Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Nejhorší bylo, že jsme šli do úplného neznáma
narozena 21. února 1939 v Praze
rodiče Václav a Otýlie Polívkovi hospodařili na statku v Bříze (28 hektarů)
za války pomáhali rodinám vězněných odbojářů
Václav Polívka nebyl přijat do JZD, kam chtěl dobrovolně vstoupit
v roce 1952 byl Václav Polívka obviněn ze sabotáže, díky svědectví místních komunistů ho však soud osvobodil
v roce 1953 rodina násilně vystěhována do Henčova u Jihlavy
v letech 1954 až 1957 Zdeňka vystudovala střední zdravotnickou školu
od roku 1957 pracovala jako zdravotní sestra
v roce 1958 se provdala za Milana Dudra
syn Zdeněk (1959) a dcera Vladislava (1962)
v roce 1968 usilovali o navrácení statku v Bříze
restituce domu se dočkali až v 90. letech
bude doplněn