Zdeněk Buk

„Samozřejmě, že ty lidi, ty máničky, ty undergrounďáci, ty mí současníci, kamarádi... těm se to nelíbilo. Že jsem se změnil. Že jsem úplně někdo jinej. A co tady jako vytvářim za blbosti. Že nejsem sám sebou. Asi měli pravdu, nevim. Já jsem to bral tak, že jsem tomu věřil. Že jsem za tím šel.“

„Tam jsem bydlel všude možně. Po ateliérech, po kamarádech. A potom... protože člověk, z Ústí, jmenoval se Šálek... tak ten nějakým způsobem v Nuslích získal byt. Ale takovym nějakym způsobem svéráznym. To znamená – byt byl prázdnej, nikdo ho neosidloval, že jo, no tak... odvrtal zámek, vyrazil dveře, dal si tam svůj zámek a bydlel. No a vedle byl taky takovej volnej byt, kde dlouho nikdo nebydlel. Tak jsme dostali takovej tip a udělali jsme to samý. A takhle jsme tam bydleli x let. Zadarmo.“