Po emigraci jsem zažil, jak nám uprchlíkům lidé pomáhají. Proto jsem jako dobrovolník řádu svatého Lazara rád pomáhal nemocným
Václav Chabr se narodil 13. července 1943 v Radobyčicích u Plzně. Jeho otec František Chabr pocházel z Plzně, pracoval ve Škodovce, byl to skaut a tramp. Maminka Marie Chabrová, rozená Součková, pocházela z Podmokel, do Plzně se dostala v době heydrichiády. Rodina zažila bombardování Škodovky, tatínek je našel zasypané sutinami. Jedním z osvobozujících vojáků v Plzni byl matčin příbuzný Bohumil Souček z Chicaga. Václav Chabr vystudoval reálné gymnázium Julia Fučíka v Plzni. Od roku 1956 byl členem trampské osady Oregon. O trampingu a skautingu mu vyprávěl jeho otec, který byl však členem komunistické strany. Ideologický vliv na syna ale neměl, na rozdíl od jeho protikomunisticky smýšlejících kamarádů. Václav Chabr vystudoval strojní průmyslovou školu, v prvním ročníku se poprvé neúspěšně pokusil o útěk na Západ. Kolem roku 1960 následoval druhý neúspěšný pokus o emigraci. Za nedovolené zdržování v zahraničí byl odsouzen na 16 měsíců nepodmíněně. Soud probíhal ve Spišské Sobotě. Po amnestii mu byl trest změněn na podmínečný. Po absolvování povinné vojenské služby v Kežmarku na Slovensku roku 1964 pokračoval už jako ženatý muž v práci ve Škodovce. Dne 8. května 1968 konečně úspěšně emigroval do Německa. Manželka se synem za ním nepřijela, rodiče jí to rozmluvili, brzy nato zemřela. V Německu vystudoval vysokou školu, založil firmu a podruhé se oženil. S manželkou, také emigrantkou, vychoval dceru a syna. Jako dobrovolný člen řádu svatého Lazara zajišťoval v Africe pomoc pro nemocné leprou. V roce 1990, po 22 letech, se vrátil do rodné země. Potřetí se oženil, a to se Světluší Tomšovicovou, která pracovala jako zdravotní sestra. Od roku 1992 provozoval penzion St. Moritz v Železné Rudě, vydával Železnorudský zpravodaj, byl předsedou Železnorudského klubu. Začal se naplno věnovat profesionálnímu fotografování. V době natáčení (2023) žil s manželkou v Železné Rudě.