Tomáš Cahel

„[Otec] fungoval jako člověk, který svoje velitele ukrýval, převáděl a hledali cestu, jak je dostat za hranice. Byl asi jedním z posledních, který viděl ty hlavní vůdce, jestli to tak mám říct, skupiny Světlana v našem kraji, což byl Matúš a Mana z Francového a z Lidče. Ukrýval je. Myslím, že to byl ten Matúš [byl to František Mana], kterého předával v dědince – teď si nemůžu vzpomenout – k odvozu na Západ přes hranice. Několik dní postupovali, vždycky se velice krátce ukrývali na nějakém místě. Postupovali směrem od Klobouk, vím, že jedna ze zastávek byla v Lidči, poslední na faře ve Francových Lhotách, kde už unikli tak tak. Tam už jelo komando estébáků v autech, podařilo se jim vyskočit zadním oknem a utéct do lesa. Pak už se podařilo zkontaktovat převoz. Bohužel už to bylo nachystané, při té předávce to otec nepoznal, ani Matúš [Mana]. Auto bylo plné estébáků. Až zpětně, když ho zatkli, se dozvěděl, že auto jelo napřed směrem na rakouské hranice, ale před Hradištěm Matúš [Mana] poznal, že nejedou na hranice, že ho vezou zatknout. Dokázal ty chlapy v autě omráčit, ale auto havarovalo a byl dolámaný, takže neunikl. Později byl jako jeden z vedoucích členů pověšen.“ – „Otec v tom autě nebyl?“ – „Otec ho předal a vrátil se domů. Čekal možná na další příkazy. Z druhé světové války byl docela dost ozbrojen, měl flinty a nějaké pistole. V té době byli přesvědčení, že proti komunismu musí bojovat aktivně se zbraní, že je to hrozný režim. Už měli vědomosti, často od lidí, co byli v první světové na východní frontě a popisovali jim, co je to bolševismus a co se asi bude dít. V roce 1947, 1948 byli přesvědčení, že musí aktivně bojovat proti špatnému režimu.“

„Brácha byl takový víc zásadový, a když nás Rusové okupovali, prohlásil, že se ruštinu učit nebude. Bojkotoval to. Jeho učitelka, přitom museli být zvláště kantoři straníci, učila ruštinu. Přesto zavolala tatínkovi a řekla mu: ‚Ten váš ogar mně to tady bojkotuje, ale já se s ním nebudu rozčilovat a párat, pořád ho vyvolávat, to k ničemu nevede. Prostě bude mít čtverku. Jenom, abyste to věděl.‘ Tím byl vyřešený jeho bojkot ruštiny. Takže jsme to takto nějak procházeli. Vzpomínám si na jeden vtípek z učení, kdy učitel, pravděpodobně zapálený komunista, psal něco z té ideologie na tabuli. Napsal něco o Bohu, otočil se a významně prohlásil k nám žákům, učňům: ‚Vidíte, píšu Bůh s malým b, protože v něj nevěřím.‘ Mně to drze nedalo, ze zadní lavice jsem řekl, že já Lenin píšu taky s malým ‚l‘. V té chvíli došlo k vyšetřování, ale třída se postavila za mě. Nikdo se nepřiznal a nikdo mě nepráskl, tak nic nedokázal. Učni už se pak smáli jeho hlouposti.“