Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. generálmajor Bohuslav Dvořák (* 1960)

• narozen 8. května 1960 v obci Kaplice

• v letech 1975–1979 studoval na Středním odborném učilišti podniku Motorlet

• v letech 1979–1983 studoval na Vysoké vojenské letecké škole v Košicích

• od roku 1983 působil jako pilot vrtulníku Československé lidové armády (ČSLA)

• v letech 1985–1993 sloužil na různých pozicích u 11. vrtulníkového pluku u ČSLA

• v letech 1993–1997 působil jako vedoucí starší inspektor – letovod štábu sboru taktického letectva

• v roce 1995 prošel tříměsíčním kurzem Officer’s Command Course v Henlow u Royal Air Force

• v roce 1997 operační nasazení v Bosně a Hercegovině v rámci mírové a stabilizační mise Stabilisation Force (SFOR)

• v letech 1997–1999 působil jako vedoucí starší inspektor štábu Velitelství vzdušných sil

• v roce 1999 operační nasazení v Albánii v rámci humanitární operace AFOR

• v letech 1999–2002 působil v silách okamžité reakce NATO ACE Mobile Force Land

• v letech 2002–2004 působil jako náčelník letectva – zástupce náčelníka oddělení letectva sekce Generálního štábu Armády České republiky

• v letech 2004–2005 studoval ve Spojených státech amerických na Air Command & Staff College v Alabamě

• v letech 2006–2007 působil jako velitel kábulského letiště v rámci mise Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly v Afghánistánu

• v roce 2012 dosáhl hodnosti generálmajora

Když si jako chlapec lepil modely letadel, nevěděl, že se jeho sen o létání stane skutečností a za několik let bude pilotovat vrtulníky. Překvapením by pro něj bylo nejspíš to, že to budou vrtulníky armádní. Bohuslav Dvořák sloužil nejprve socialistickému Československu. Tehdy byly jeho hlavním nepřítelem, jak kázal režim, kapitalistické státy. Za dvě desetiletí se všechno otočilo a najednou stál se svými dřívějšími protivníky na stejné straně.

Jenom krásné vzpomínky

Bohuslav Dvořák se narodil 8. května 1960 do učitelské rodiny v jihočeské obci Kaplice. Jeho rodiče Josef a Bohuslava Dvořákovi své děti vychovávali v malebném Frymburku, který leží na břehu Lipna. Vodní nádrži musela v padesátých letech ustoupit velká část vesnice, oblast se zatopila, a změnil se tak její původní charakter. Tyto události Bohuslava Dvořáka ještě minuly. Jeho dětství bylo šťastné, na první roky svého života, jak sám říká, má jen krásné vzpomínky. „Je tam nádherná příroda, krásné okolí... Bylo to tam vynikající na sporty a měli jsme tam perfektní lidi, kteří se tam o nás starali, ať už to byli bratři Juhaňákovi, nebo pan Frantál a Lojka, který byl trenérem našeho lyžařského běžeckého oddílu,“ vypráví pamětník. Sport ale nebyl to, co ho přesvědčilo, aby se dal k armádě. Avšak určitě byl něčím, co mu během jeho kariéry pomohlo. Jeho hlavní motivací byla láska k létání. Už jako malého chlapce ho bavilo modelářství, slepoval si hlavně letadla.

Po ukončení základní školy v roce 1975 byla jeho volba jasná, nastoupil na pražské učiliště podniku Motorlet (dříve Walter), kde se vyráběly letecké motory. Tam strávil čtyři roky. „Když bylo po maturitě rozhodnutí, co dál, tak jsem si řekl, že bych to zkusil s létáním, ale k tomu se tenkrát dostat bylo hodně obtížný,“ říká pamětník. Nechtěl se však vzdát svého snu, a tak se rozhodl vydat se na dráhu vojáka.

Šel jsem do armády, abych létal

Aby mohl studovat na Vysoké vojenské letecké škole v Košicích, už na učilišti si podal přihlášku ke členství v Komunistické straně Československa (KSČ). Tento krok bral ve své pozici v podstatě jako běžnou věc. „Chtěl jsem nastoupit do školy, tak ta kandidatura začala brzy. Tenkrát to bylo samozřejmý,“ říká. V KSČ zůstal až do sametové revoluce v roce 1989. Na podzim roku 1979 se tedy mohl vydat do Košic, kde se měla začít psát jeho vojenská kariéra. „Byly tam klasický předměty jako na kterýkoliv jiný vysoký škole a potom samozřejmě i předměty, který se týkaly vojenský vědy a letectví,“ popisuje pamětník. Po čtyřech letech úspěšně studium ukončil a začal sloužit v Československé lidové armádě (ČSLA) na letišti v Plzni-Borech u odloučené 4. letky 51. vrtulníkového pluku (později 11. vrtulníkový pluk). Ani po několika letech výcviku ale ještě nebyl k výkonu práce úplně připravený. Podle jeho slov, aby se člověk stal dobrým a spolehlivým pilotem, musí projít pětiletým nebo šestiletým výcvikem. „Čekala mě perná práce a velká trpělivost od instruktorů, kteří byli skvělí. Rád na ně vzpomenu, na Frantu Dvořáka, Jirku Jogla, Dušana Fryčku a řadu dalších kluků, se kterými jsem měl možnost se tam potkat. Měli se mnou sice někdy dost práce, ale podařilo se jim to,“ vzpomíná. U 11. leteckého pluku zůstal až do roku 1993.

