Milan Dobeš

„No ano, jsme měli manifestaci, nás vzali profesori a jsme proti komunismu manifestovali, to nebylo nějak spontánně, jich pak ty chudáky vyhodili ze školy. Nasadili tam novýho ředitele, bývalý španělák, jak oni říkali, bojoval ve Španělsku, príma chlap. Ale byl první, kdo emigroval potom.“

„Mezibienále disidentu. Načež ja vůbec nemel šajnu, přece bych – posílat to tam – to bych se mohl nechal rovnou zavřít. Poslali to tam, a vím kto, Mládková z Ameriky, Méda, padesát roku nebo víc jsem ji poznal. S tou jsem zažil věcí... No ale sběratelka a Škót, ta smlouvala, ale udělala velký dílo, úžasnou sbírku. Ona tam poslala moje veci, asi v dobrým úmyslu, ale šak to tu musela znát. Já byl najednou vyhozenej ze Svazu. Volá mi ze Svazu předseda: ‚Milane, ty vystavuješ na bienále disidentů.‘ Ja nerozuměl, říkam ‚Dizajnu? No a? A co mě tam dali?‘ ‚Dizajnu? Disidentů, ty vole!‘ Ten byl rozklepanej. ‚Co ty s tým máš ? Já nejsem tvůj člen, co ty s tým máš?‘ ‚To sem došlo, to vyšetřuje policie.‘ Tak jsem dostal předvoláni, to víte, člověk není šťastný, sotva výjimečně jsem měl možnost dělat do té architektury, přecházel jsem s odřenýma ušima, přes tu ideologickou komisi, pravda, jsem musel na všechno jim kývat, pak jsem si to udělal stejně... Tak se to jako byl a říkam, za to já nemúžu, já jsem prodal věci a ten, když si to pověsí na záchod nebo do nóbl jizby, já nemůžu za to. Já jsem to tam neposlal. To jistě vy taky víte. Potom mi to ukazoval, měli to na černobílých fotografiích, to je moje, říkám, ale nevím, kto to mal, nemáte to v barvě? On se tak naštval. Já říkam, abych vám mohl povědet, kdo to tam poslal.