Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Yeris Curbelo Aguilera (* 1985)

• narodil se 5. března 1985 v Guantánamu, Kubánské republice

• je nezávislým novinářem a lidskoprávním aktivistou

• v roce 2000 se pokusil o útěk z Kuby přes Námořní základnu Spojených států amerických v zátoce Guantánamo, odkud ho Američané vrátili zpět na kubánské území

• stejná situace se opakovala v roce 2003 a 2005, kdy byl ale po deportaci zpět na Kubu obviněn kubánskými úřady z pokusu o nelegální odchod ze země a byl odsouzen ke dvou letům odnětí svobody v „Kombinovaném vězení“ v Guantánamu [Combinado de Guantánamo]

• po propuštění na svobodu v roce 2007 se začal aktivně zajímat o opoziční hnutí komunistického režimu

• v roce 2014 byl odsouzen na tři roky za mřížemi za hanobení představitelů státu

• v současné době je členem protivládní skupiny „Demokratická východní aliance” [Alianza Democrática Oriental] a spolupracuje jako nezávislý novinář s portálem “Vize Palenque” [Palenque Visión]

• žije ve městě Caimanera v provincii Guantánamo, je ženatý a má jednoho syna

 „Musíme už konečně něco udělat, mladí Kubánci riskují své životy, když přecházejí největší minové pole na světě, aby se dostali na Námořní základnu USA za vidinou lepšího života ve svobodné zemi,“ vybízí Yeris Curbelo Aguilera, oponent komunistického režimu na Kubě, který již od svého útlého mládí usiluje o jeho svržení.

Militarizované město Caimanera

Yeris Curbelo Aguilera se narodil 5. března 1985 v Guantánamu na Kubě. Jeho otec, který trpěl depresemi a závislostí na alkoholu, spáchal sebevraždu, když byl Yeris ještě malý, a tak ho a jeho sestru vychovávala jen matka. „K jídlu jsme měli většinou fazole a baby banány [ve španělštině „plátanos burros“, 6-8 cm malé banány pozn ed.]. Život během ‚speciálního období‘ byl opravdu těžký, neměli jsme ani vodu na mytí,“ popisuje socioekonomickou krizi, která zasáhla Kubu během 90. let.[1] Už od dětství Yeris věděl, co znamená násilí a agrese komunistického režimu, díky čemuž se v dospívání snadno ztotožnil s myšlenkami opozice komunistického režimu Fidela Castra[2]: „Cítil jsem se zadupaný do země, jako bezruký, bez možnosti bojovat proti nespravedlnosti páchané na obyčejných lidech. Policie je na ulici mlátila a vyhrožovala jakoby nic,“ dodává. Násilí odjakživa patřilo k životu v Caimaneře, odkud Yeris pochází: „Život v Caimaneře znamená život pod vojenským dohledem, kvůli přilehlé Námořní základně Spojených států amerických. Pro vstup do města je nutné povolení Státní bezpečnosti, přátelé ani rodina nemůžou přijet jen tak na návštěvu,“ popisuje. Yeris uvádí, že jediným možným způsobem obživy je lov a prodej ryb, ale i pro tuto činnost je potřeba si vyřídit a zaplatit povolení: „Z Caimanery se nesmějí vyvážet ryby pod hrozbou vysokých pokut, jako kdyby se jednalo o černý obchod s drogami, ale prakticky tady není možný jiný způsob živobytí,“ dodává k možnostem místních obyvatel.

Migrační politika „suchá noha, mokrá noha“

Yeris se nikdy nesmířil s podmínkami života v komunistickém režimu, proto se rozhodl opustit zemi přes Námořní základnu USA. „Ještě během devadesátých let samotní Kubánci útočili na jedince, kteří se rozhodli odejít ze země. Dneska jim tleskají, protože vědí, že ten, kdo se snaží dostat z Kuby, to dělá proto, aby utekl před utlačováním,“ vysvětluje. V roce 2000, ve svých 15 letech, se mu podařilo dostat se na Námořní základnu, ale na základě migrační dohody mezi kubánskou a americkou Vládou byl poslán zpět na kubánské území. Zmíněná dohoda pochází z roku 1995 a je známa jako pravidlo „suchá noha, mokrá noha“ a měla zaručovat, že Kubánci, kteří vstoupí na Námořní základnu nebo ti, kteří budou zadrženi v moři [odtud název mokrá noha], budou vráceni na území Kubánské republiky, aniž by je kubánské úřady potrestaly.[3] V roce 2003 se Yeris znovu pokusil emigrovat, ale opět byl vrácen na Kubu. Yerisův třetí pokus v roce 2005 měl podobný scénář, ale tentokrát byl při deportaci zpět obviněn kubánskou policií z vykazování znaků „nebezpečnosti pro společnost“ [peligrosidad predelictiva social][4] a odsouzen ke dvou letům odnětí svobody v „Kombinovaném vězení“ v Guantánamu [Combinado de Guantánamo], k čemuž Yeris dodává: „Mezivládní migrační dohodu Kuba dodržovala do roku 2005, pak ji kubánská vláda začala porušovat, všechny navrátilce z americké základny zavřela do vězení.“