ČSLA během normalizace rozhodně nebyla apolitickou organizací, už po komunistickém převratu se stala dalším ideologickým nástrojem režimu. Její příslušníci se připravovali na to, že může kdykoliv propuknout válka, kterou vyvolá hlavní nepřítel – západní kapitalistické státy. Bohuslav Dvořák se se svou jednotkou zdržoval po roce 1984 ve Zhůří nedaleko od hranice Spolkové republiky Německo (SRN). Byli v bojové pohotovosti, měli hlídat hranici, aby ji vrtulníky ze západního Německa nepřekročily. „Měli jsme dva vrtulníky Mi-24, který startovaly na pomalu letící cíle, na naše pozdější kolegy. Oni i my jsme lítali kolem hranice, někdy jsme i viseli proti sobě, byli jsme od sebe sto metrů,“ popisuje pamětník situaci, kdy se téměř mohl koukat do očí svým „nepřátelům“, ze kterých se po revoluci stali spojenci a některé z nich později i osobně potkal.

Za socialismu se mnoho mužů potýkalo během základní vojenské služby s šikanou, která v armádě často přímo bujela. U 11. vrtulníkového pluku, kde sloužilo na neodborných pozicích i několik branců, tomu nebylo jinak. „Byl to jeden z těch problémů, který si s sebou armáda nesla. Ty mladý kluci si to ale přinášeli už z civilního života... U leteckých jednotek byla výhoda, že těch vojáků základní služby nebylo tolik. Setkali jsme se s tím, řešili jsme to, ale ne rozhodně v takové míře, jako to bylo u pozemních útvarů,“ říká. Od roku 1986 působil jako velitel roje, o dva roky později už jako zástupce velitele vrtulníkové letky. Ačkoliv Bohuslav Dvořák vzpomíná, že aby mohl voják kariérně postupovat, musel být hlavně dobrý pilot, samozřejmostí byla i jistá politická angažovanost, kterou díky členství ve straně vykazoval.

Od systému Varšavské smlouvy k aliančnímu systému

Přišel rok 1989 a s ním období změn a transformací, nejen v armádě, ale v celé společnosti. Násilné potlačení studentské demonstrace 17. listopadu odstartovalo politické změny v Československu, které vedly k pádu komunismu. „Bylo to období nejistoty... Bylo nám jasný, že se do toho armáda nesmí zamíchat. Nebyli jsme v bojový pohotovosti. Situaci jsme sledovali a byli jsme rozčilený, jakým způsobem se zakročilo proti studentům. Pozice vojáků je, aby do podobných vnitřních konfliktů nezasahovali, není to jejich úloha,“ vysvětluje pamětník. Následující měsíce se vojenské kruhy musely přizpůsobit novým poměrům a dlouhé roky se armáda transformovala. Mnoho angažovaných funkcionářů na svých pozicích skončilo, řada z nich ale zůstala. „Nemůžete ze dne na den všechno nahradit, to nejde,“ připouští. Armádu čekala dlouhá řada změn, která podle Bohuslava Dvořáka trvá dodnes. Nejdůležitější ale byla proměna uvažování těch, kteří dlouhá léta poslouchali propagandu režimu. „To bylo nejtěžší, změnit myšlení lidí. Připravit je, aby si uvědomili, že budou pracovat v jiném prostředí, na základě jiných principů.“ Roku 1990 se s jednotkou přesunul na letiště Plzeň-Líně. O tři roky později odešel na vedení štábu 3. sboru taktického letectva, kde působil až do roku 1997. V roce 1995 prošel tříměsíčním kurzem Officer’s Command Course v Henlow u Royal Air Force.

Rozbitá země

Když Bohuslav Dvořák sledoval, jak se koncem osmdesátých let začaly v mnohonárodnostní Jugoslávii dostávat do popředí separatistické tendence, netušil, že všechno později vyústí ve válečný konflikt. Stát se pomalu, ale jistě rozpadal. Třetího března 1992 vyhlásila Bosna a Hercegovina nezávislost na Jugoslávii. Brzy poté vojska Republiky srbské a Jugoslávské lidové armády začala obléhat Sarajevo. „Byl to pro mě šok. Myslel jsem si, že díky tomu, co má Evropa za sebou – dvě světový války, který jsme rozpoutali – se něco podobnýho nestane. Najednou tady máme další válku, lidi, kteří spolu žili šedesát let, se tam zabíjejí a vraždí. Bylo to pro mě nepochopitelný,“ vypráví pamětník. Krvavá válka trvala až do prosince roku 1995.

