„V Galeně se nevyráběla Kofola jako nápoj, jen koncentrát, tedy cukerný roztok, který obsahoval další složky jako je malinový extrakt, kofein a kulér neboli barvivo – karamel, aby to bylo černé. Takhle se to dělalo. Původní receptura byla trochu jiná, než měla Coca-Cola, chutnala jinak, ale byla černá a u nás se celkem ujala. Postupně byla receptura opravována a to ze dvou důvodů. Předně se začal jevit jako nevhodný obsah kofeinu, protože Kofolu pily i děti. Kofein byl tedy postupně odstraněn. Druhým důvodem byla potřeba výrobu Kofoly zlevňovat, protože se jí vyrábělo čím dál více. Začaly se tedy do ní dávat i různé náhražky a už to nebylo ono. Můj o deset let starší kolega mi jednou namíchal původní a dnešní recepturu, abych vyzkoušel rozdíl. Znalců, kteří pracovali na jejím vývoji a úpravách receptury, bylo několik. Například Jan Pelka, který pracoval na úseku výzkumu a vývoje, měl na starosti právě tyto nápojové přísady. Nedávno zemřel. Kdo ještě žije, je čtyřiadevadesátiletý doktor Jaroslav Knap, ten pamatuje vývoj Kofoly velmi dobře. Dalším znalcem je Milan Stuchlík, který o 10 let starší než já. Ten na tom přímo nedělal, ale měl podřízeného Honzu Pelku a byl tedy v oddělení, které Kofolu vyvíjelo a znal toto téma velmi dobře. Ovšem bylo ho na Kofolu škoda. Pracoval na vývoji opravdových léků a uměl jejich vývoj skutečně dobře.“
„V prvním ročníku jsme měli mít předmět Dějiny mezinárodního dělnického hnutí. Na první přednášku přišla paní docentka a udělala nám desetiminutovou přednášku, že dějiny se dají interpretovat různě a že právě probíhá přehodnocování nedávných dějin Mezinárodního dělnického hnutí a do té doby přednášky odpadají. Asi po čtrnácti dnech jsme se dozvěděli, že paní docentku vyhodili a dále už na škole neučila. Budovala se nová katedra Ústavu marxismu a leninismu. Nabrali nové lidi z praxe. V indexu, kde jsou napsané Dějiny MDH, mám úřední škrt a místo toho jsme probírali Poučeni z krizového vývoje, což byl dokument vydaný Husákem. No, probírali. Měli jsme tři přednášky, pak jsme museli napsat seminární práci o tomto dokumentu, kterému jsem mezi studenty říkali ‚Kámasútra‘, protože Kámasútra je poučení o rozkoši a tohle bylo taky poučení, tak jsme si z toho dělali srandu. Nikdo to nebral vážně.“
„Pamatuji i násilnou kolektivizaci. Náš soused byl velký sedlák a měl nemocnou manželku. Dlouho nechtěl vstoupit do družstva. Nakonec ho donutili vstoupit tak, že měl dodat tak velké dodávky, které nebyl schopný splnit. Protože je nesplnil, zavřeli ho do vězení. Protože ho zavřeli zrovna v období žní, nemohl splnit dodávky ani na další rok. No a tak to bylo“
Ladislav Cvak se narodil v Budkově 3. května 1949 Ladislavu a Miluši Cvakovým. Dětství prožil v chudých poměrech. Otec musel v padesátých letech vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD) a vložit do něj svá pole a dobytek. Jejich soused Zelenka byl za neplnění dodávek vězněn. Ladislav Cvak se za školní docházky setkal s řeckými dětmi, které byly dočasně ubytované v budkovském zámku. Od mládí tíhl ke studiu chemie. Po sovětské okupaci v roce 1968 zvažoval emigraci. Po absolvování střední průmyslové školy uspěl i na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Zažil nátlak, aby studenti pro pokračování studia vstoupili do Socialistického svazu mládeže (SSM). Na vojně v Mikulově se dostal na pozici chemického náčelníka. Do opavské farmaceutické firmy Galena nastoupil v roce 1977 a pracoval zde až do roku 2022 ve výzkumném oddělení. Kromě námelových alkaloidů, které se používají pro výrobu léků při léčbě Parkinsonovy choroby, pamatuje i extrakci bylin pro výrobu Kofoly. V době natáčení v roce 2023 byl stále aktivním chemikem v soukromé laboratoři v Opavě.
Dědeček vedoucí krávy na pastvu. Foceno ještě předtím, než vstoupil do jednotného zemědělského družstva (JZD), jelikož jim krávy zabavili, fotografováno počátkem 50. let 20. století
Dědeček vedoucí krávy na pastvu. Foceno ještě předtím, než vstoupil do jednotného zemědělského družstva (JZD), jelikož jim krávy zabavili, fotografováno počátkem 50. let 20. století
Propagační pohlednice, na níž je knihovna farmaceutické firmy Galena v 60. letech 20. století. Knihovna byla později adaptovaná na pracovnu Ladislava Cvaka, ve které pracoval 30 let. Vpravo stojící je Tomáš Elis
Propagační pohlednice, na níž je knihovna farmaceutické firmy Galena v 60. letech 20. století. Knihovna byla později adaptovaná na pracovnu Ladislava Cvaka, ve které pracoval 30 let. Vpravo stojící je Tomáš Elis
Fotografie Ladislava Cvaka s námelem z počátku 80. let 20. století, která byla použita na titulní straně periodika Mladý svět. Článek z tohoto časopisu k námelovým alkaloidům je v dodatečných materiálech
Fotografie Ladislava Cvaka s námelem z počátku 80. let 20. století, která byla použita na titulní straně periodika Mladý svět. Článek z tohoto časopisu k námelovým alkaloidům je v dodatečných materiálech
Na světové konferenci v Basileji v roce 1992. Zleva Josef Stuchlík, Ladislav Cvak, Lubomír Markovič, doktor Protiva s manželkou. Dr. Protiva byl významnou osobností ve výzkumu léčiv ve Výzkumném ústavu farmacie a léčiv v Praze a jeden ze zakladatelů chemie psychofarmak
Na světové konferenci v Basileji v roce 1992. Zleva Josef Stuchlík, Ladislav Cvak, Lubomír Markovič, doktor Protiva s manželkou. Dr. Protiva byl významnou osobností ve výzkumu léčiv ve Výzkumném ústavu farmacie a léčiv v Praze a jeden ze zakladatelů chemie psychofarmak
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
