„Ve skutečnosti je to kvůli neustálému utlačování ze strany systému, kvůli tomu jsem si vytvořil vlastní strategii, jelikož v současnosti je téměř veškerá represe na Kubě psychologická. Komunisté mě nezavřeli, nespravedlivě odsoudili mnoho jiných. Ale ano, jsem pod tlakem psychologického utlačování. Psychologická represe si za cíl klade zničit jedince fyzicky, mentálně i morálně. Cílem je, aby byla utlačovaná osoba zastrašena a udělala jednu ze dvou věcí: buď opustit disent, nebo opustit zemi, což je další způsob, jak opustit opozici. V zásadě si vytipovávají osoby s určitým profilem. Pamatuji si, jak jsem se rozhodl, že už nebudu ohlašovat má zadržení ani vyhrůžky, to je přesně to, co komunisti chtějí, abych udělal.“
„Nezávislý představitel v Guantánamu, kterého vláda nechá zvítězit, ale který nakonec nevyřeší problém s cukrem ani s chlebem ani školství ani kvalitní zdravotní péči obyvatel, to by pro obyvatele a jejich komunity také nefungovalo. Proto jsme od této strategie upustili. Na Kubě by stejně nenechali nikoho vyhrát. Z tohoto důvodu se snažíme o nastolení legitimity voleb, aby lidé věděli, že si mohou vybrat i z nezávislých kandidátů. Nejprve chceme, aby se tento proces stal běžným, automatickým. Ale nebylo možné, aby větší počet občanů podpořil iniciativu, bylo zřejmé, že k tomu nedojde. A tak to, o co jsme usilovali, bylo, aby tato společnost poznala pluralitu. Aby bylo legitimní, že si jakýkoliv občan může říct: ,Chci se stát zastupitelem, chci být radním, chci být starostou města, chci být poslancem, chci být prezidentem nebo prezidentkou.ʻ Jedná se o dlouhodobý proces, který staví svou legitimitu na podpoře občanů. Proto říkám, že ,Jiný 18ʻ [politická iniciativa s cílem svobodných voleb] z našeho pohledu nepředstavuje fiasko. Je ale pochopitelné, že pro ostatní může vypadat jako porážka režimem.“
„Jedná se o pokračování událostí z roku 1986. Speciální období [socioekonomická krize na Kubě] z roku 1991 má své příčiny v politické rétorice a strategii z roku ’86. Jednalo se o přiklonění se ke starému nefungujícímu systému, ale se sociálním dopadem. Vůbec se nepokusili změnit daný směr ekonomiky a politiky, protože vše se točilo jen kolem socialismu, skutečného socialismu. V tu chvíli Kuba ztratila příležitost změnit svou budoucnost, nechtěla přijmout jinou, fungující strategii v roce '86, Fidel Castro dal jasně najevo, že k tomu nedojde. A tak začalo speciální období. Nedostatečné strategické myšlení v roce '86 vyústilo v roce '91 v krizi, odrazilo se v nedostatku výrobků, zboží a potravin. A z ničeho nic, na Kubě se začalo postrádat úplně všechno.“
„Byl jsem součástí vykořisťovatelského systému, dětské práce. Pracoval jsem jako všichni ostatní, kteří obdrželi stipendium na této škole. Všem nám bylo nějakých 12 nebo 13 let, ale museli jsme plnit denní plány, jako jakýkoliv dospělý pracovník. Sázeli a sklízeli jsme mandarinky, pomeranče a jahody. Nikdy nikdo nebere v potaz tyto skutečnosti, takže když přede mnou někdo zmíní, že vzdělání bylo bezplatné, odvětím, že já jsem za něj zaplatil víc než dost! Celý můj druhý stupeň základní školy a střední školu jsem zaplatil svou prací, ne můj otec. Říkám to s čistým svědomím a vědomím, kdo zaplatil za mé vzdělání, jsem byl já. Nasbíral jsem milion krabic grapefruitů, pomerančů, mandarinek a jahod. Vše se vyváželo, to nám sami řekli, že jsou určeny na vývoz. Celých šest let jsem jako mladík takto dřel. Vzdělání jsem si zaplatil já, můj otec neplatil vůbec nic.“
Manuel Cuesta Morúa, jeden z nejdůležitějších kubánských politických oponentů režimu, se narodil 31. prosince 1962 v Havaně. Vystudoval historii, politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě v Havaně. V roce 1991 se přidal k organizaci Sociálnědemokratický směr pro Kubu (Corriente Socialista Democrática Cubana) a v roce 1996 se stal jejím předsedou. Během roku 2002 založil Progresivní oblouk (Arco Progresista), organizaci zaštiťující různé sociálnědemokratické skupiny a hnutí na Kubě i v zahraničí. Jednou z iniciativ této organizace je „Jiný 18“ (Otro 18) s cílem podporovat nezávislé kandidáty ve volbách v roce 2018, když Raúl Castro prohlásil, že přenechá svou funkci prezidenta Kubánské republiky a vyhlásí nové volby. V současnosti usiluje o reformu volebního systému na Kubě pomocí dalších občanských iniciativ. Žije v Havaně.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