Kombinované vězení v Guantánamu

Yeris si vybavuje svůj příjezd do „Kombinovaného vězení“ v březnu 2005: „Úplně mě to zničilo, byl jsem dvacetiletý mladík, který se dostal do pekla,“ popisuje okamžiky samoty, které ve vězení zažíval během Vánoc, narozenin nebo po skončení návštěvních hodin a pokračuje ve vyprávění: „Byly to chvíle ukrutné bolesti, být uvězněn nespravedlivě bylo bolestivé ve všech ohledech.“ Yerisovi byla odepřena lékařská péče a telefonáty s rodinou: „Často jsem brečel, tak, aby mě nikdo neviděl, bylo to tam pro mě utrpení. Koukal jsem na nebe a brečel.“ Zrovna když byl Yeris odsouzen k odnětí svobody, měl těsně před dokončením střední školy, a právě studium Yerisovi pomohlo vydržet v tvrdé vězeňské realitě – začal se soustředit na studium v oboru elektrotechniky. „Díky mé učitelce, jejíž jméno nemůžu uvést, jsem mohl složit maturitní zkoušku, díky její ochotě navštěvovat mě ve vězení a vše mě doučit,“ vysvětluje. Z vězení byl propuštěn v roce 2007 a okamžitě se přidal k aktivní opozici komunistického režimu na Kubě: „Už jsem nechtěl být jen nějaký sympatizant s oponenty, rozhodl jsem se udělat maximum pro dosažení demokracie na Kubě,“ komentuje.   

Oponent komunistického režimu

Protivládní činnost přivodila Yerisovi nemalé množství problémů: „Nikdy jsem nemohl pokračovat ve vysokoškolském studiu, nenechali mě,“ popisuje a dodává: „Má rodina také trpěla víc než dost, i psychicky. Manželka musela pravidelně navštěvovat specialistu a můj syn jako malý viděl, jak mě napadla a zmlátila policie, hodně ho to poznamenalo, až jsme museli vyhledat dětského psychologa.“ Yeris vstoupil do „Klubu kubánských politických vězňů a bývalých vězňů“ [Club de Prisioneros y Ex Prisioneros Políticos de Cuba], v čele s disidentem Albertem Martínez Fernándezem[5] a do „Demokratické strany 30. listopadu Frank País“ [Partido Democrático 30 de noviembre Frank País].[6] Později se přidal k „Vlastenecké unii Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba],[7] ale z důvodu intenzivního zatýkání oponentů se disidentské skupiny v Guantánamu postupně rozpadaly. Až v roce 2013 se Yeris „ustálil“ jako člen „Demokratické východní aliance“ [Alianza Democrática Oriental][8] a jako reportér nezávislé zpravodajské organizace „Vize Palenque“ [Palenque Visión],[9] jedné z nejvýznamnějších na Kubě, založené Rolandem Roríguezem Lobainou.[10] Nicméně, ještě v tom stejném roce byl Yeris předvolán před Krajský soud v Havaně za hanobení hlavy státy a v únoru 2014 byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody opět v „Kombinovaném vězení“. Po propuštění na svobodu, v roce 2017, se začal naplno věnovat nezávislé novinařině a spolupracovat s „Rádiem Martí“ [Radio Martí],[11] k čemuž hrdě dodává: „Politická policie režimu mě nenávidí, po celé ty roky neoblomně bojuji za osvobození Kuby a jsem naprosto odhodlán pokračovat ve svém boji, ať to stojí, co to stojí.“

Všudypřítomná nespokojenost kubánského lidu  

Pro své názory a postoje Yeris čelí diskriminaci v zaměstnání, nemůže legálně pracovat, stejně tak jeho manželka: „Jediné, co nás živí, je nelegální lov ryb, protože v Caimaneře může provádět výlov jen oprávněný státní podnik,“ uvádí Yeris. Kromě překážek se zaměstnáním musí čelit výhružkám a zastrašování ze strany Státní bezpečnosti. V současnosti, v dubnu 2020, Yeris čelí hrozbě trestního stíhání kvůli publikacím na sociální síti Facebook. „V březnu 2020 mě předvolali na Oddělení operací Státní bezpečnosti tady v Guantánamu, kde se mě snažili zastrašit: ‚Tvoje prázdniny už skončily, zavřeme tě až zčernáš, a navíc tě odděláme,‘“ popisuje obvinění z hanobení osoby Raúla Castra a prezidenta Kubánské republiky Miguela Díaze Canela, když je nazval vrahy a diktátory. Yeris uvádí, že potlačování základních práv policií a státními složkami způsobilo v Caimaneře v posledních deseti letech hromadný útěk mládeže do Panamy a Nikaraguy. „Představte si dalších deset let v tomto režimu, to zmizí nejméně dalších 30 % obyvatel Caimanery,“ obává se. To, co Yerise podněcuje v jeho činnosti a dodává mu odvahu nepodlehnout systému, je podpora spoluobčanů, kteří v jeho boji stojí za ním: „Stále dost lidí sympatizuje s režimem, ale tak 70 % populace je nespokojených, co jsem tak slyšel a viděl. Dnes už obyvatelé Kuby přijímají opozici pozitivně a veřejně jí brání, to dříve nebylo,“ uzavírá svůj příběh s nadějí ve změnu režimu ve své zemi směrem k demokracii.

