Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Věra Doubková (* 1929)

• nar. 21. 5. 1929 v Praze

• ve skautu od r. 1936 v 8. dívčím oddíle

• v roce 1968 vůdkyní 5. dívčího oddílu v Karlových Varech

• vyslýchaná StB, poté nuceně nasazena v rámci akce „77.000 do výroby“ jako řidička

• po roce 1989 opět aktivní činovnicí

Do skautu vstoupila v roce 1936 v Praze, a to do 8. dívčího oddílu. Jako nejmenší z celého oddílu obdržela přezdívku Tečka. Za války, jako 11–12letá, založila dle Foglara klub Mladého hlasatele ( s číslem 5813) nazvaný „Modrá kotva“.

V roce 1945 opět se zapojila do 8. oddílu a v roce 1946 již vedla tábor 15 děvčat v jižních Čechách. V roce 1947 žila rok ve Švédsku.

Po návratu v roce 1948 opět převzala vedení oddílu a v roce 1949 vedla letní tábor na Slovensku. V následujícím roce byla činnost organizace Junák nastupujícím komunistickým režimem zakázaná až do roku 1968. V tomto roce již žila v Karlových Varech a po znovuobnovení organizace Junák se ihned přihlásila k činnosti a stala se vůdkyní 5. dívčího oddílu.

V roce 1970 vedla poslední skautský tábor opět na Slovensku. Tento tábor bohužel skončil vinou téměř katastrofické nepřízně počasí (jakoby předzvěst dalšího pronásledování komunistickým režimem) o tři dny dříve, než bylo plánováno.

Po zrušení Junáka byla několikrát vyslýchána StB, která po ní požadovala jména a adresy „bývalých funkcionářů“, což Tečka odmítla. Snad i proto se během totality nepřipojila k ilegální skautské činnosti (formou krycích oddílů turistické mládeže), protože byla nucena komunistickým režimem k zapojení do akce „77.000 do výroby“ a pracovala jako řidička nákladního vozu 10–12 hodin denně, navíc nepravidelně i o sobotách a nedělích.

Po politickém převratu v roce 1989 se opět přihlásila k činnosti v nově budované organizaci Junák, věnovala se výchově budoucích rádců a oddílových vedoucích. V roce 1991 byla oceněna skautským vyznamenáním Bronzový syrinx.

Nyní je členkou klubu oldskautů v Karlových Varech a členkou Svojsíkova oddílu.