Vladimír Dousek

„K fotografování jsem se dostal v roce 1955, to vím velice přesně. Támhle leží fotoaparát, já jsem si ho sem schválně vzal, můžete si ho prohlídnout. Dostal jsem ho k Vánocům v roce 1955 a je to úplně primitivní fotoaparát, východoněmecký, jmenuje se Altissa. U nás se vyrábělo něco podobného, to se jmenovalo Pionýr, bylo to celý bakelitový. Jak to ale bylo z toho bakelitu, a když to bylo na sluníčku, tak nebyl úplně světlotěsný. Ten film byl tak od začátku celý zahalený do šedě. Tohle byl ale opravdu dobrej aparát, na film 6 x 9 a na negativy 6 x 6 centimetrů. Já jsem měl dědečka, který se fotografováním zabýval už před válkou a měl krásnou vilu v kokořínském údolí a tam jsem jezdíval na prázdniny. A on hned řekl, že až tam v létě přijedu, že mě naučí ty fotky zpracovávat.“

„Abych se ale vrátil k tomu, proč jsem dal dohromady tu knížku o Berounce. Oni tam chtěli udělat tu přehradu v Křivoklátu, teď si to zase rozmysleli, že to snad nebude. Tak jsem si ale říkal, že tomu se nedá věřit, jestli bude nebo nebude, tak jsem měl nějaké fotografie a něco jsem ještě nafotil a v té knížce je údolí od Plzně až ke Křivoklátu. Je tam spousta fotografií, jak to tam opravdu vypadalo. Jsou tam krásné hrady, hrad Krašov, hrad Libštejn, hrad Týřov. A pod Skryjema to protéká tou krajinou, o které píše Ota Pavel. To znáte ty jeho knížky o Berounce, o rybách, o zlatých úhořích. Tam je i ta jeho kouřimecká rybárna. Dneska je tam větší provoz, ale tenkrát to bylo absolutně zapomenutý údolí a byly tam jen chalupy. Dneska tam Ota Pavel má síň moc pěkně udělanou, tenkrát to byla chalupa obyčejná, kde bydleli nějaký lidi. Ta nejkrásnější část řeky by se zničila nějakou přehradou, kterou už zničili nádherný vltavský údolí, které bylo plné starých mlýnů. A s Berounkou by to dopadlo taky tak. Naštěstí se rozhodli, že to tam nebude, ale to se může kdykoliv změnit a v té knížce je to zachovaný tak, jak to kdysi vypadalo.“