Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Burkotová (* 1923)

• Marie Burkotová se narodila 21. července 1923 v Prostřední Suché

• vychodila obecní a poté měšťanskou školu

• měla o tři roky staršího bratra

• v patnácti letech se začala živit jako prodavačka

• při nacistické vyhlazovací akci v Životicích 6. srpna 1944 slyšela střelbu a viděla odvážet mrtvé

• provdala se za Miroslava Burkota, který byl o sedm let starší

• ve 21 letech se jí narodila dcera Zdenka, s manželem měli později ještě syna

• pracovala také jako učitelka v mateřské škole

• v roce 2023 žila v domově seniorů Luna

Marie Burkotová, za svobodna Rozbrojová, se narodila v meziválečném období, konkrétně 21. července 1923, v Prostřední Suché. Měla jednoho sourozence, bratra, se kterým museli doma pomáhat v domácnosti i hospodářství, neboť rodina neměla příliš peněz. V dobách jejího dětství se například ještě pralo na valše a žehlilo se tak, že se do žehličky vkládala nahřátá želízka.

Tatínek, vypráví Marie Burkotová, byl velice přísný a byl to výborný muzikant. Hrát totiž uměl na několik hudebních nástrojů včetně tahací harmoniky. Její o tři roky starší bratr chodil do německé školy, a tudíž se německy domluvil, ona však německým jazykem nevládla.

Marie Burkotová navštěvovala pět let obecnou a další tři roky měšťanskou školu. Po jejím absolvování si musela začít hledat zaměstnání. Zalíbilo se jí v prodejně Budoucnost v Ostravě, kam se svou matkou často jezdila nakupovat. Také ona se vedoucímu coby pracovní síla zamlouvala, a tak se v patnácti letech stala prodavačkou v pobočce obchodu v Suché. Aby mohla začít pracovat, čekala ji zkouška z matematiky a rodiče za ni museli zaplatit kauci.

Tragédie v Životicích

Život Marie Burkotové byl v nemalé míře ovlivňován tehdejšími dějinnými událostmi. Situace se změnila i s rozpoutáním druhé světové války a příchodem Němců.

„Kdo byl polské národnosti, musel být ve skladě a musel jezdit s nákladním autem, rozvážet zboží. Nesměl být vedoucí,“ vypráví Marie Burkotová, které v té době bylo šestnáct let. 

„Přišli Němci a byli to gestapáci, to byli vojáci v uniformách, a já jsem měla strach. Chtěli po mně máslo nebo tak a já jsem nevěděla, či můžu, nemůžu, či mě zkouší, nebo to je vážně. To byla jedna noha v hrobě,“ vzpomíná pamětnice na jeden z nepříjemných okamžiků z období války, kdy už pracovala.

V době, kdy pracovala v obchodě, se o ni začal zajímat o sedm let starší Miroslav Burkot, který se živil jako elektrikář. Když bylo Marii Burkotové devatenáct let, provdala se za něj a za rok a půl se manželům narodila dcera Zdenka.

Ještě poslední pracovní den, než odešla na mateřskou, však byla svědkem tragické události. V nedaleké vesnici Životice došlo 6. srpna 1944 k nacistické vyhlazovací akci, při které gestapo zastřelilo šestatřicet chlapců a mužů. Šlo o odvetu.

„Bála jsem se, protože tam už byli partyzáni, v Životicích se něco dělalo,“ vzpomíná Marie Burkotová. Mezi lidmi, které tehdy nacisté popravili, byli i její známí, pravidelní zákazníci.

„Slyšeli jsme rány, jak stříleli. Dělali jsme inventuru a to byl takový chaos... Autobusy jezdily a vozily je do Orlové na hromadný hřbitov. Tam postříleli, já nevím kolik lidí, je to napsané na tabuli v Životicích. Ale jezdily kolem nás ty vozy, úzká cesta,“ popisuje pamětnice svůj poslední den před nástupem na mateřskou dovolenou.

Rodina jí dělala radost

Po narození dcery a po mateřské zůstala Marie Burkotová chvíli bez práce, neboť se potýkala se zdravotními problémy. S manželem také vlastníma rukama přestavěli domek, který zdědili po jeho babičce. Pět let po narození dcery se manželům narodil ještě syn. Kromě toho se starali také o hospodářství, aby rodina byla co nejvíce samostatná.

Když děti, jak pamětnice popisuje, odrostly, začala pracovat v mateřské škole. To Marie Burkotová považuje za nejhezčí a nejnaplněnější období svého života, protože děti odjakživa milovala. 

V roce 2023 žila v domově seniorů Luna v Havířově. Byla stále velmi aktivní, pravidelně cvičila, věnovala se ručním pracím a také například v rámci charitativní akce vyráběla chobotničky pro děti v nemocnici.