Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Čuban (* 1941)

• narozen 20. února 1941 v Kosmonosech

• jeho otec patřil k největším sedlákům v obci

• počátkem 50. let rodina vstoupila pod nátlakem do jednotného zemědělského družstva

• místní komunisté Čubanovým všemožně ztrpčovali život

• František z kádrových důvodů obtížně hledal práci

• do roku 1959 studoval na zemědělské škole v Horkách nad Jizerou

• roku 1961 absolvoval vojenskou službu v Čáslavi

• do roku 1990 pracoval v ČSAD Mnichovo Hradiště

• rodina získala v restituci jen část komunisty zabaveného majetku

• pamětník dva roky podnikal v zemědělství

• v roce 2019 žil v Bakově nad Jizerou

František Čuban se již v páté třídě základní školy setkal s vyslýcháním a snahou učitelů, aby donášel na své rodiče. Pocházel ze statkářské rodiny a komunisté rodičům zabavili stroje, zvířata i pole. Rodina Čubanových měla mnoho přátel mezi bývalými živnostníky, a tak se čas od času u nich doma scházeli. Učitelé ve škole oddaní ideálům komunismu se snažili různými metodami zjišťovat zprávy ze zákulisí. Bohužel rodiče s těmito výchovnými praktikami nemohli dělat nic než tiše nesouhlasit. Cokoliv by řekli, bylo by zneužito proti nim.

Tátovi vzali traktor

„Prostě potřebovali tyto sedláky, kteří neustále odporovali tomu založení JZD, tak je potřebovali nějakým podlým způsobem zlikvidovat... buď je donutit do toho vstupu do JZD... když zakládali JZD, první krok byl takový, že tátovi vzali traktor. Jenomže táta reagoval tak, že jel na Mělník a druhý den si přivezl koně a pokračoval s koňma místo s traktorem. Pak tátovi hodili flintu do sena, aby ho napadli z nedovolenýho ozbrojování...“ uvedl k dobám záboru jejich rodinného statku František Čuban.

„...táta šel do stodoly večer pro slámu a napíchl flintu. Tak ji vzal a hodil ji v Kosmonosích do kalu... ráno přišli ti samí lidi, co mu vzali traktor, a nic tam nenašli... dva dni ho pak drželi na soudu a tam pod nátlakem vystěhování tu přihlášku do JZD podepsal...“ komentuje další průběh pamětník.

Maminka musela pracovat v zahradnictví jako pomocná síla a později měla na starost dojnice v JZD.

Zemědělec – pěstitel – chovatel

Studentská léta strávil František Čuban na zemědělském učilišti v Horkách. „...školu jsem absolvoval jako zemědělec – pěstitel – chovatel a dostal jsem i výuční list, po škole jsem tam zůstal pracovat, jezdil jsem s koňmi rok, po tomhle roce si mne najednou zavolal ředitel a říká: ‚My vás nemůžeme dál zaměstnávat, protože městský národní výbor to nechce...‘“

Podobné zkušenosti zažil i v dalších zaměstnáních. Vždy se našel někdo z výboru nebo z okolí, komu vadil jeho statkářský původ. Stejně tak měl František Čuban pracovat jako řidič mezinárodní kamionové dopravy, ale i tam přišel zákaz a musel jezdit pouze vnitrostátní přepravu...

Kubánská krize

V období, kdy v dalekém Atlantském oceánu probíhaly manévry v blízkosti Kuby, byl František Čuban na základní vojenské službě.

„...tenkrát to bylo na Kubě, tam se lítalo ve dne v noci... to byl neustálý, nepřetržitý rachot... lidé v okolních vesnicích museli mít radost, když trysková letadla, stíhačky, startovaly tři za sebou a nacvičovaly manévry, bombardéry, sice byly bomby jenom jako, je shazovaly v lesích na cíl, probíhal výcvik pilotů...“ popisuje zkušenosti z vojny pamětník.

„Já jsem tam byl jako řidič autojeřábu, zabezpečoval jsem letecký provoz v případě havárií. Několik havárií jsme tam měli... pilot třeba začal přistávat až uprostřed ranveje, nedobrzdil, přejel do oranice, tam se převrátil a my jsme ho museli tahat... nebo se srazily u vody dva migy, spadly nám do lesa, to byla díra po nich, to jsme odtahali trosky a buldozer zahrnul díry po nich... to bylo všecko naživo!“ shrnuje své zážitky z vojenské služby v Čáslavi František Čuban.

V ČSAD jsem pracoval pětadvacet let

Po roce si ho vytipovali, že by mohl jezdit jako řidič v zahraničí. „Dostal jsem i nový auto s vlekem, tenkrát byla taková taxa, že to auto muselo nejdřív najet třicet tisíc kilometrů na tuzemský dopravě a pak teprve ho pustili do zahraničí.“ František Čuban absolvoval veškerou přípravu a obdržel víza do mnoha států. Ale znovu přišel zákaz ze stranického vedení, že nesmí pracovat na mezinárodní přepravě.

„...mne to tenkrát hodně štvalo, mně bylo třicet roků, chtěl jsem se podívat do světa, no dneska mi to už tak nevadí, ale tenkrát mne to hrozně štvalo, že mi to překazili, protože tenkrát ty tiráci měli diety, a to byl jejich druhý plat.“ I tak si pamětník polepšil, práce zemědělce byla mnohem méně honorována a jako řidič měl svobodný život.

Zasázeli jsme brambory

„Měl jsem chuť začít hospodařit, dal jsem se dohromady s jedním člověkem, že začneme hospodařit, ale to nedopadlo dobře. První rok jsme nasázeli brambory, byl jsem koupit sadbové brambory u Havlíčkova Brodu, neměli jsme techniku, objednali jsme si sazeč atd., stálo to nějaký peníze, ale problém byl odbyt... neprodělali jsme, ale ani nevydělali...“ říká pamětník.

Poté František Čuban nastoupil do firmy Prostavo, kde jezdil s kamionem, rozvážel dlaždičky a kde brigádně pracuje dodnes.