Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Olga Dvořáková (* 1944)

• narozena 27. července 1944 v Třešti

• otec Karel Princ byl aktivní v protinacistickém odboji, byl vězněn nacisty a před trestem smrti v Norimberku ho zachránila tyfová nákaza, kterou přežil a díky které se dočkal osvobození Američany

• prarodiče vlastnili pekárnu s obchodem, obojí jim bylo komunisty v 50. letech zabaveno a byli nuceni nastoupit do zaměstnání do velkopekárny

• kvůli měnové reformě prarodiče také přišli o veškeré úspory a zbytek života strávili v chudobě a nevyhovujících podmínkách

• v roce 1956 proběhla v Maďarsku revoluce a dohled režimu nad rodinou Olgy Dvořákové se zvýšil – byla jim prohledávána pošta, balíčky a rodina i návštěvy byly sledovány

• kvůli nevyhovujícímu kádrovému posudku byla Olga Dvořáková přijata na střední školu v Brně až napodruhé, a to jen díky známostem otce a cizímu jménu, pod kterým byla zapsána

• rodina prodala dům v Třešti a přestěhovala se do Brna, aby zde mohla studovat i mladší sestra Olgy Dvořákové

• 22. srpna měla Olga Dvořáková odjet na studijní pobyt do Švýcarska, po událostech předchozího dne odjet nechtěla, ale rodiče ji přesvědčili. Apelovali na ni, aby zůstala na Západě, ona se však po dvou měsících vrátila zpět od vlasti

• rozhodnutí vrátit se zpět nelituje, vdala se a narodili se jí dva synové

• v roce 2023 žila Olga Dvořáková s manželem v Brně

Odbojová činnost otce 

Olga Dvořáková, rozená Princová, se narodila 27. července 1944 do rodiny, která měla zkušenost s odbojem. Její otec Karel Princ, major Pohraniční stráže, který před druhou světovou válkou sloužil u Pohraniční stráže v kraji Nikola Šuhaje loupežníka na Podkarpatské Rusi, byl členem odbojové skupiny R3. Pomáhal rodinám, kterým Němci uvěznili otce a manžele, tzn. živitele, sháněl pro ně potraviny, které byl s důmyslnou pomocí svých spolupracovníků schopen distribuovat i do koncentračních táborů nacházejících se na území protektorátu. Pamětnice konkrétně zmiňuje koncentrační tábor ve Svatobořicích – Mistříně.

Činnost skupiny R3, která nesouvisela s pomocí rodinám uvězněných, však byla prozrazena. Karel Princ byl vězněn nejdříve v Jihlavě, kde panovaly brutální podmínky, poté byl převezen do Kounicových kolejí, odkud byl deportován do koncentračního tábora Flossenbürg. Odtud byl odvezen do Norimberku, kde čekal na popravu. Během cesty však onemocněl skvrnitým tyfem, a jelikož Němci prý nepopravovali nemocné, byl ponechán v kobce svému osudu. Ze skvrnitého tyfu se zotavil krátce před příchodem americké armády, takže na popravu nedošlo a koncem května roku 1945, kdy už s tím rodina příliš nepočítala, se za ní vrátil do Třeště, navzdory tomu, že ho Američané lákali do svých služeb.

Lejno na plakátě Stalina

V Třešti prarodiče z matčiny strany vlastnili pekárnu s obchodem. Pracovali pilně a tvrdě, dědeček vstával ve dvě hodiny ráno, babičky ve tři a v pět hodin otevírali pekařství s čerstvým pečivem. Svým dvěma dcerám postavili vilu u lesa, kde Olga Dvořáková s rodinou bydlela. Jako člen odboje a evangelík, hlásící se aktivně ke své víře, byl otec Olgy Dvořákové po nástupu komunistů k moci v roce 1948 režimem považován za nepřítele. Pamětnice vzpomíná, že po revoluci v Maďarsku v roce 1956 byla rodina i návštěvy často sledovány, docházelo ke kontrolám korespondence a domovním prohlídkám během noci. Rodiče Olgy Dvořákové také žili v permanentním strachu, že jim režim dcery sebere na převýchovu.

