Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Alena Čiháková (* 1957)

• narodila se 12. srpna v Trutnově

• otec dostal vyhazov z komunistické strany

• pamětnici z kádrových důvodů zamítli přihlášku na střední školu

• absolvovala zemědělské učiliště, později se dostala na střední i vysokou školu

• policie zatkla několik jejích kolegů – studentů brněnské vysoké zemědělské školy, podezřívali je ze špionáže

• dvě účastnice studentské recese dostaly jako trest podmínečné vyloučení ze školy

• studium na zemědělské škole zakončila v roce 1982

• nastoupila na státní statek v Orlických horách jako zootechnička

• učila se anglicky, poslouchala zahraniční rozhlas a četla samizdat

• uvažovala o emigraci, ale sametová revoluce přišla dřív

• v roce 1991 dostala nabídku učit na základní škole

• učitelkou zůstala několik desítek let

Alena Čiháková zprvu nemohla z kádrových důvodů studovat střední školu. Otec pro své názory dostal vyhazov z komunistické strany. Přes opětovné kádrové překážky se jí nakonec podařilo vystudovat i vysokou školu. V době studia měla i s dalšími studenty problém s policií. „Vytvořili jsme recesistický projekt o trpaslících, ale tehdejší policie nebyla schopná pochopit, že jde právě o recesi a zatkla několik studentů pro špionáž,“ popisuje absurditu doby pamětnice.

Alena Čiháková se narodila 12. srpna 1957 v Trutnově, kde prožila krásné dětství. Hodně sportovala a svůj volný čas trávila nejraději venku na čerstvém vzduchu. Ještě před jejím narozením rodinu postihla veliká tragédie, neboť dědeček z otcovy strany působil jako spojka v protinacistické odbojové organizaci. Posléze byl na základě udání internován do Malé pevnosti v Terezíně, ve které v roce 1945 zemřel na tyfus.

Bezproblémové dětství však poznamenala kolektivizace, která se nevyhnula prarodičům Aleny Čihákové z matčiny strany. „Myslím si, že by prarodiče vedli mnohem poklidnější život, kdyby došlo k nápravě,“ vysvětluje Alena Čiháková. Nenávist vůči tehdejšímu režimu si prarodiče zachovali po celý zbytek života. V té době oblétl zemi Jurij Gagarin a ve škole nabízeli kartičky s jeho obrázkem. Měly stát deset korun, na tehdejší dobu poměrně dost peněz.

„Zeptala jsem se maminky, jestli mi dá peníze, a ač zprvu odmítla, nakonec jsem je dostala. Ale kartičky nikdy nepřišly. Maminka křičela, že věděla, že to bude nějaký podvod, jako celý komunismus a Rusko. A tehdy jsem poprvé slyšela, že nežijeme v demokratickém státě,“ popisuje příhodu z dětství pamětnice a dodává, že ji pak rodiče všechno vysvětlili a ukázali jí, co je totalita.

Vojáci zastavili před okny

V srpnu 1968 byla právě u prarodičů na prázdninách, když Československo obsadily armády Varšavské smlouvy. „Babička nás se sestrou vzbudila a říkala, že nás obsadili Rusáci. Já se hrozně bála a seděla na zemi pod oknem, protože babička říkala, že můžou začít střílet,“ vzpomíná na chvíle plné strachu pamětnice. Vojáci skutečně zastavili před jejich domem, ale pouze proto, aby si natrhali švestky z jejich zahrádky.

Alena Čiháková se v roce 1972 nedostala na zvolenou střední školu, přestože měla vynikající studijní výsledky. Její rodiče totiž byli vyhozeni z komunistické strany, což pro jejich děti znamenalo celoživotní kádrový škraloup. V posudku školy a uličního výboru stálo, že by středoškolské učivo nezvládla a že ji rodiče nevedou k úctě k socialistickému zřízení. „Maminka tehdy ze zlosti rozbila nějaké talíře,“ říká pamětnice. Její rodiče už ani nedoufali, že se režim někdy změní.

Musela se jít učit na zemědělské učiliště ve Stěžerách u Hradce Králové. Ale ve druhém ročníku si opět podala přihlášku na střední školu. Tehdy projevil osobní statečnost ředitel učiliště a nedodal k přihlášce kádrové podklady. „Říkal, že se na to přijde, až bude v důchodu, a skutečně se na to přišlo, až když jsem maturovala,“ podotýká pamětnice.

Nakonec vystudovala i vysokou školu

Po maturitě se rozhodla přihlásit na vysokou školu zemědělskou v Brně, ale opět z kádrových důvodů pohořela. Rozhodla se, že to tak nenechá, a zažádala o revizi přijímacího řízení a současně i o vystěhovalecký pas. Měla totiž v plánu v budoucnu emigrovat.

Odvolání dopadlo neúspěšně, ale nakonec ji rozhodnutím rektora a na doporučení místní komunistické buňky přijali. „Rozhodli se, že mi dají šanci být něco platná pro socialistickou společnost,“ ironizuje pamětnice odůvodnění k přijetí na studia.

Zapletla se do smyšlené špionážní aféry

Na škole se přátelila s lidmi z různých fakult a společně vymysleli recesistickou akci Trpaslíci. Přírodovědci například popsali biologický vývoj trpaslíků. Historici sepsali učené pojednání o jejich historickém vývoji. Studenti matematicko-fyzikální fakulty vypočítali pravděpodobnost jejich výskytu. Kdosi dokonce natočil o trpaslících film.

Studenti k rozmnožení pojednání o trpaslících potřebovali cyklostyl, tehdejší kopírovací přístroj. Ten poskytla maminka některého studenta, jež učila na gymnáziu. Jenže kopírování a rozmnožování bylo tehdy velmi přísně hlídané a evidované. Když se přišlo na to, že si někdo kopíruje statě o trpaslících, nedovedla si komunistická policie představit, že jde o pouhou studentskou recesi. Postupně zatkli několik studentů kvůli podezření ze špionáže.

Vyptávali se zatčených na mrtvé schránky pro předávání zpráv, pojem studentům známý jen ze špionážních thrillerů. Všude viděli jen konspiraci. „Obávali jsme se, že to bude mít nedozírné následky, ale nakonec dvě děvčata dostala podmínečné vyloučení a zmíněná maminka měla na gymnáziu také nějaký postih,“ vysvětluje pamětnice a upozorňuje, že celá situace opravdu mohla dopadnout mnohem hůř.

V nové době změnila svůj život a začala učit

Alena Čiháková v roce 1982 studium úspěšně dokončila. Nastoupila na státní statek v Uhřínově v Orlických horách jako zootechnička.

Učila se anglicky, protože vážně přemýšlela o emigraci. Poslouchala vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlas Ameriky a hudbu z Rádia Luxembourg. Četla zakázané knihy vydané v samizdatu. V listopadu 1989 už měla tři děti a byla na mateřské dovolené.

V roce 1991 dostala nabídku učit angličtinu a biologii na základní škole, kterou po určitém váhání přijala. S dětmi poté strávila dalších několik desítek let.