 

Klipy:

 

 

 

Občanská společnost brání oponenty režimu

„Dnes už přijímají obyvatelé Caimanery opozici v klidu, s otevřenou myslí a pozitivně. Lidé už se také odváží vystoupit na obranu oponentů. I já jsem měl toto štěstí, lidé se seběhli na mou obranu, když mě chtěla Státní bezpečnost odvléct násilím. Incident jsem popsal na mém osobním profilu na Facebooku, s poděkováním všem Kubáncům, kteří se mě ten den zastali. Obyvatelé Caimanery se už neúčastní ‚aktů zamítnutí‘ [Actos de repudio]. Už ne, a jak na to režim zareagoval? Policie chodí od domu k domu všech zaměstnanců vzdělávacích institucí ‚Lenin‘, všech učitelů, členů „Svazu komunistické mládeže“ [Unión de Jóvenes Comunistas], ke všem, kteří jsou napojeni na Komunistickou stranou Kuby [Partido Comunista de Cuba] a nutí je, aby vyšli do ulic a účastnili se těchto aktů veřejného lynčování. Ale občanská společnost jako taková už to nevnímá pozitivně, neútočí na nás oponenty, nenapadají nás jako dřív, naopak, brání nás.“

 

[1] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ [periodo especial], jedná se o ekonomickou a potravinovou krizi, vzniklou v důsledku pádu Sovětského Svazu v roce 1990 a ukončení hospodářské pomoci Kubě. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[2] Fidel Alejandro Castro Ruz (1926 Birán – 2016 Havana) byl kubánský prezident a premiér, revolucionář a první tajemník Komunistické strany Kuby. Vládl od roku 1959, kdy byl pod jeho vedením svržen generál Fulgencio Batista, až do roku 2006, kdy těžce onemocněl a jeho funkce kromě vedení strany převzal jeho bratr Raúl Castro. Více informací: https://www.lidovky.cz/lide/diktator-castro-zemrel-stvoril-totalitni-rezim-ktery-churavel.A161126_093610_lide_ELE

[3] Podle pravidla známého jako „mokrá noha, suchá noha“ mohli obvykle zůstat v USA ti Kubánci, kterým se podařilo dostat se na americkou půdu. Americké úřady naopak posílaly zpět na Kubu všechny migranty zadržené na moři. Více informací zde: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/usa-emigranti-kuba-obama-nebude-prijimat.A170113_073636_zahranicni_jj

[4] Kubánský trestní zákon definuje „společenskou nebezpečnost“ [podle Ley de la Peligrosidad social] jako chování, které není v souladu s „komunistickou morálkou“. Za společenskou nebezpečnost hrozí jeden až čtyři roky odnětí svobody. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.tusnoticiascuba.com/ley-de-peligrosidad-la-medida-mas-abusiva-para-la-sociedad-de-cuba/

Další příklad obvinění punkrockového kubánského zpěváka na Kubě ze společenské nebezpečnosti v českém jazyce zde: https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/amerika/puncrockovemu-zpevakovi-hrozi-na-kube-vezeni_77844.html?showTab=nejnovejsi

[5] Alberto Martínez Fernández je bývalý politický vězeň a předseda „Klubu politických vězňů a bývalých vězňů na Kubě“ [Club de Prisioneros y Ex Prisioneros Políticos de Cuba]. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.cubanet.org/htdocs/sindical/news/y02/02180201.html

[6] Podrobnosti o „Revolučním hnutím 30. listopadu Frank País“ [Movimiento Revolucionario 30 de noviembre Frank País] ve španělském jazyce zde: https://asociacionescuba.org/organizaciones/27

[7] Více informací o jednom z nejvýznamnějších aktivních opozičních hnutí na Kubě „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba] zde: https://www.unpacu.org/acerca-de/sobre-unpacu/

[8] „Demokratická východní aliance“ [Alianza Democrática Oriental] je opoziční organizace podporující lidská práva, byla založena v roce 2004. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126455.html

[9] Oficiální stránky „Vize Palenque“ [Palenque Visión] zde: https://www.pametnaroda.cz/es/lobaina-rolando-rodriguez-1969 Představitelem a zakladatelem této nezávislé zpravodajské organizace je Rolando Rodriguéz Lobaina, aktivista za lidská práva a disident na Kubě.

[10] Rozhovor Rolandem Rodríguezem Lobainou můžete nalézt v archivu Paměti Národa: https://www.pametnaroda.cz/es/lobaina-rolando-rodriguez-1969

[11] Oficiální stránky „Rádia Martí“ ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/Cuba