Trvalo mi desítky let, než jsem našla odvahu říct: ,Já jsem Židovka‘
Stáhnout obrázek
Věra Egermayerová se narodila 14. srpna 1940 v Praze Pavle a Václavu Egermayerovým. Matka – nacistickou optikou považována za Židovku – musela strpět veškerá protektorátní protižidovská opatření, která nakonec vyústila v její transport do terezínského ghetta v lednu 1945. Otec Václav se s ní odmítal rozvést, čímž by se pravděpodobně zachránil. Nacisté jej v listopadu 1944 internovali v Bystřici u Benešova, v lágru pro muže z česko-židovských rodin. Protižidovskou šikanu odmalička zažívala i Věra Egermayerová. Po uvěznění obou rodičů žila několik týdnů v sirotčinci a nakonec i ona musela do terezínského transportu. Stalo se tak 16. března 1945, v té době jí byly čtyři roky. V ghettu zažila konec války, po které s rodiči a mladším bratrem Pavlem (1946–2001) emigrovala za příbuznými na Nový Zéland. Tam úspěšně absolvovala vysokoškolská studia francouzštiny a filozofie. Mezi roky 1967 až 1968 pracovně pobývala zpět v Československu, následujících 25 let působila v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v Paříži. Od roku 1993 navázala intenzivní vazby s Českem i místní židovskou komunitou. V roce 2024 žila střídavě v novozélandském Wellingtonu a Praze.
