevoluční tak zůstal věrný dodnes. Jako největší chybu revoluce nepřekvapivě vnímá to, že nebyla zakázána komunistická strana.
Pro Jihočechy je Ladislav Faktor známý především jako zakladatel Rádia Faktor, první jihočeské soukromé rozhlasové stanice. „Nejdřív se to nejmenovalo Rádio Faktor a ani to nebylo legální, protože v roce 1990 to vzniklo jako pirátská rozhlasová stanice.“ První licenci rádio získalo až po půl roce. Základem rádia se stalo malé studio, které měl Ladislav ve sklepě v Jírovcově ulici už před revolucí.
Od roku 1991 rádio vysílalo 24 hodin denně, o tři roky později získalo regionální licenci a mohlo tak vysílat pro celý Jihočeský kraj, později se rozrostlo dokonce až na tři stanice, které vysílají dodnes. Roli rádia Ladislav vidí mimo jiné v podpoře porevolučního trhu v Českých Budějovicích. „Protože podnikatelé, který začali vznikat po revoluci, potřebovali reklamu.“ První reklamy tak natočil zdarma pro pár kamarádů, kterým se záhy začal zvedat obrat. Odtud byla krátká cesta k placené reklamě a profesionalizaci celé stanice.
Ještě v dobách, kdy rádio vysílalo na počátku 90. let ze sklepa, mělo také váženou návštěvu – prezidenta Václava Havla: „Přijela prezidentská kolona, a protože rádio hlásilo předem, že přijede prezident Havel a pronese proslov v rádiu, tak celá Jírovcovka byla plná lidí s kytkama, všichni ho vítali, to byla obrovská show.“ Ladislav vzpomíná, že naštěstí byl Václav Havel stejně jako on menšího vzrůstu, a tak nevadilo, že ve studiu byl strop vysoký jen 190 cm – vešli se oba pohodlně.
Druhým výrazným Ladislavovým počinem je rekonstrukce Tereziiny chaty na Kleti. Motivace k jejímu zakoupení byla prostá: „V souvislosti s rádiem jsme samozřejmě potřebovali kopce. Protože rozhlasový stanice potřebujou vysílače a vysílače se stavěj na kopcích.“ Tereziina chata původně patřila městu Český Krumlov, které si ale její nákladnou rekonstrukci nemohlo dovolit. Ladislav proto městu nabídl její odkoupení a rekonstrukci, se kterou pomohly i dotace z Evropské unie. Při náročnosti úkolu, kterého se zhostil, není divu, že nešlo o čirý pragmatismus, ale svou roli sehrálo i pouto k tomuto místu.
„Já jsem do toho kopce zamilovanej – a pak už jsem vůbec nehleděl na to, že jsem tam investoval prostředky, který se mi vlastně v životě nevrátí. Ale uvedl jsem tu chatu do stavu, že bude dalších padesát nebo víc let sloužit všem lidem v jižních Čechách. Byl to takovej trochu můj dárek posluchačům za to, že mě dvacet nebo víc let poslouchali.“
Přestože byl Ladislav Faktor přítomen mnoha zlomovým dějinným okamžikům ve vlastní zemi, do jeho života zasáhl i jeden zcela zásadní světový. Je jedním z Čechů, kteří prožili přímo v New Yorku osudové dny kolem teroristického útoku na World Trade Center. Do Ameriky odjel na koncert k 30. výročí sólové dráhy Michaela Jacksona, který se konal 7. září, a zůstal o pár dní déle.
„Takže jsem bydlel na Manhattanu v okamžiku, kdy se to stalo.“ Prožil potom týden výjimečného stavu, kdy po celém Manhattanu nejezdila auta a chodci se brodili prachem ze zničených Dvojčat. „To byla jedna z nejhroznějších věcí, co jsem v životě zažil.“ Snadné nebylo ani zemi po teroristických útocích opustit – bezpečnostní prohlídka před nástupem do letadla trvala osm hodin, a to ještě nebylo vše. „Před letem nám řekli, že kdyby se cokoliv stalo, tak nás bez milosti sestřelí.“ Naštěstí se ale jemu ani jeho doprovodu nic nestalo a útok na Dvojčata tak pro Ladislava zůstal jen velmi nepříjemnou vzpomínkou.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy našich sousedů
Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy našich sousedů (Veronika Stehlíková)