„Byla jsem v ročníku s Ivanem Klímou a Miroslavem Červenkem. Já se jich šíleně bála – oba byli v KSČ a přísně hlídali ty bílé vrány. Můj můž viděl dokument GEN o Klímovi a povídá: ,Ty mu křivdíš, vždyť byl v Terezíně.‘ A já povídám: ,Majko, jenom v tom GENu vynechal pět let života. Vysokou školu.‘ Dneska je situace jiná. Odpusťme si. On se omluvil, že byl pomýlený. Já děkuju Pánu Bohu, že jsem pomýlená nebyla.“
„Kruh nás vedl podle skautského desatera. Ovládat se, otužovat se, milovat přírodu, mít rád lidi, ale navíc Kruh zdůrazňoval vzdělání a takovou tu duchovní péči...“
„Pak byly prověrky a týnský ředitel Novák byl v KSČ, ale neokázale statečnej. Když jsem šla na prověrku, třásla jsem se. ,Z církve se nenechám vypsat, řeknu jim, že by maminku ranila mrtvice. A že vedu skauty a že podle toho žiju.‘ Jenomže ten ředitel byl tak skvělý, že když jsem vstoupila, řekl: ,Soudružko tajemnice, vařte kávinku pro komisi, oni jsou unavení. Já to tady se soudružkou proberu.‘ Pak se podívá na mě: ,Váš muž maká v lese, vy jezdíte z Bechyně. Chtěla byste byt?‘ – ,No, ano.‘ Pořád jsem čekala ránu. Těm komunistům prý řekl: ,Jé, Čechová? To je taková chudinka, má tři děti, její muž maká v lese, ta že by ještě vedla skauty? Nevěřím...‘ On už nežije, ale takový neokázalý lidi mi stavěl Pán Bůh do cesty v době, když to bylo nejhorší.“
Jiřina Čechová se narodila v roce 1932 v Českých Budějovicích. Po válce vstoupila do skautského oddílu, jehož prostřednictvím se seznámila se skupinou Kruh kolem Dr. Pavla Křivského. Ten pořádal pro mládež výjezdní semináře a přednášky z oboru skautské výchovy, psychologie, filozofie. Poté, co začala studovat v Praze FF UK (společně v ročníku s Ivanem Klímou, na kterého vzpomíná), se dostala s kružany do užšího kontaktu. Působení v Kruhu je pro Jiřinu Čechovou jednou z nejvýznamnějších životních kapitol. Z toho, co se zde naučila, tedy myšlenkové základy humanity, přátelství a bratrství, žila během celých dalších čtyřiceti let socialismu. Během vykonstruovaného procesu s Pavlem Křivským musela i Jiřina absolvovat několik výslechů StB. Jako celoživotní středoškolská profesorka zažila mnoho ústrků a příkoří ze strany režimu. Nikdy se ale před ním nesklonila. I proto v roce 1968 zakládá spolu s manželem a dalšími skautský oddíl v Bechyni. V roce 1989 podepsala bez zaváhání Několik vět a stala se instruktorkou na prvních skautských vůdcovských zkouškách po sametové revoluci. Jiřina Čechová zemřela v roce 2014.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
