Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Za každou cenu by člověk měl udržet základní hodnoty života
Narozen 5. 10. 1933 v Praze, sestra Naďa (1930)
Za 2. sv. války pobyt u příbuzných v Podmokách, sestra v Jičíně
Matka Emilie Chvalovská ( roz. Goliathová) zavřená po dobu války v KT Terezín
září 1945 byl pplk. Josef Chvalovský(otec) umístěn do Hodonína, rodina se přestěhovala s ním, později (duben 1949) pplk. Chvalovský ilegálně přechází hranice za dramatických okolností do Německa
říjen 1949 ilegální přechod u obce Nemanice. Sestra přechází hranice 30.10.1949, matka a LCh se o to pokusí 31.10.1949, zadrženi nedaleko Nemanic
říjen-prosinec 49 – samovazba ve věznici Plzeň-Bory
říjen 1953 nastoupil základní vojenskou službu u PTP, 5. rota 57. technického praporu
Zatčen v květnu 1955, LCh převezen do vyšetřovací vazby ve věznici v Uherském Hradišti, odsouzen na 2 roky vězení, trest kvůli amnestii nenastoupil. Vojenskou službu skončil na konci roku 1955
Rok 1956 po skončení vojenské služby se LCh vrátil do Prahy, zaměstnán nejprve jako dělník v n.p. Turista (součást Čedoku)
Rok 1969 první cesta do USA (shledání s otcem a sestrou po 20 letech)
listopad 1976 nátlak a následné vynucené podepsání spolupráce s StB, prosinec 1977 ukončena spolupráce a agenturní svazek byl uložen natrvalo do archívu
Rok 1989 postupná rehabilitace a navrácení majetku rodině Chvalovských
Lubor Chvalovský se narodil 5. října 1933 v Praze jako druhé dítě (sestra Naďa, 1930). Pocházel z významné rodiny, jeho otec Josef Chvalovský byl vysokým důstojníkem československé armády, matka Emilie Goliathová dcerou obchodníka se suknem Otto Goliatha.
Do života celé Luborovi rodiny výrazně zasáhla nacistická okupace Československa. Otec Josef Chvalovský se zapojil do aktivit ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa. Před hrozícím zatčením gestapem se mu v létě 1939 podařilo uprchnout do Polska, později se přesunul do Francie a posléze do Velké Británie, kde se jako jeden z velitelů podílel na vzniku čs. pozemního vojska. Na podzim roku 1944 se pak jako zástupce velitele Československé samostatné obrněné brigády zapojil do obléhání francouzského přístavu Dunkerque.
Jak Lubor, tak i Naďa museli být až dokonce války vychováváni u příbuzných (Lubor konkrétně v Podmokách u Poděbrad), celá rodina se společně setkala až po konci 2 sv. války. V prvních poválečných letech žila rodina Chvalovských v Jičíně, po čase se přestěhovali do Hodonína, kde otec zastával funkci velitele posádky. Zde rodinu zastihl komunistický převrat - v únoru 1948. Josefovi Chvalovskému začalo v roce 1949 hrozit zatčení a byl tak nucen znovu ilegálně opustit republiku. Podařilo se mu uprchnout v červnu 1949 do americké zóny v Německu, na konci října chtěla Josefa Chvalovského následovat i Emilie s Luborem a Naďou. Jejich útěk přes hranice se však vydařil jen částečně – přejít státní hranice blízko Nemanic na Domažlicku se podařilo pouze sestře Nadě. Pokus Emilie a Lubora, který následoval o den později, skončil neúspěšně.
Na hranici je zatkli příslušníci čs. pohraniční stráže, následovala vazba v domažlické věznici, později byli oba přemístěni do věznice Plzeň-Bory. Nezletilého Lubora po dvou měsících věznění propustili, jeho matka ale byla pro protistátní činnost odsouzena k šesti letům. Lubor nemohl z politických důvodů dále pokračovat ve studiu na hodonínském gymnáziu, nějakou dobu se musel živit jako dělník v cihelně. Roku 1953 byl povolán k odvodové komisi, která ho následně automaticky poslala k PTP . Vojenskou službu vykonával na dole Antonín Zápotocký v Kladně.
Mezitím Emílii Chvalovskou v roce 1953 podmínečně propustili na svobodu. Znovu byla zatčena v únoru 1955 a v květnu téhož roku zatkla StB i Lubora. Vyšetřováni byli v Uherském Hradišti kvůli aktivitám Josefa Chvalovského a jejich další údajné protirežimní činnosti. Zde byli oba několikrát tvrdě vyslýcháni. Nakonec krajský soud v Uherském Hradišti odsoudil Emilii ke dvanácti letům a Lubora ke dvěma letům odnětí svobody. Lubor se však krátce po soudu dostal na svobodu, protože se na něho vztahovaly dílčí amnestie. Po návratu ke své vojenské jednotce byl propuštěn do civilu. Na konci 50.let odešel zpět do Prahy, pracoval zde nejdříve jako dělník v překližkárně, hodně se v této době věnoval sportovním aktivitám, díky nimž se mu později podařilo získat pracovní místo v Turistovi (součást Čedoku), kde prošel různými pracovními pozicemi. Působil v Čedoku až do roku 1989. Luborova matka byla na svobodu podmínečně propuštěna- ze zdravotních důvodů- v roce 1959. Až na začátku 60. let se jí podařilo navázat přímý písemný styk s manželem. Teprve roku 1967 se po 18 letech znovu setkala s dcerou a manželem v americkém Houstonu, kam předtím Josef Chvalovský s dcerou Naďou emigrovali. Lubor poprvé vycestoval do USA za otcem a sestrou o dva roky později - v roce 1969. Ani Lubor ani jeho matka při svých cestách na západ neemigrovali a rozhodli se pro návrat do komunistického Československa.
V době tuhé normalizace se Lubora snaží StB různými cestami přesvědčit ke spolupráci. V roce 1976 Lubor Chvalovský pod psychickým nátlakem a vydíráním podepíše spolupráci s StB. Nikdy nebyl aktivním členem, jak se později sám dozvěděl od samotné StB důvodů bylo více a hlavně podléhal v té době přímo vojenskému soudu. Po r. 1989 byl rodině Lubora Chvalovského vrácen majetek, otec Josef Chvalovský byl soudně i vojensky plně rehabilitován, byly mu přiznány další vyznamenání. V devadesátých letech si Lubor zřídil malou reklamní agenturu a specializoval se na cestovní kanceláře. Podnikal až do r.2001, kdy odešel do penze.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Příbeh pamětníka v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí) (Eva Bendová)