Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Budková (* 1936)

• narozena 26. března 1936 v Recklinghausenu v Německu

• vyrůstala v rodině německého otce a české matky

• otec během válečných let zahynul ve službě v oddílu Organizace Todt na sovětském území

• rodné Vestfálsko čelilo během válečných let častým náletům

• roku 1947 se s matkou přestěhovala do města Aš v Československu

V osudu Marie Budkové můžeme zahlédnout složitost dějin vměstnanou už do jejího dětství – narodila se jako dítě české matky a německého otce v Recklinghausenu 26. března 1936. Město leží ve Vestfálsku na západě Německa v průmyslovém regionu. V průběhu války tu bylo poškozeno šestnáct procent zástavby. 

Přibližně v polovině válečných let otec pamětnice přišel o život při službě v Organizaci Todt. Několikrát vyvázla životem při bombardování, pamatuje poválečné uspořádání území Německa a rozdělení Německa na dva samostatné státy. V roce 1947 s matkou opustily Německo a přestěhovaly se do českého pohraničí.

 

Organizace Todt

Marii vychovávala sama matka, protože otec narukoval do armády. Sloužil v Organizaci Todt na území Sovětského svazu obsazeného wehrmachtem, konkrétně ve Smolensku a Minsku. V roce 1943 nebo 1944 přišla zpráva, že otec zahynul utonutím v bažině i s celou jednotkou. „Mamince tenkrát přišla bedna s jeho věcmi a dopis s poděkováním za to, že zemřel v boji za Říši hrdinskou smrtí, spolu s portrétem Adolfa Hitlera. Maminka s tím obrazem práskla a rozbila ho.“ Otec byl prohlášen za mrtvého a Vestfálsko bylo mezitím zuřivě bombardováno. Marie s matkou nesčetněkrát utíkaly do bunkrů nebo do krytu. „Jedna moje vzdálená sestřenice při náletu za mnou chtěla jít, ale její rodiče jí to nechtěli dovolit, že má prý sedět doma, ale ona jim utekla a díky tomu ten nálet přežila, ale je to zabilo.“

 

Uniknout bombám

Při náletech se také chodívali schovat pod dálniční mosty. „Z toho jsem dostala zánět očí a museli mne operovat v nemocnici ve Fuldě, a tu nemocnici bombardovali. Maminka nevěděla, kterou část nemocnice spojenci zasáhli a jestli jsem ještě naživu,“ vzpomíná pamětnice, která dodnes na ono operované oko nevidí. Další nebezpečnou situaci přinesl den, kdy ji paní učitelka ve škole nechala po škole. „Kolem nás létaly střely a my se vždycky museli zabořit vleže do náspu,“ popisuje cestu domů Marie Budková. Její matka se proto rozhodla přestěhovat se do Hessenska, kde se tolik nebombardovalo. Tam žila s matkou až do roku 1947, kdy se na přímluvu matčiny sestry z Nýřan stěhovaly znovu, a to do Aše, města na samém západním okraji tehdejšího Československa.

 

Rozpad Německa

Ještě předtím se však Marie dotkla další dějinná souvislost – zažila poválečné rozdělení Německa na části spravované zástupci vítězů a také vznik Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky. Hranice dvou německých států a Československa se stýkaly právě poblíž Aše. „Bydlely jsme přímo na hranicích, které takto vznikly, v Selbské ulici, ale musely jsme tu čtvrť opustit, protože pak byla obývaná vojskem a všechny domy kromě ubytoven vojáků a celnice strhli.“

 

Nový život v Československu

Po přestěhování do Československa to měla pamětnice zvláště těžké, zejména proto, že neuměla česky než pozdravit a poděkovat, za což si vyslechla i něco posměchu. Byla však alespoň ušetřena jiných nepříjemností – ještě v Německu se stala svědkem vychloubání spolužačky, která si i po skončení války zachovala věrnost k Adolfu Hitlerovi: „Vykládala, že má narozeniny ve stejný den jako Adolf Hitler a je tedy Hitlerovo dítě a přívrženec Hitlera,“ zmiňuje Marie Budková staré pohnuté časy a okamžik, při kterém se jako dítě tak rozčílila, že spolužačce uštědřila pár pohlavků.

Redakční poznámka: původní příběh pamětnice vytvořený Veronikou Bicanovou v rámci dokumentaristické soutěže pro veřejnost Příběhy 20. století je uložený v dodatečných materiálech.