Prarodičům bylo v padesátých letech zabaveno pekařství a krátce před důchodem museli nastoupit do státní pekárny na třísměnný provoz, což velice těžko nesli. Olga Dvořáková vzpomíná na soukromou revoltu své babičky: „Po cestě do práce chodila kolem výlohy, kde byl velký plakát Stalina. A ona jednou s sebou vzala lejno, mrskla ho na to sklo, Stalinovi se to nalepilo na vousy, a protože mrzlo, tak mu to tam zůstalo přimrzlé až do rána. A když babička šla z práce, viděla, jak to tam kdosi musí čistit,“ popisuje OIga Dvořáková s nahořklým smíchem. Prarodiče zabavení pekárny zlomilo, zatrpkli a stáří prožili v nepříjemných podmínkách a v chudobě.

Na střední školu jedině v jiném městě a pod cizím jménem 

Nepřízeň režimu se promítla i do možností studia Olgy Dvořákové a její mladší sestry. „My jsme měly zakázáno jít na jakoukoli školu. Díky známosti jsem se dostala na zdravotnickou školu v Brně, ale dostala jsem se tam až napodruhé a pod cizím jménem,“ popisuje pamětnice složitou situaci. Jelikož rodiče nechtěli absolvovat to samé s mladší dcerou, vilu u lesa prodali a přestěhovali se do Brna, kde se režimu „ztratili“. Otec pracoval v Královopolských strojírnách, pamětnice i její mladší sestra vystudovaly střední zdravotnickou školu a Olga Dvořáková nastoupila na umístěnku jako lékárnice do Kutné Hory. Odtud se po roce vrátila zpět do Brna.

Vy se opravdu chcete vrátit?! 

Pamětnice rozvíjela vášeň své maminky, totiž studium jazyků, které její matka kvůli zavření vysokých škol Němci během druhé světové války nemohla zrealizovat. Olga Dvořáková se tedy učila anglicky a přes kamarádku si domluvila pobyt ve Švýcarsku, v hotelu nad ženevským jezerem, kam měla odjet 22. srpna 1968. „Měla jsem sbalený kufr, nechala jsem si ušít šaty, abych tam nebyla za křupana,“ vzpomíná. Jenže 21. srpna do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy. „Úplně jsem ztratila chuť někam odjet,“ popisuje pamětnice složitou situaci. „Nakonec naši přišli s tím, že od Grandu jede jediný autobus do Vídně a přemluvili mě, ať odjedu,“ popisuje nátlak rodičů. „Otec mi tehdy říkal, hlavně ať zůstanu někde v cizině, ať se uchytím ve světě, že známé nebo rodinu máme všude,“ vzpomíná na apel otce Olga Dvořáková. Ten však nevyslyšela a ze Švýcarska se na konci září 1968 vrátila zpět do vlasti. „Vzpomínám si, že ten vlak z Vídně do Brna byl úplně prázdný a kroky průvodčího se v něm rozléhaly. A pak se mě ten pan cvakač lístků ptal, jestli se chci opravdu vrátit,“ líčí situaci, která se jí otiskla do paměti.

Olga Dvořáková je dnes ráda, že se zpět do vlasti vrátila. Přes svoji sestru se poznala se svým manželem, doktorem Dvořákem, se kterým sdíleli zkušenosti obou rodin z ústrků komunisty, vztah k Třešti i spoustu dalších věcí. Narodili se jim dva synové, kteří základní školu studovali v době uvolnění v osmdesátých letech a spolu s rodiči se účastnili demonstrací v listopadu 1989 na brněnském náměstí Svobody.

V roce 2023 žila Olga Dvořáková v Brně se svým manželem a těšila se ze svých čtyř vnoučat.