Dva roky poté, co válka v Bosně a Hercegovině skončila, tam Bohuslav Dvořák zamířil v rámci mezinárodní mírové mise Stabilisation Force (SFOR) pod patronací Severoatlantické aliance. Ta měla za úkol stabilizaci regionu a přispět k ustálení poměrů a jeho rozvoji. „Zavolali mi v lednu v roce 1997, že v únoru mám nastoupit do Bosny, protože tam připravujeme nasazení našich armádních vrtulníků. Až potom jsem se seznámil s tím, jaký budeme mít úkol, kde budeme působit a tak dál,“ vzpomíná. V únoru tedy odletěl do Bosny a Hercegoviny, kde působil v oblasti Banja Luka v mezinárodní Jihozápadní divizi. Kontingent působil pod britským velením a dohlížel na bezpečný návrat uprchlíků do domovů a na průběh obnovy válkou poničené země. Bohuslav Dvořák měl jako velící důstojník na starosti hlavně vrtulníkovou jednotku a se svými kolegy zajišťoval mimo jiné bezproblémový chod vzdušného prostoru. Při jeho práci ho ale čekalo rozčarování. „Projíždíte vesnicí, kde jsou rozbořený domy, rozstřílený. Zastavíte u cesty, protože si potřebujete odskočit, a koukáte, že tam, kde jsem chtěl udělat potřebu, tak je mina, takzvaný ananasy. Byla to rozbitá zem,“ vzpomíná na čas strávený v poválečné Bosně a Hercegovině.

Po návratu do České republiky pracoval jako vedoucí starší inspektor štábu Velitelství vzdušných sil. O dva roky později, v roce 1999, ho čekalo další operační nasazení, tentokrát v Albánii, tehdy zuřila válka v Kosovu. Figuroval v misi Allied Harbour (AFOR), což byla humanitární operace Severoatlantické aliance. Jejím cílem bylo pomoci při zajištění základních potřeb obrovského množství uprchlíků, kteří odešli z Kosova do Albánie. „Zajišťovali jsme humanitární pomoc, hlavní úkol bylo zabezpečit uprchlíky a podporovat misi KFOR... Jsem přesvědčený, že jednotky, co tam působily, zabránily spoustě dalších excesů, který se mohly ještě přihodit,“ říká pamětník. Když válka v Kosovu skončila, podílel se na přípravě bezpečného návratu uprchlíků do jejich domovů. „Obnášelo to obrovskou logistickou operaci. Vytvořili jsme letecký most, který byl mezi jižní a severní částí Albánie. Byl vytvořený pro některé uprchlíky, kteří měli problémy s přepravou, jako byli starci, ženy a děti,“ vypráví.

Bezpečnostní situace v Afghánistánu nebyla dobrá

Od června roku 1999 pracoval na velitelství v silách okamžité reakce NATO ACE Mobile Force Land. V letech 2002 až 2004 zastával funkci náčelníka letectva na oddělení letectva sekce Generálního štábu Armády České republiky. Mezi lety 2004 a 2005 studoval ve Spojených státech amerických na Air Command & Staff College v Alabamě. V té době už probíhala válka v Afghánistánu. Spojené státy vtrhly do asijského státu v říjnu 2001 poté, co vláda Tálibánu odmítla vydat Američanům Usámu bin Ládina, kterého obvinili z teroristických útoků 11. září 2001. Na přelomu let 2006 a 2007 tam strávil Bohuslav Dvořák šest měsíců jako člen mise Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil. Jeho působištěm se stalo kábulské letiště, kde zastával funkci velitele a zabezpečoval jeho provoz a bezpečnost. Zároveň připravoval afghánské síly na postupné převzetí letiště. „Kolikrát byli nebezpečí vystavení rodinný příslušníci lidí, kteří tam u nás pracovali v různých jednotkách a strukturách. Když se dozvěděli příslušníci Tálibánu, že pracují na letišti, tak to bylo opravdu velmi nebezpečný. Bohužel byly i případy, že někteří rodinný příslušníci nebo i naši pracovníci byli zavražděný,“ vzpomíná pamětník, jaká byla tehdejší bezpečnostní situace v zemi.

V následujících letech pokračoval Bohuslav Dvořák ve své armádní kariéře. Pracoval na mnoha pozicích ministerstva obrany. V roce 2012 dosáhl hodnosti generálmajora. Do roku 2014, kdy ukončil aktivní dráhu vojáka a pilota vrtulníku, fungoval jako zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky. Za svůj profesní život získal mnoho vyznamenání včetně medaile Armády České republiky I., II. a III. stupně nebo medaile Za službu v zahraničí ISAF (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly). V roce 2022 žil Bohuslav Dvořák v Hostivici.